Celý život se živí tím, že skáče ze všeho možného. Vrhal se z výšek mnoha kilometrů i několika desítek metrů, což bylo ještě horší. Teď chce seskočit takřka z hranice vesmíru. Možná už tento měsíc.
Připravuje se na to už sedm let. Dolů však bude padat jen asi půl hodiny.
Seskočí z výšky, kam letadla nevylétnou. Bude muset použít něco jednoduššího a starodávnějšího. Balon.
Buďte u tohoXman.cz vám exkluzivně nabídne dvouhodinový přímý přenos z Baumgartnerova pokusu o překonání rychlosti zvuku. Seskok by se měl uskutečnit začátkem října, v závislosti na počasí. |
Ten jeho bude vypadat jako obrovská obrácená kapka. Bude vysoký jako mrakodrap s více než sedmdesáti patry. Čím bude výš, tím bude větší, protože tam nahoře se tlak vzduchu rovná takřka nule. Gigantický balon naplněný héliem bude neúnavně stoupat a ponese gondolu, v níž bude tři hodiny čekat Felix Baumgartner, třiačtyřicetiletý rakouský parašutista a dobrodruh.
Tam vysoko nahoře není nebe modré, ale černé. Až Baumgartner otevře dvířka, uvidí něco, co před ním takto viděl jen jediný skokan. Podobně jako on byl i Američan Nick Piantanida pohledný, měl odvahu a tvář muže činu. Skočil takhle už v roce 1966. Ale to bylo poslední, co udělal. Ve stratosféře má totiž smrt hodně ostrou kosu.
Velmi nebezpečný podnik
Kdyby se například Baumgartnerovi poškodilo hledí jeho skafandru – ano, z téhle výšky se skáče ve skafandru – jako se poškodilo to Piantanidovo, které vyrobila stejná firma, stalo by se podle časopisu Esquire v těsném sledu po sobě několik věcí.
Nejdřív by vzduch v jeho plicích zvětšil stodvacetinásobně objem. Kdyby skokan v šoku zadržel dech, jeho plíce by praskly jako přefouklý balonek. Kdyby ihned vyfoukl vzduch ústy i nosem, voda v jeho tkáních by se začala "vařit": to by spolu s okamžitým rozpínáním plynů v jeho těle vedlo k tomu, že by se nafoukl tak, že by vypadal jako kulturista.
Letos v březnu si seskok vyzkoušel Baumgartner nanečisto. Skočil z výšky 22 kilometrů a letěl rychlostí 580 kilometrů za hodinu.
Nick Piantanida sice přežil, ale na pevnou zem dopadl s mozkem nenávratně poškozeným nedostatkem kyslíku. Zemřel čtyři měsíce poté.
Svého parašutistu vyslali v roce 1962 do stratosféry i Sověti. Plukovník Pjotr Dolgov při výstupu z balonové gondoly narazil hledím do rámu dveří. Vznikla prasklinka, které si zřejmě ani nevšiml. Kdyby ho někdo sledoval, zdálo by se, že vše jde hladce. Ale padák, který se otevřel automaticky, nesl k zemi už jen mrtvého muže.
Avšak i kdyby skafandr vydržel, je tady další možný problém. Baumgartner má už tisíce seskoků, ale tohle je něco jiného. Umí ve volném pádu plout vzduchem, měnit směr a najít stabilitu, pokud se v letu k zemi roztočí. Ale ve stratosféře je příliš málo vzduchu, aby v něm mohl plavat. Pokud by vyskočil špatně, začne rotovat a nebude s tím moci nic dělat. Když před lety jiný parašutista skočil z podstatně nižší výšky, roztočil se jako vrtule rychlostí 120 otáček za minutu a ztratil z toho vědomí.
Je toho hodně, co se může stát. Vědci spočítali, že po prvních pětatřiceti vteřinách volného pádu dosáhne rychlosti zvuku. Jako první člověk bez pomoci stroje. Nikdo přesně neví, co to s ním může udělat.
Ale na tuhle nejistotu je Baumgartner zvyklý. Celý život dělá riskantní věci. Zřejmě ho neznáte, ale jeho skoky ano.
