Fenomén: bez doutníku vám úspěch nikdo neuvěří

  10:00aktualizováno  10:00
Doutníky se staly v posledních desetiletích ztělesněním úspěšného muže, v rámci oslavných rituálů si je dokonce zapalují i nekuřáci, například sportovci. Proč zažívají takový boom právě teď, kdy svět brojí proti tabáku, je spíš otázka pro psychology... možná ale měl pravdu náruživý kuřák Sigmund Freud, který jejich oblibu vysvětloval tím, že jde o falický symbol, který je přitažlivý pro obě pohlaví.

Doutník je symbolem, který dává za prohlášení "Jsem úspěšný" nepřehlédnutelný vykřičník. | foto: Profimedia.cz

Kolumbus nebyl první...
Panuje sice obecný názor, že dějiny kouření tabáku začali psát Indiáni ze Severní Ameriky, u nichž se s kouřením smotků (říkali jim cohiba) setkal Kolumbus (který tabák přivezl do Evropy), není však pravdivý.

Zaprvé, Kolumbus přistál spíše v Karibské oblasti – a zadruhé, s tabákem jsme se mohli prokazatelně setkat daleko dřív, u Mayů a Aztéků, kde mu kněží a nobilita holdovali při významných příležitostech či náboženských obřadech.

Později jeho listy získaly typicky oválný tvar – a tak vznikly první "cigars“. Prošly bouřlivým vývojem, byly oslavovány i zatracovány. Zprvu jim holdovaly jen hlavy korunované, ať už šlo o sultány, emíry, cary či krále.

Právě ti brzy pochopili, že nová komodita jim pomůže zvýšit příjmy, což vedlo k zavedení státního monopolu na výrobu a prodej (v Českých zemích Josefem II. v roce 1781) a kvůli navýšení zisku i zpřístupnění nevšedního požitku "normálním smrtelníkům“ výrobou v manufakturách.

Doutník je symbolem, který dává za prohlášení

Ty úplně první otevřeli Španělé na Kubě v roce 1690, na evropském kontinentu se tak stalo o více než padesát let později v Seville, kde - alespoň podle George Bizeta - pracovala i "ohnivá dělnice“ Carmen.

Bio doutníky?

Pro doutníky lze klidně používat označení "bio“, jsou čistě přírodním produktem, není v nich absolutně nic průmyslového. Tabáková rostlina však neroste kdekoli, správné mikroklima má jen velmi málo lokalit.

Každá je něčím specifická, stejné odrůdy z Kuby, Hondurasu, Nikaraguy, Dominikánské republiky, Mexika - což jsou největší velmoci - se od sebe poněkud liší, charakteristické vlastnosti jim totiž dodávají i "podzemní“ přísady.

Modifikace a vylepšení se netýkaly ani tak výroby - zůstává staletí víceméně stejná - ale spíš sušení, skladování. V málokterém oboru zaznamenáváme tak vysoký podíl ruční práce, mechanizace se prosazuje pomalu - i proto, že plantáže bývají skryty pod mušelínovým příkrovem.

Sběr tří listů – Ligero (nejvyšší), Viso (ze středu) a Seco (z konce) – se koná vždy jednou do roka, nejsilnější tabák je z prvně jmenovaného, z posledního je nejjemnější.

Po sklizni se listy přemisťují k sušení, které se odehrává na plochách o rozloze jednoho či více fotbalových hřišť. Tam se rozdělí podle typu a velikosti, poté jsou "jednotlivě svázány do dvojic“ a zavěšeny na dlouhou tyč, kam se jich vejde sto i víc.

Přírodní sauna

Kombinací slunce, tepla a cedrového dřeva vzniká něco jako "přírodní sauna“. V ní se vytvoří nezbytná vlhkost, která mění barvu listů ze sytě zelené až k tmavohnědé. Poté začíná fermentace: trvá tři až čtyři roky, přičemž se listy přenáší a třídí, s nadějnými je zacházeno jako v rukavičkách, aby se jim něco nestalo.

Následuje druhá fermentace (obvykle za vyšší teploty), kdy dojde k odstranění posledních nečistot a vše je připraveno k dalšímu (obvykle dvouletému) stárnutí v otevřených cedrových boxech.

Poté se už "na scéně“ objeví míchač a balič, dvě prestižní profese vytvářející dokonale fungující tým. Prvý vytvoří směs, druhý zformuje tabákové listy, obalí je tím vázacím a polotovar vloží do dřevěné formy a tu do lisu. Utáhne ho a nechá ji v něm dle uvážení různě dlouhou dobu.

