Jeho tým už má dokonce jasno v tom, kdy nejdříve bude v Roswellu v Novém Mexiku opět čekat, zda počasí umožní obřímu balonu vyrazit vzhůru do výšky 36 576 metrů, odkud má Baumgartner seskočit dolů k Zemi. Stanovil dva možné termíny, neděli 14. října a pondělí 15. října.
Navzdory klidným slovům rakouského BASE jumpera a parašutisty však trvající přípravy a nejistota vytváří napětí. Přiznal to i jeho poradce Američan Joe Kittinger, který drží současný rekord, pokud jde o seskok z největší výšky, v roce 1960 seskočil z 31 300 metrů. "Když jsem skákal já, bylo to stejné jako teď s Felixem. Tlak byl tentýž a já musel být trpělivý. Jednou jsem čekal po třicet dní a ke startu jsem se nedostal."
Ostatně, i z Baumgartnerova vyjádření je zřejmé, že počítá s tím, že čekání může být dlouhé. "Chci, aby se to odehrálo tenhle rok. Není cesty zpět," prohlásil muž, který se má podle výpočtů při šest minut dlouhém volném pádu k Zemi řítit rychlostí 1 100 kilometrů v hodině.
Na to, až překoná čtyři světové rekordy, kromě seskoku z největší výšky také rekordy ohledně nejvyšší rychlosti dosažené při volném pádu, nejvyššího letu balonu s lidskou posádkou a nejdelšího volného pádu, čeká ostatně už velmi dlouho. Příprava mu dosud zabrala plných pět let.
V úterý 9. října jeho balon o objemu 850 tisíc kubických metrů nepustil nahoru vítr. Ačkoli dole na Zemi, kde se už Baumgartner zabydloval v kapsuli, nebyl vítr téměř cítit, na vrcholu balonu, ve výšce 230 metrů, foukal rychlostí přes 40 kilometrů v hodině.
To byl velký problém a ohrožení bezpečnosti, nikdo totiž nevěděl, co by s integritou největšího balonu na světě takové proudění vzduchu udělalo, jak vysvětlil technický ředitel projektu Art Thompson. Rychlost větru nesmí přesáhnout pět kilometrů v hodině.