Born to Fly
Rodák ze Salcburku se snaží skočit ze všeho, co někde vyčnívá a úřady se mu v tom se stejnou vervou snaží bránit. Na pravé ruce má vytetován nápis Born to Fly, Zrozen k létání, a v jeho případě to rozhodně nejsou prázdná slova.
Skákal z nejvyšších mrakodrapů, ale také z ruky Kristovy sochy rozpažené nad Rio de Janeirem. Na zvláštním křídle před devíti lety přeletěl kanál La Manche.
Skákat začal v šestnácti letech a když šel na vojnu, celkem logicky skončil u jednotky, která na leteckých show předváděla skoky na přesnost. Padák se potom stal jeho živobytím.
Nad Tchaj-wanem. V roce 2007 Baumgartner pokořil 509 metrů vysokou budovu 101 Tower.
Svůj sen si splnil, když na Tchaj-wanu skočil z budovy mrakodrapu, který byl v té době nejvyšší na světě.
Byl první, kdo skočil z nejvyššího mostu světa v Millau ve Francii, skákal z útesů i dvojčat Petronas Towers v Kuala Lumpuru. Tyhle skoky jsou nebezpečnější než seskoky z letadla. Kolem budov a skalních stěn jsou totiž vzdušné proudy, které mohou parašutistu hodit místo do volného prostoru rovnou na zeď, takže mu hrozí nekontrolovatelný pád. Kromě toho se skáče z příliš malé výšky. Padák se musí rychle otevřít a není čas něco řešit. Chyba může být osudová.
Proto si Baumgartner možná nejvíc váží seskoku v Riu, kde ho od země dělilo jen něco přes třicet metrů. Okamžitě po seskoku musel v malé počáteční rychlosti otevřít křídlo a "odklouznout" od skály, na níž socha stojí. Tento výkon z něj udělal držitele světového rekordu za seskok z nejnižší výšky.
Na videu je vidět, jak kolem něj, když ještě sedí na Kristově ruce, krouží policejní vrtulník. Takhle je to skoro všude: policisté a ochranky mu samozřejmě cestu neumetají. A tak se musí chovat jako James Bond a občas využívá špiony a pašeráky.
Když se chystal skákat na Tchaj-wanu, chytla ho ochranka třikrát. Nakonec musel vyslat své zvědy, aby prozkoumali rozestavení hlídačů a kamer a propašovali padák na toaletu v nejvyšším patře. On sám navštívil budovu v převlecích několikrát. A když skákal v Riu, bylo to opravdu jako v bondovce. V noci vystřelil samostřílem lano přes Kristovu paži a pak se po něm vyšplhal, aby čekal na východ slunce.
Ale seskok ze stratosféry, to je přece jen něco jiného.
"Hrdinové plíny nenosí"
Baumgartner chce překonat několik rekordů, které platí už půl století. Projekt, který se připravuje už od roku 2005, se jmenuje Red Bull Stratos a pokud vám připomíná známou rakouskou firmu vyrábějící vysokoenergetické nápoje, není to náhoda. "Nebojácný Felix", jak se mu říká, začal v barvách téhle firmy skákat už v roce 1988 a spolupracují dosud.
Teď má kolem sebe tým zhruba sto lidí. Jsou mezi nimi například bývalí odborníci z NASA, dva američtí astronauti a také třiaosmdesátiletý plukovník amerického letectva ve výslužbě John Kittinger. Tenhle muž s chutí spolupracuje na tom, aby ho Baumgartner vymazal z análů. Právě on totiž drží od srpna 1960 dosavadní rekord, tehdy seskočil ve skafandru z výšky 31 300 metrů.
Skočil v době, kdy nikdo nevěděl, jestli něco takového může člověk vůbec přežít. Kittinger zažil na vlastní kůži, vlastně ruku, co se může přihodit: při rekordním seskoku se mu kvůli porušené rukavici ruka nafoukla na dvojnásobný rozměr.
