Dodnes si na něj pamatuju a dodnes se mu v duchu omlouvám. Tenkrát jsem ho nechápal, ve svých třiceti jsem byl mladý, hloupý a taky psychicky neopotřebovaný. Na rozdíl od něj, který si coby fotbalový fanoušek za dlouhé roky zažil i protrpěl své.
V závěru jsme ztratili naprosto jasné vedení a v prodloužení prohráli. Hrůza! Češky plakaly a já... proč to nepřiznat, jsem měl slzy v očích taky.