náhledy
Pot, dřina, tahání kamenů, nošení těžkých závaží kolem krku, škrcení a házení sebou o zem, písek v očích i ústech. A totéž znovu. A po masáži zase a tak dokola až do večera. Studenti indického bojového umění kuští dostávají zabrat.
Autor: Profimedia.cz
Moderní kuští vzniklo v 16. století, jeho kořeny jsou však mnohem, mnohem hlubší.
Autor: Profimedia.cz
Vzniklo spojením prvků íránského a mongolského zápasu se staroindickým bojovým uměním nazývaným malla-yuddha, které je staré až pět tisíc let.
Autor: Profimedia.cz
Tehdy se nebojovalo jen pro zábavu, zápasnické souboje řešily i spory mezi jednotlivými královstvími, aby se vládcové vyhnuli nákladným válkám.
Autor: Profimedia.cz
Původní umění malla-yuddha zahrnovalo nejen údery, dušení, hmaty, ale též lámání kostí a kousání.
Autor: Profimedia.cz
Dnešní kuští vypadá jako kombinace juda, ju-jitsu a zápasu.
Autor: Profimedia.cz
Jeho základem je extrémní silová příprava.
Autor: Profimedia.cz
Zápasníci vzpírají kamenné bloky, nosí na krku kamenná kruhová závaží, vláčejí za sebou kameny, čímž zároveň uhlazují pískoviště akhara, kde se odehrává nácvik technik.
Autor: Profimedia.cz
Mezi další posilovací nástroje patří indické kužely.
Autor: Profimedia.cz
Používají se i dřevěné či železné palice gada.
Autor: Profimedia.cz
Některé principy, cviky i náčiní si našly cestu i do moderního západního funkčního tréninku.
Autor: Profimedia.cz
Trénink studentů kuští je přísný. Vstávají ve tři hodiny ráno, aby se nejprve vrhli na dřepy a kliky. Ve stovkových počtech. Kromě toho vzpírají pytle s pískem či kameny a běhají.
Autor: Profimedia.cz
Nato se utkávají v ringu, aby v duelech prokládaných masážemi pokračovali až do osmé hodiny večer. Poté uléhají ke spánku, přes den si ho dopřát nemohou.
Autor: Profimedia.cz
Samotný zápas naostro trvá kolem půl hodiny, končí tím, že borec složí oponenta na lopatky, tedy tak, že se dotýká země zároveň zadnicí a rameny, nebo knokautem či vzdáním se soupeře kvůli škrcení či páčení.
Autor: Profimedia.cz