To však není všechno. Kolem se točí nejchytřejší hlavy v oblasti kosmického a leteckého výzkumu či lékařství. Gondolu pomáhali vymyslet experti, kteří pracovali na vývoji neviditelného bombardéru B-2. Někdy však řeší detaily, které vypadají zdánlivě malicherně. Třeba jak to bude s čuráním během výstupu. Kittinger navrhl postaru plíny. Baumgartner to zavrhl s tím, že "hrdinové plíny nenosí", a tak bylo vymyšleno cosi, co je mnohem víc "cool". Připomíná to kondom a zůstane to součástí skafandru.
Technická výbava vůbec napovídá, že tenhle podnik připomíná víc let do kosmu než seskok padákem.
Plášť balonu má plochu asi 162 tisíc metrů čtverečních a někdo spočítal, že by se do něj dalo zabalit 5 018 400 sendvičů. Nebo jinak: je to plocha 27 fotbalových hřišť.
Helma váží asi čtyři kila, skafandr čtrnáct. Na nich bude záviset Baumgartnerovo přežití. Jakmile vyskočí, budou jeho jedinou ochranou před podtlakem, nedostatkem vzduchu i extrémním chladem. Až do chvíle, kdy dosáhne nižší vrstvy atmosféry. Ale i tady se může skrývat nenápadná zrada.
Spojuje je stejná touha. Felix Baumgartner a John Kittinger
Jako marketingový hrdina a pohledný muž si Baumgartner geluje vlasy. Zřejmě by to udělal i před rekordním pokusem, aby na fotkách před startem vypadal dobře.
Ale jeden z expertů se při pokusu "naostro" zděsil a poslal ho okamžitě umýt si hlavu: v čistě kyslíkovém prostředí uvnitř skafandru, v němž bude dýchat, by byl jinak neškodný gel hořlavý jako napalm. Stačila by malá jiskřička, například statické elektřiny, aby mu zapálila hlavu.
Proč to dělají? Kromě toho, že chce Baumgartner překonat další hranici a Red Bull má s projektem nepochybně velké marketingové a reklamní úmysly, má seskok přispět k vývoji nové generace kosmických skafandrů, ke zkoumání reakcí člověka na extrémní výšku a velké zrychlení. To by mělo pomoci při vývoji záchranných systémů pro kosmonauty, kteří se poblíž Země octnou v ohrožení. Zjednodušeně řečeno, lze si představit, že v případě havárie při startu nebo přistání by mohli seskočit padákem podobně jako vojenští piloti.
Zrovna v Roswellu
Baumgartner už dokonce skočil nanečisto. Hned dvakrát. První pokus provedl letos v březnu. Seskočil z výšky skoro 22 kilometrů. Letěl volným pádem tři minuty a 43 vteřin a dosáhl rychlosti 580 kilometrů v hodině. Celkem trval seskok osm minut. Druhý test byl v červenci, skákalo se z výšky 29 460 metrů a Baumgartner letěl při volném pádu rychlostí, jakou létají dopravní tryskáče, asi 864 kilometrů v hodině.
Ale až přijde ostrý seskok, bude to jiné, protože vše bude ještě výš, mnohem rychlejší a v horších podmínkách.
Odehraje se to v Roswellu v Novém Mexiku. Je to místo, kde byli kdysi podle milovníků spikleneckých teorii nalezeni mimozemšťani, což dodává celé věci tak trochu na pikantnosti. Ale Roswell byl vybrán proto, že je tam stálé a suché počasí. A spousta volného místa, kam může Baumgartner dopadnout. Mimochodem, při prvním pokusu skončil skoro pětatřicet kilometrů od místa startu.
Takže ještě jednou: až Baumgartner vyskočí ze své gondoly pod nebetyčně vysokým balonem ve výšce 36 kilometrů a něco, bude mít za sebou nejvyšší let člověka s balonem. A nikdo dosud neseskočil z takové výšky. Žádný skok s padákem netrval tak dlouho, jako bude trvat ten jeho. A žádný člověk nikdy ve volném pádu neletěl nadzvukovou rychlostí.
Teď jen aby šlo vše podle plánu.
