Trailery
Sledovat další díly na iDNES.tvČtrnáctého října 2012 seděl rakouský parašutista Felix Baumgartner v přetlakové kapsli ve výšce třicet devět tisíc metrů. Vznášel se nad pustinami východního Nového Mexika a připravoval se na seskok. Křehký heliový balon ho vynesl do velmi řídkého vzduchu, mnohem výš, než kde létají letadla.
Felix už tři hodiny dýchal čistý kyslík, aby se vyhnul výškové nemoci. Na sobě měl přetlakový skafandr. Jeho cílem nyní bylo pokořit výškový rekord pro volný pád a přitom také překonat rychlost zvuku.
Kamery se širokoúhlými objektivy zvětšovaly zakřivení horizontu a ukazovaly Zemi jako vzdálenou kulatou kouli, jako by se Felix nacházel ve vesmíru. Ve skutečnosti byl asi o šedesát kilometrů níž, než je jeho uznávaný práh. Přesto se vznášel v extrémní výšce – byl asi o třicet kilometrů výš, než je vrchol Mount Everestu, a výš, než letěl kdokoli s výjimkou kosmických lodí nebo raketových letadel. Nad ním už visela jen zlověstně temně modrá obloha.
Hluboko pod ním se rozprostírala Severní Amerika. Vně ochranných stěn kapsle byl atmosférický tlak na úrovni jednoho procenta tlaku na hladině moře. Sebekratší vystavení se tomuto tlaku by bylo pro člověka smrtelné. Při tak nízkém tlaku je bod varu vody kolem 37 stupňů Celsia. Znamená to, že bez celotělového obleku by se Felixovi začaly vařit tělní tekutiny, jako jsou slzy, moč nebo sliny.
V technické zprávě NASA o krátkém náhodném vystavení člověka situaci blízké vakuu se uvádí: „Subjekt později uvedl, že jeho poslední vědomá vzpomínka byla, že se mu začaly vařit sliny na jazyku.“ Před lety se během série pokusů s morčaty ve výškových komorách zvířata zvětšila na dvojnásobek své normální velikosti, než zemřela.
Felix se chystal nafouknout skafandr, vyrovnat tlak v kapsli na okolní úroveň, otevřít dveře, vyjít ven do jasu slunečního světla a skočit do prázdna. Pokud vše půjde dobře, o několik sekund později měl překonat rychlost zvuku.
Nepostradatelný čtyřiaosmdesátiletý Joseph
K rekordnímu pokusu ho inspiroval americký stíhací pilot a experimentální balónový letec Joseph Kittinger, který v roce 1960 vytvořil rekord ve volném pádu, když dosáhl rychlosti Mach 0,91 při skoku z jednatřiceti kilometrů. Kittinger byl průkopník výškových letů, bojový pilot ve Vietnamu, který se katapultoval rychlostí přesahující Mach 1, když jeho F-4 zasáhla nepřátelská raketa. Rovněž válečný zajatec, který ve vietnamském zajetí přežil mučení.
Právě Joseph se stal jedním z klíčových členů Baumgartnerova týmu. V době Felixova pokusu bylo Kittingerovi už osmdesát čtyři let, ale jeho zkušenosti byly naprosto nepostradatelné. Na dálku řídil Baumgartnerův balon a sloužil i jako hlavní komunikátor v radiovém spojení.
Řídicí středisko určené pro rekordní seskok bylo zřízeno v montované budově na letišti v Roswellu v Novém Mexiku. Rádiová komunikace a videozáznamy byly vysílány s dvacetisekundovým zpožděním, aby přenos bylo možné přerušit, pokud by došlo k nepříznivým okolnostem.
Během stoupání nastaly problémy s obličejovou masku. Felixovi se zdálo, že se hledí zamlžuje, což by významně zkomplikovalo skok. Baumgartner byl ze země vyzván k testu, který odhalil, že je vše v pořádku. V uzavřené kapsli letící vysoko nad zemským povrchem pracovaly nervy. Na pořadu bylo provedení kontrolního seznamu o třiačtyřiceti položkách. Na Felixovi bylo, aby všechny prošel jednu po druhé s nápovědou ze Země.
Smrtelná hranice
Vzduch syčel, jak unikal z kapsle. Tlakový skafandr fungoval perfektně, uzavřel Baumgartnera v pevně nafouknutém skafandru, který omezoval jeho pohyby, ale pokud nedojde k selhání, udržoval ho pod bezpečným tlakem.
