Registrovaných hráčů je dnes sedm milionů (amatérských až třikrát víc) a mají vlastní šampionát.
Obdržet na něj akreditaci je ale nesmírně obtížné. Pořadatelé totiž hradí žurnalistům veškeré náklady, takže zvou jen ty z prestižních periodik a televizní štáby. Nám se mezi vyvolené podařilo proniknout.
Kreatury v New Yorku!
Na úvod neuškodí pár základních informací. Hráči si pořizují karty (kupují či mění), z nichž pak sestaví „balík“.
S ním se postaví soupeři. Oba začínají s dvaceti životy, partie končí, když má poražený nula.
Prodávají se balení s různým počtem kusů karet náhodně vybraných počítačem, takže se často stává, že v něm je karta, která má třeba až desetkrát vyšší hodnotu než všechny ostatní dohromady!
Tento způsob prodeje nepostrádá napětí, jde o loterii, v níž ovšem nelze prohrát, každou kartu lze upotřebit. Liší se ovšem v možnostech použití, mají různé vlastnosti, schopnosti, efekt – představují kreatury, které útočí i brání, kouzla, země (landy, bez nichž nelze zahájit hru atd.).
Každoročně se pořádají čtyři velké turnaje ProTour, absolutní vrchol poté představuje mistrovství světa s dotací 500 tisíc dolarů, přičemž vítěz si odnese čtyřicet tisíc. Pochopitelně se tam nekvalifikuje každý. Ve světové špičce jsou z 99 procent vysokoškoláci, převážně studenti matematických fakult.
Každý „tah“ (vlastní i soupeřův) má totiž spoustu permutací. Stačí chybka, netrpělivost či špatný odhad situace a je po nadějích.
Šampionát se vždy koná na velmi prestižní adrese. Loni to byl pařížský Louvre, tentokrát Jacob K. Javits Center v New Yorku. Tradičně ho zahajuje nástup účastníků (bylo jich 386, ze 61 zemí!), po něm následuje uvedení pěti hráčů do Síně slávy.
Do Síně slávy
Na pódium tak předstupují povětšinou seriózní pánové s malými či většími bříšky, kteří pracují, pokud vůbec (hraním si vydělají i milion dolarů!), nejčastěji jako top manažeři.
Čestnou výjimkou je mezi nimi Francouz Raphaël Lévy: ten se loni dostal mezi legendy už v pětadvaceti, jako první aktivní hráč vůbec.
„Já začal s Magikem v šesti jako většina kluků, ale už ve čtrnácti jsem se dostal do TOP 64. Což je počet hráčů, jimž pořadatel platí letenky, ubytování v pětihvězdičkových hotelích, prostě si je hýčká,“ vysvětluje.
„Není to však zadarmo. Musím hrát denně hodiny, přemýšlet, s čím soupeř vyrukuje, a zároveň mít promyšlenou svoji vlastní strategii. Na mozek je to zápřah, karet je osm tisíc a přibývají. Skvělé je, že žádná partie není nikdy rozhodnutá, stalo se mi, že já měl tři životy a protihráč čtyřicet. Pak mi přišla jedna karta, během minuty měl nula a balil kufry…“
Raphaëla sice v New Yorku potkalo totéž, ale nezdálo se, že by se tím trápil. Místo v historii má nakonec už jisté.
Ke hře patří i rozhodčí, dají se lehce identifikovat podle pruhovaných dresů, stejných, jaké mají hokejoví. Také hlídají dodržování pravidel, ale mnohem spíš se na ně obracejí hráči, aby jim vysvětlili schopnosti karty, kterou vidí poprvé.
A když už jsme u karet – nelze se nezmínit o jejich grafické stránce: jsou velkými uměleckými díly v malém provedení. Vytvářejí je ostatně nejlepší světoví malíři.
Malíři a sběratelé
Ti své výtvory vystavovali i prodávali v předsálí a byl o ně velký zájem, ještě větší však o jejich autogramiádu, na ni se stálo ve frontě i několik hodin.
Karta podepsaná malířem (či slavným hráčem) totiž získává na hodnotě, jde o sběratelskou raritu. Ovšem některé jsou cenné i bez toho: momentálně (podle Guinnesse) nejdražší hrací karta světa vůbec Black Lotus stála před dvanácti lety čtyřicet korun, dnes se prodává za dvě stě tisíc!
Takhle vypadá nejdražší Magic karta na světě: Black Lotus
Někteří podnikavci je proto kupují kvůli zisku – a pokud mají dobrý odhad, malá investice se jim může zhodnotit až neuvěřitelně.
Šampionát vrcholí pátý den, kdy se hraje finále, kam postoupí ti nejlepší.
Čeští reprezentanti mezi nimi bohužel opět nebyli: v družstvech skončili osmí, pokud jde o jednotlivce, nejlépe se vedlo Martinu Jůzovi, který skončil na solidním třicátém čtvrtém místě a odnesl si šek na tisíc dolarů.
Zvítězil student počítačové fakulty z Jeruzaléma Uri Peleg, což bylo velké překvapení. Šlo totiž o málo známého hráče, který velký turnaj nikdy nevyhrál.
I v tom je Magic výjimečný, uspět může každý, neexistují papíroví favorité. Před několika lety takto šokoval patnáctiletý Nizozemec Julien Nuijten, nejmladší šampion vůbec.
„Tehdy mi vždy přišly do ruky karty, které jsem zrovna potřeboval, bylo to trochu i o štěstí. Ono sice jinak až tak velký vliv nemá, ale bez něho vyhrát nejde, vše se musí propojit," vzpomínal na své šťastné chvíle sympatický mladík.
Julien Nuijten
"Pro mě není Magic jen zábavou, ale i výnosnou brigádou, umožňuje mi žít podle vlastních představ. Za dva roky jsem vydělal dvě stě tisíc dolarů, na gymnazistu slušný příjem, ne?“
Když jsem po vyhlášení vítězů opouštěl už trochu potemnělé prostory, přišla mi na mysl slova jednoho z pořadatelů, který si zahrál na vizionáře: Magic je hra pro desítky milionů – zatím. Brzy jich budou stovky.
Má v sobě totiž fluidum, které přitahuje všechny bez rozdílu věku či národnosti a otevírá jiný svět, než je ten náš, přetechnizovaný.
Otevírá svět fantazie.
