Oko tuňáka se tradičně konzumuje ve východní Asii, jinde je vyhrazené pouze...

Oko tuňáka se tradičně konzumuje ve východní Asii, jinde je vyhrazené pouze opravdovým fajnšmekrům. | foto: Profimedia.cz

Extrémní gastronomie: oko tuňáka je výživné a zdravé

  • 4
Na talíř dostanete asi půlkilovou porci bez příloh, ve skutečnosti však sníte jen asi sto gramů stravitelné svaloviny. Zbytek, tedy vazivový obal, tuhé nervy a tekutá výplň sklivce, je prostě odpad. I tak pořád připomínají původní tvar: oko tuňáka.

Existují gastronomická tabu, která sdílejí mnohé kultury, a jedním z nich je konzumace zvířecích očí. „Ačkoli lidem nečiní problém sníst mozek nebo vnitřnosti jiného savce, když přijde na oční bulvy, drží se i ty z našeho pohledu nejextrémnější gastro komunity většinou stranou,“ uvádí James Serpell, ředitel Centra pro interakce zvířat a společnosti Pensylvánské univerzity. „Oči totiž reprezentují obličej a skrze ně vnímáme okolní svět, proto nám jejich konzumace přijde přinejmenším znepokojující,“ vysvětluje.

Někteří obyvatelé Japonska, Tchaj-wanu a pobřeží východní Číny však nesouhlasí. Oči tuňáků zabalené do plastové fólie tam na vás vykukují z chladicích boxů většiny obchodů s potravinami a rybářské krámky na tržištích disponují velkými káděmi, odkud si můžete ty nejčerstvější kousky nalovit podle vlastního přání.

Obecně jsou totiž považovány za chuťově příbuznou levnou náhražku jiných mořských plodů, malých olihní, jedlých medúzek a slizkých mořských okurek. Našince přijde zhruba půlkilové balení obsahující dvě bulvy na 60 korun. Poptávka je po nich na asijském trhu tak velká, že domácí rybářské koncerny nestačí dodávat potřebné množství a hloubkově zmražené bulvy se dovážejí z Norska. Japonci údajně považují oči za druhou nejlepší část většiny ryb a podobné je to s popularitou bulev tuňáků i ve Vietnamu.

Extrémní gastronomie

Ještě z jednoho důvodu oblíbenost těchto 150 až 350 gramů (v závislosti na konkrétním druhu a odloveném jedinci) vážících koulí nezná hranic: jejich příprava je skutečně snadná. V zásadě se nabízejí dvě nejčastější varianty.

Rychlá příprava

Je libo soté? S trochou sezamového oleje a strouhaného čerstvého zázvoru vykouzlíte během chvilky příjemnou svačinku. Oko obrácené zorničkou vzhůru při této přípravě během jedné minuty jen prohřejete, aby se sklivec stal opravdu tekutým a uvolnila se tím jeho přirozeně slaná chuť. Na talíři pak dochucujete servírovaný pokrm sójovou omáčkou nebo rýžovým octem.

Pokud preferujete důslednější tepelnou úpravu, je nezbytné oči uvařit. Ani v tomto případě se nedoporučuje ponechávat je v mírném varu déle jak pět minut. Mohly by totiž popraskat a tím znehodnotit celý zážitek.

Pokud ale něco činí evropským adrenalinovým konzumentům opravdu problémy, je to sám proces konzumace: co je vhodné nechat a které části vlastně jíst? Samotný obal oka je totiž „gumový“, ale jeho vnitřní obsah, rosolovitý vysrážený sklivec, je možné vyškrabávat podobně jako obsah vajíčka na měkko. Jedlá je i tkáň, která drží celou zorničku, a část svaloviny podél hlavního nervu. Poznáte ji podle toho, že po převaření na rozdíl od zbytku očního „ocásku“ ztmavne.

Navzdory obecnému úsudku je oko tuňáka velmi výživné a obsahuje řadu lidskému tělu prospěšných tuků. Má výrazný objem nenasycených mastných kyselin a látek snižující hladinu cholesterolu. Stejně jako v případě masa tuňáků je však rizikem koncentrace rtuti, která se do ryb dostává z kontaminovaného životního prostředí.


Extrémní gastronomie