V kabině se rychle snížil tlak a byla překročena takzvaná Armstrongova hranice. Je to výška, kdy je atmosférický tlak tak nízký, že se v lidském těle za normální tělesné teploty začínají vařit tekutiny. Armstrongova hranice je pojmenována po lékaři letectva, který onen jev ve čtyřicátých letech dvacátého století popsal. Vystavení se tomuto tlaku je smrtelné.
Během testovacích letů v šedesátých letech dvacátého století američtí piloti dosahovali ve stíhačkách F-104 výšky až dvacet čtyři kilometrů. Na sobě měli přetlakové obleky, ale seděli v nepřetlakovým kabinách. Jeden pilot, dřív než ztratil vědomí a zemřel, stihl do vysílačky říct jen krátkou větu: „Spadla mi rukavice, sbohem…“
Baumgartner se nyní nacházel v dvojnásobné výšce, než je smrtelná hranice. Když se kapsle konečně zcela odtlakovala, dveře se automaticky otevřely. Baumgartner vystoupil z kapsle. Levou rukou se opřel o zábradlí a pravou rukou uvolnil upínací popruh. Překročil bod, z nějž už nebylo návratu, protože dostat se zpátky do kapsle už bylo fyzicky nemožné.
Asi třicet sekund stál Baumgartner na stupínku a pronesl nejspíš předem připravenou větu: „Člověk se musí dostat hodně vysoko, aby porozuměl tomu, jak moc je malý.“ Na moment se odmlčel a řekl: „Teď jdu domů.“ S nataženýma rukama přepadl dopředu a obrovskou rychlostí zmizel.
Felix Baumgartner se narodil v roce 1969 v rakouském Salzburgu. Skákat začal v roce 1986, když mu bylo šestnáct let. Vstoupil do rakouské armády, kde se dostal k parašutistickému družstvu, a několik let skákal téměř denně, což mu umožnilo vypilovat techniku volného pádu. Po odchodu z armády žil u rodičů a opravoval motocykly.
Rekordman BASE jumpu
Skákání se však věnoval dál. V roce 1996 objevil kouzlo BASE jumpingu, které mu učarovalo. BASE je zkratkou pro anglická slova building (budova), antenna (anténa), span (most) a earth (země). Protože se skáče blízko u země, jde o dramatický a divácky atraktivní sport. Volné pády trvají jen několik sekund a není v nich prostor pro chybu. Když Felix s BASE jumpingem začal, byl to jeden z nejsmrtelnějších sportů vůbec. Felix si riziko uvědomoval, proto si své seskoky pečlivě vybíral. Pokud situaci vyhodnotil jako příliš riskantní, raději se jí vyhnul.
V roce 1999 se proplížil na vrchol tehdy nejvyšší budovy světa, jedné ze dvou 1 483 metrů vysokých věží Petronas Towers v Kuala Lumpur, kde vylezl na výložník na mytí oken. Poskytl mu dostatečný odstup pro seskok. Vrhl se dolů, bezpečně přistál a natočil video, jak utíká pryč, aby unikl dopadení. Skokem z Petronas Towers získal světový rekord v seskoku z nejvyšší budovy.
Poté se vydal do Ria de Janeiro. Položil květiny na nataženou ruku obří sochy Krista, seskočil s padákem a docílil světového rekordu v nejnižším BASE seskoku historie. Poté Baumgartner pokračoval v kaskadérských kouscích z dalších slavných budov, mostů, v leteckých oblecích z útesů nebo do jeskyní, přes kanál La Manche proletěl na speciálním vysokorychlostním rogalu. V prosinci 2007 skočil z nové nejvyšší budovy světa, kterou byla s výškou 1 670 metrů kancelářská věž v Tchaj-peji na Tchaj-wanu. Byl to jeho poslední BASE jump, protože se rozhodl posunout své cíle dál. Nebo spíš výš.
Nejprve zdolat klaustrofobii
Joe Kittinger: jediný člověk, který věděl, jak se Felix nahoře cítí Ten obtloustlý pán dával Felixi Baumgartnerovi v nejvypjatějších chvílích instrukce tak klidným hlasem, jako by objednával kancelářské potřeby. Není divu, Joe Kittinger umí snášet zátěž. Nejde jen o to, že sám držel rekord v seskoku z nejvyšší výšky. Přežil i jedenáct měsíců vietnamského vězení a mučení. |
V roce 2004 se seznámil s Kaliforňanem Arthurem Thompsonem, který se léta podílel na tajných projektech pro Northrop Corporation, včetně vývoje „neviditelného“ bombardéru B-2 stealth. Když Baumgartner začal uvažovat o překonání rychlosti zvuku, obrátil se na Thompsona s prosbou o pomoc.
