náhledy
Nízké postoje, perfektní práce nohou, důraz na kopy, právě tím se vyznačuje bojové umění silek ze západní Sumatry. Je tradičním uměním minangkabauské etnické skupiny, která měla pověst výtečných válečníků.
Autor: Profimedia.cz
Jejich speciální vojenskou taktikou byly prudké, rychlé přepady, léčky a nájezdy. Minangkabauové měli pověst nejvýkonnějších vrahů. Bojové umění silek patřilo k jejich kvalifikaci.
Autor: Profimedia.cz
Patří přitom do široké rodiny pencak silat, jak se obecně nazývají indonéská bojová umění. První zmínka o systematické výuce pochází z šestého století našeho letopočtu. Vztahuje se k východní části Sumatry, odkud se však umění boje rychle rozšířilo na západ.
Autor: Profimedia.cz
Sloužilo vojsku tehdejší feudální klanové vlády. Bojovníci nedostávali žold, žili z válečné kořisti, která se dělila podle bojových zásluh.
Autor: Profimedia.cz
Silek nese stopy prostředí, v němž ho bojovníci používali. Nízké postoje se do něj vepsaly proto, že byly výhodné pro stabilitu v boji na kluzké hlíně u rýžových polí.
Autor: Profimedia.cz
Zatímco jiné odnože pencak silat se soustředí na zápasnické chvaty jako na východní Jávě nebo na práci rukou jako na západní Jávě, pilířem minangkabauského sileku jsou kopy. Prudké, výbušné, tvrdé.
Autor: Profimedia.cz
Silek přitom nebyl vyhrazen pouze válečníkům a mužům, minangkabauská společnost byla matrilineární a bojovému umění se učily i ženy.
Autor: Profimedia.cz
V současné době existuje zhruba deset stylů sileku, některé z nich nezastírají indické a čínské vlivy. Kromě neozbrojených technik zahrnují i boj se srpem, hákem, deštníkem, dýkou, mečem či šavlí.
Autor: Profimedia.cz