Nakonec přijde ke slovu "mistr“, opatrně je vyndá – a pokud je vše, jak má být, dílo dokončí. Vybrané kusy jsou uloženy po padesáti do krabice a přelepeny papírem, na němž je uveden typ, složení, datum, vše je opět pečlivě kontrolováno a doutník odpočívá, přichystaný na "svatbu“, nejméně šedesát či více dní (čím déle, tím lépe pro něj i konzumenta).

Tento velice stručně popsaný postup se týká pouze ručně vyráběných doutníků (long fillery), ve strojových (short fillery) nejsou celé listy, ale jejich směsi, nasekané na malé proužky nebo kousky - pochopitelně jsou méně kvalitní. 

Legenda Davidoff

Převratným vynálezem, umožňujícím skladovat "cigars“ v optimálním prostředí, se prezentoval Zino Davidoff. A protože je (nejen) v této branži asi největší legendou, není od věci mu věnovat pár řádek.

Narodil se v Kyjevě 11. března 1906, jeho otec patřil k oponentům carského režimu, takže raději emigroval a v Ženevě si otevřel obchod s tabákem, který začal záhy prosperovat. (Mimochodem, k zákazníkům patřil i jistý Uljanov, který spěchal spáchat revoluci tak umanutě, že zapomněl zaplatit: dlužní úpis s jeho podpisem patří k firemním suvenýrům.)

Doutník je symbolem, který dává za prohlášení

Zino byl ve dvaceti vyslán na Kubu, aby od vesničanů odkoukal, jak namíchat z tamních odrůd dokonalou směs. Když se po letech vrátil převzít rodinný podnik, nejen že obohatil jeho sortiment o pravé kubánské havano, hlavně zprovoznil první klimatizovaný sklep se stálou teplotu 18 stupňů a vlhkostí 75 procent.

Jen za těchto podmínek totiž doutníky neztrácejí aroma, nevysychají a nelámou se. Od něho už byl jen krůček k humidorům, přenosným schránkám, bez nichž si dnes už doutníky neumíme představit.

Záhadný prstýnek

Zvláštní vývoj provázel vznik typického artefaktu, prstýnku, který doutník obepíná. Původně sloužil jako ochrana čistě bílých rukaviček španělských grandů před tabákovou hnědí. Na nápad tisknout na něj svá pestrá loga a odlišovat tak své zboží od konkurenčního se přišlo až dlouho, dlouho potom.

Od pradávna se přitom vedly spory, zda ho snímat, či nikoli. Dřív se doporučovalo první řešení - především proto, aby kuřáci drahých značek neponižovali ty, co na ně nemají. Dnes, kdy si ho může dopřát každý (i když někdo třeba ne denně), velí trend raději nesundávat, při neopatrné manipulaci lze totiž snadno porušit krycí list, čímž vznikne falešný tah, takže je doutník k vyhození.

Pro pravidelné konzumenty však doutníky nejsou jenom požitkem, spíš výzvou, je jich totiž tolik druhů, že může trvat i několik let, než objeví ten pravý, s optimální silou i aroma.

Výběr komplikuje široké spektrum chutí, vyskytuje se v nich dřevo, třešně (a jiné ovoce), vanilka, může být nasládlá i kořeněná, jemná i zemitá. Fajnšmekři si ho pak vybírají podle situace a momentální nálady. Kromě nich ale existují i "nárazoví konzumenti“ (a není jich málo), kteří si doutník zapálí jen při různých příležitostech či pokud jsou v "nóbl“ společnosti.

Doutníková etiketa

Často však, místo toho, aby "zapůsobili“, docílí pravý opak: neovládají totiž doutníkovou etiketu.

Abychom je ušetřili různých faux pas, přinášíme přehled základních zásad: kdo doutník uchopí jako cigaretu, dává najevo nezkušenost, správně má spočívat mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Vůbec první, co zkušený kuřák udělá, je, že k doutníku přivoní, poté ho jemně roluje mezi prsty a naslouchá, zda neuslyší nelibě praskající zvuk varující, že není tak úplně v pořádku.

Doutník je symbolem, který dává za prohlášení

Následuje pečlivá vizuální kontrola krycího listu, zda nemá viditelné vady a zda naopak má na povrchu jemný olej, protože obojí je synonymem kvality a důkazem, že doutník byl dobře uskladněn.

Drobné trhlinky na povrchu signalizují, že byl buď vystaven přílišné vlhkosti, nebo se "přesušil“: obojí znehodnotí jak krycí list, tak vnitřní náplň.