Thompson se pustil do práce. Předně bylo nutné zjistit, co všechno bylo potřeba udělat, aby bylo možné skočit z takové výšky. Jaká s tím jsou spojená rizika a jaké budou náklady? Jaký druh výškového balonu bude zapotřebí? V prosinci 2007 přesvědčil společnost Red Bull o technickém řešení a získal příslib na finanční podporu. Ta nebyla nikdy zveřejněna, ale mluví se o nižších desítkách milionů dolarů.
Byl to také Thompson, kdo k projektu přivedl Josepha Kittingera i další odborníky, z nichž mnozí již byli v důchodu. Rozhodující složkou projektu byl přetlakový oblek. Od okamžiku, kdy Baumgartner snížil tlak v kapsli, až do chvíle, kdy se volným pádem dostal pod Armstrongovu hranici, by ho selhání skafandru pravděpodobně zabilo.
Z několika historických záznamů leteckých nehod ve vysokých výškách se dalo dovodit, že nafouknutý oblek vydrží rychlost zvuku. Problém byl, že si Baumgartner během testu vypěstoval klaustrofobickou averzi ke stísněnému obleku, kterou překonal až za pomoci sportovního psychologa Michaela Gervaise.
Jako do peřin
V tomtéž obleku nakonec padal z výšky třicet devět tisíc metrů. Na zápěstí měl zařízení, které měřilo přetížení způsobené případnou rotací. Kdyby přetížení přesáhlo 3,5 G po dobu víc než šesti sekund, došlo by k automatickému otevření padáku. Ten by sice stabilizoval pád, ale pravděpodobně by Felixovi zabránil dosáhnout rychlosti zvuku.
Felix se snažil rotaci předejít tím, že z kapsle nevyskočil, spíš jen zlehka přepadl, jako by padal do peřin. Uzavřený do svého skafandru necítil nic a slyšel jen svůj dech. Vzhledem k řídkému vzduchu nepociťoval aerodynamický odpor a byl tak vysoko, že jeho zrychlení vůči Zemi bylo jen stěží rozeznatelné. Přesto zrychloval významně. Po třiceti sekundách se řítil rychlostí kolem 960 kilometrů v hodině.
Problém byl, že začal rotovat. Otáčky zrychlovaly a Felix vzhledem k fyzikálním podmínkám v této extrémní výšce nemohl rotaci čelit za pomoci standardních technik nadrilovaných při běžných seskocích. Ve výšce třiatřiceti kilometrů přešel do nadzvukové rychlosti. Vytvořilo to rázovou vlnu, která byla na zemi slyšet jako jemný zvukový třesk.
Jakmile zrychlil na úroveň nad Mach 1, jeho rychlost otáčení se zvýšila na jednu otáčku za vteřinu. Na záznamu seskoku je slyšet, jak něco mumlá do vysílačky a Kittinger se ho ptá, jestli mu chce Felix něco říct. Na druhé straně se ozve opět jen něco nesrozumitelného.
Miliony lidí sledující přímý přenos v živém streamu i diváci 77 televizních stanic na celém světě v onu chvíli přestali napětím dýchat. Felix dosáhl 1 358 kilometrů v hodině, tedy rychlosti Mach 1,25. To byl jeho vrchol. Větší odpor atmosféry mu pomohl se stabilizovat. Stále se točil, ale již menší rychlostí. V tu chvíli mu pomohly roky zkušeností.
Ve výšce deseti kilometrů se tlakový oblek automaticky vypustil, což zvýšilo jeho pohyblivost. Po čtyřech minutách a devatenácti sekundách volného pádu z výšky 36,4 kilometru Baumgartner otevřel padák. „Toto bylo těžké,“ řekl do vysílačky. Celý tým v řídicím středisku zajásal nadšením. Felix po přistání padl na kolena a rozpřáhl ruce v gestu vítězství a nejspíš i úlevy.
Během několika sekund přispěchal fotograf, dorazil kameraman a někteří členové týmu, kteří zkontrolovali Felixův zdravotní stav. Felix si sundal helmu, prohrábl si vlasy a nasedl do vrtulníku, který ho dopravil na místo startu v Roswellu, kde se s Kittingerem objali.
Felix Baumgartner během této historické události vytvořil tři oficiální světové rekordy: dosáhl maximální vertikální rychlosti: 1 357,6 kilometru v hodině (Mach 1,25), nejvyšší výšky dosažené balonem s lidskou posádkou: 39 002 metry a skoku z největší výšky. Říká se, že padák otevřel předčasně, aby svému mentorovi Josephu Kittingerovi ponechal rekord časově nejdelšího volného pádu.
