Sex je výletem do kosmu, kde nemá platit odříkání si ani sebedisciplína, kterou...

Sex je výletem do kosmu, kde nemá platit odříkání si ani sebedisciplína, kterou po nás vynucuje každodenní normalita, tvrdí filozof. | foto: Profimedia.cz

„Špinavými“ sexuálními praktikami překonáváme osamělost, tvrdí filozof

  • 43
Veškerý sex má kořeny v naší potřebě překonat samotu. A tím víc to platí pro ty nejnestoudnější praktiky. Dělat s někým věci, které se dají považovat za nechutné, znamená svěřit se mu, věřit mu a být akceptován, tvrdí filozof Alain de Botton, autor knihy Jak přemýšlet víc o sexu.

Jeho úvahy o sexu jsou lemovány odmítnutím názoru evolučních psychologů, podle nichž je motivací mužů rozšiřovat svůj genofond, zatímco ženy vede touha plodit a pečovat o děti. To je lákavě banální, ale příliš zjednodušený pohled, namítá de Botton a nabízí svůj přístup: celý sex se vztahuje k pocitu osamění. "To, co je sexy, je překonávání osamělosti. To, co dělá některá témata sexy, je to, že jsou spojeny s důvěrou a budováním soukromého světa mezi milenci," tvrdí.

A dává příklad. Jak vysvětlit z hlediska evoluční psychologie orální sex? "Z jejího pohledu nedává žádný smysl. Odpověď podle mě zní, že je psychologicky tak vzrušující proto, že je to důvěra. Existuje skutečně "špinavá", soukromá stránka mého těla - a druhá osoba se jí věnuje svými ústy, která jsou naší nejsociálnější, každodenně veřejně používanou částí těla," vysvětluje.

Vzájemné uspokojování fantazií, jichž se sami bojíme, protože se dají považovat za nechutné, je způsob, jak překonat pocit odloučení. "Při jejich praktikování se cítíte akceptovaný, a to je velmi vzácná věc," argumentuje de Botton. A dodává, že takový sex je opuštěním studené anonymity každodenního světa, v němž žijeme a který je plný odříkání a předstírání.

Za lepší pornografii

Zasloužíme si něco lepšího, lamentuje de Botton nad současnou porno produkcí. Především odsuzuje, že nezahrnuje aspekty, které jsou součástí našeho života, jako je inteligence, důvěra a vlídnost, a nabízí se jako ostrov vulgárnosti, stupidity a bezcitnosti. "Neměli bychom být postaveni před volbu, zda budeme lidskými bytosti, nebo sexuálními," říká a volá: "Je bizarní, jak špatná drtivá většina pornografie je. Já lepší dělat nebudu, mám spoustu jiných věcí na práci, ale někdo jiný by měl."

Navíc nás uklidňuje: naše tajné představy nezkoumejme a nestyďme se kvůli nim provinile. Berme prostě jako fakt, že sex vždycky zůstane v absurdním, možná dokonce nesmiřitelném rozporu s některými našimi nejhlubšími hodnotami. "Snad bychom nakonec měli akceptovat, že sex je přirozeně podivnou, výstřední věcí, než se vinit za to, že na jeho impulsy neodpovídáme normálnějšími reakcemi," tvrdí.

A dostane se nám prý i jiné odměny než oné orgastické. "Sex je třeba vítat, protože nám brání v tom, abychom se brali příliš vážně. Vše zesměšňuje. Je to, v dobrém smyslu, ničitel pompéznosti."

Někde mezi blízkostí a odstupem

To ale vůbec neznamená, že by byl jednoduchou věcí. Rozlučme se s iluzí, nabádá nás filozof, podle níž byl komplikovaným oříškem v devatenáctém století, ale dnes, kdy je sex osvobozený a číhá na nás na každém rohu, mu rozumíme víc. Není to tak, definitivně sex nebude osvobozený nikdy," soudí de Botton.

Švýcarský filozof Alain de Botton žijící ve Velké Británii se snaží s filozofií propojit všední otázky.

Vezměme si například, jak si rozumí s dlouhodobým vztahem. Nerozumí, nešetří nás filozof. A vysvětluje, že za to mnohou právě potíže při přechodu mezi všedním životem a erotičnem. "Kvality, které se po nás požadují, když máme sex, jsou v příkrém rozporu s těmi, když se věnujeme většině našich denních aktivit, řekněme v práci," popisuje. Dlouhodobý vztah přitom pracovní aktivity připomíná, je potřeba vést domácnost, vychovávat děti, být zodpovědný, seriózní, sebedisciplinovaný, vykonávat autoritu... Jinými slovy, je to tak trochu jako vést malou firmu.

Sex na druhé straně zdůrazňuje imaginaci, hravost a vzdání se kontroly, proto musí zdolat rutinu sebeodříkání a sebeomezení, ale pak je těžké se k těmto návykům vracet. "Sexu se vzdáváme ne proto, že by to nebyla zábava, ale proto, že potěšení, které nám skýtá, narušuje naši následnou schopnost snášet namáhavé úkoly, které nám běžný život ukládá."

A nejen to. Dlouhodobý vztah též představuje problém vzdálenosti a sounáležitosti. "Lidé potřebují být někde mezi blízkostí a odstupem. Příliš mnoho odstupu znamená, že se vztah ochladí a naplní osaměním, ale příliš těsná blízkost se stává utlačovatelskou a ze vztahu se vytratí tření," líčí filozof a jde ještě dál: "Když se dlouhodobý vztah stane příliš těsný, dojde k tomu, že se sex, který je aktem překonání osamělosti, stane nadbytečný a nevzrušující."

"Důvod, proč je první sex v životě tak vzrušující, je v tom, že jsme procestovali obrovskou vzdálenost od osamění k blízkosti, a z oné pouti cítíte vzrušení. Jakmile jste ji ale ušli, jakmile se s někým usadíte, zájem může opadnout."

Řešení? Neexistuje

Svým způsobem jsou de Bottonova slova zneklidňující, nabízí spoustu výzev, ale žádný recept. Malá řešení ale ano. Zaprvé, nahlédněte na toho druhého a na vztah zvnějšku. Pocit jistoty, že ten druhý patří jen vám a nikdo jiný po něm netouží, je velkým zabijákem intimity. Připomeňte si, jaké to bylo poprvé. A připusťte si, že jediný, s nímž to vaše partnerka prožila poprvé, nemusíte být napořád.

A druhé doporučení: změňte kulisy intimních hrátek. S nadsázkou se dá říci, že za vyprchání vzrušení může koberec ve vašem obýváku a linka v kuchyni. Připomínají nám všední aktivity prostoupené nudnou disciplínou a rutinou - mytí nádobí, vaření, luxování, sezení nad rodinnými financemi a vyplňování daňového přiznání, dělání úkolů s potomkem. Žádné extra dobrodružství. Vlastně vůbec žádné dobrodružství.

"Proto jsou až metafyzicky důležité hotely," mazlí se s filozofickým slovníkem de Botton. Jejich zdi, postele, pohovky totiž neznamenají jen luxus, ale mohou nás znovu spojit s naším sexuálním já. Vytrhnou nás z všední normality, oddálí nás a dopřejí nám zkušenost něčeho cizího a čerstvého.

Nakonec de Botton nabízí i uklidnění, u přátel schematických řešení ale fungovat nebude. "Sex vytváří bláznivost. Není to něco, co úhledně a elegantně zabalíme a budeme servírovat. Je to permanentní chaos," konstatuje. Svým způsobem si tedy můžeme ulevit, definitivně si ho beztak nikdy neochočíme.

,