Po důkladné "lustraci“ k němu mnozí ještě znovu přičichnou, aby si naposled vychutnali omamnou vůni, a nožem či tzv. gilotinkou ho oříznou přibližně 2 mm od špičky.

Bankovkou fakt ne!

Tím je připraven k zapálení. K němu se zásadně používají speciální sirky nevydávající sirný odér či plynový zapalovač (nikdy ne benzinový a už vůbec ne svíčka, poleno z krbu či bankovka).

Má být udržován v úhlu asi 45 stupňů těsně nad plamenem, ale tak, aby nedošlo k přímému kontaktu s ním, a rovnoměrně otáčen, než zahoří po celém obvodu. Poté je lepší ho nechat minutu odpočinout, aby trochu zchladl. Ideální je dým podržet v ústech - podobně jako víno na jazyku - a uvážlivě vyfukovat nosem i ústy. I v kroužcích, pokud to zvládnete.

Winston Churchill

Za adekvátní rychlost je považováno jedno až dvě popotáhnutí v minutě, nehoří pak horce. Jelikož popel dým ochlazuje, je vhodné neodklepávat, ale nechat ho spadnout do popelníku.

Doutník vždy kouříme do dvou třetin. Kdo ho svírá mezi prsty, je za hrubiána, nehodného této slasti, stejně jako každý, kdo si dá doutník na ulici. Jde přece o intimní záležitost, ani sex neprovozujeme na chodníku!

A netípat, nechat dohořet, nedopalek páchne a obtěžuje ostatní. Pokud jde o nápoje, znalci upřednostňují koňak, single malt whisky, portské, slámová vína, lze "použít“ i červené, ale barikované či „těžké“ odrůdy (syrah, malbec aj.).

Cílem je sladit chuťové buňky tak, aby povznesly tělo i ducha.

Churchill a citáty

Na doutnících pořádně vydělali potomci anglického strážníka Gilliese. Ten si nechal jako suvenýr nevykouřený doutník, který mu podal premiér Winston Churchill 14. října 1950 na konferenci v Blackpoolu (když mu k velké nelibosti sdělili, že v sále nesmí kouřit), aby za něj jeho dětem na aukci v Liverpoolu zaplatil sběratel v přepočtu 15 tisíc Kč!

Ještě lépe na tom byl nejmenovaný prodejce, nabízející v dražbě dózu s monogramem W. CH.: vynesla mu 8 700 liber! Tento legendární politik, vojevůdce, žurnalista, voják a spisovatel (je držitelem Nobelovy ceny za literaturu!) byl vášní pro doutníky doslova posedlý a nic ho od nich neodradilo.

Pověstný je jeho citát: "Dočetl jsem se v novinách, že kouření škodí zdraví. Tak jsem se rozhodl, že přestanu číst.“

Mark Twain

Autorem vtipných bonmotů je také Mark Twain, připisuje se mu jeden z nejhojněji používaných: "Krásná žena je stále jen žena, ale dobrý doutník, to je panečku pokouřeníčko.“

Široké obliby došel i jeho alibistický výrok "Není nic snadnějšího než přestat kouřit, dokázal jsem to už nejmíň stokrát!“  a machistická průpovídka "Nejprve stvořil Bůh Adama a pak Evu. Když ji uviděl, přišlo mu ho líto a přidal k ní tabák.“

A abychom slova slavných doplnili do trojice: francouzská spisovatelka George Sandová, která v devatenáctém století šokovala veřejnost s doutníkem v ústech, prohlásila: "Jsou posledním útočištěm mužské hegemonie. Jestliže ženy chtějí svrhnout nadvládu mužů, musí je začít kouřit.“ 

Filmová rekvizita 

Doutníky jsou i oblíbenou filmovou rekvizitou. Prvním herec, který se s ním objevil na plátně, byl ještě v němé éře nesmrtelný tulák Charlie Chaplin. Stejně jako všichni výše zmínění, i on se dožil vysokého věku - osmdesáti osmi. Skoro to vypadá, že pokud chce člověk být dlouho na světě, musí povinně kouřit doutníky!

Další postava, kterou si bez něj neumíme představit, je detektiv Columbo, měl ho v ústech snad nepřetržitě. Nejen u něho se scenáristé možná nechali inspirovat zmíněnou Freudovou teorií, že doutníky ženám připomínají penis, a proto jsou pro ně muži, kteří ho kouří, přitažliví!

To nakonec potvrzuje fakt, že obvykle neschází v akčních filmech: náruživý "doutníkář“ Pierce Brosnan prý nelibě nesl, když se s ním jednou jako James Bond nemohl objevit před kamerou.

Doutník je symbolem, který dává za prohlášení

V "civilu“ si ho oblíbili i další slavní hrdinové tohoto žánru, jimž dodával tak potřebnou image drsných chlápků: Bruce Willis, Mel Gibson, Tom Selleck či Arnold Schwarzenegger. Posledně jmenovaný, který je jako exmistr světa v kulturistice jinak velkým zastáncem zdravého životního stylu, prohlásil: "Ano, doutník možná škodí zdraví. Proto by ho měli kouřit jen ti, co dodržují správnou životosprávu, protože je nemůže ohrozit tolik jako ostatní.“

Perlička na závěr

Neuvěřitelný, ale pro Ameriku pod diktaturou právníků vlastně poměrně typický příběh se odehrál v městě Charlotta, ve státě Severní Karolína. Jistý Zachary Browne si nechal pojistit balíček drahých doutníků - kromě jiného i proti zničení ohněm.

Poté, co je vykouřil, tvrdě vyžadoval náhradu škody ve výši 15 tisíc dolarů s tvrzením, že o ně přišel "následkem drobných požárů“.

Pojišťovna logicky odmítla plnění vyplatit, soud však překvapivě uznal, že žádost je neobvyklá, ale oprávněná. Pojišťovna totiž nestanovila ve smlouvě přesně, jaký je pro ni akceptovatelný způsob zničení doutníků, takže jí nezbylo než platit.

Ihned poté, co si Zachary vyzvedl svůj šek, na něj však podala trestní oznámení pro žhářství a pojistný podvod! S použitím jeho výpovědi v předešlém procesu pak snadno prokázala, že úmyslně a promyšleně spálil vlastní majetek, takže byl nakonec odsouzen k 24 měsícům vězení a pokutě 24 tisíc dolarů.

Autoři:


Nejčtenější

Sexuální jiskru do dlouhodobého vztahu dokáže vrátit každý, tvrdí studie

Akrobacie v posteli netřeba, sex v posteli dlouhodobého páru oživí společně...

Je to jednodušší, než jste mysleli. Rutinu ze sexuálního života nemusíte vyhánět na drahé dovolené uprostřed Karibiku,...

Každý je světec. Než ke mně přijde s kapavkou, říká dermatovenerolog

"Můj obor je vedle plastické korektivní dermatologie či kosmetologie popelkou...

Je to pohyb na tenkém ledu. Diagnóza pohlavně přenosné choroby je velmi intimní verdikt. I proto je většinou reakcí...



Miluji kuře na paprice od mamky a pět knedlíků, říká MOgirl Lenka

Touhy, sny, plány mám, ale žiji současným dnem, říká MOgirl Lenka.

Podle vlastního soudu je neústupná, sebevědomá, energická. A nezastírá, že též tvrdohlavá a sarkastická. „Jsem taková,...

VIDEO: V Brně vybírali i nejškaredější tetování, vyhrál rozpitý motýl

Soutěž o nejhorší tetování na Tattoo Grand Prix v Brně vyhrálo dílo, které má...

Zvířata z reálného světa i z říše fantazie, abstraktní obrazy s prvky kubismu nebo futurismu, ale také rozsáhlé malby....

Udělat vibrátor nebo tramvaj je podobné, říká designérka Marešová

Anna Marešová získala za designovou kolekci erotických pomůcek pro ženy hlavní...

Její vibrátory byly oceňované a nepřehlédnutelné. Nemá však pocit, že by její práci přespříliš poznamenaly, že by...

Další z rubriky

Udělat vibrátor nebo tramvaj je podobné, říká designérka Marešová

Anna Marešová získala za designovou kolekci erotických pomůcek pro ženy hlavní...

Její vibrátory byly oceňované a nepřehlédnutelné. Nemá však pocit, že by její práci přespříliš poznamenaly, že by...

OBRAZEM: Těla jako plátna. V Londýně se konal festival tetování

Někteří měli na těle víc inkoustových ploch než míst nedotčených tetováním....

Někteří měli na těle víc inkoustových ploch než míst nedotčených tetováním. Mnozí další ho doplnili modifikacemi...

OBRAZEM: Tanečnice, kurtizána a špionka Mata Hari byla svůdná i naivní

Vznáší se nad ní aureola snad nejznámější špionky. Femme fatale, podmanivé ženy...

Vznáší se nad ní aureola snad nejznámější špionky. Femme fatale, podmanivé ženy bohyně. Jenže Mata Hari byla spíš...



Najdete na iDNES.cz