náhledy
Byly plné bídy, hladu, alkoholu, gangů, násilí, zločinnosti. Dánský imigrant Jacob Riis v nich chvíli žil. Právě proto chtěl zaopatřenému, prosperujícímu měšťáckému New Yorku ukázat odvrácenou stranu metropole - slumy. Svou publikaci nazval roku 1890 „Jak žije ta druhá půlka“.
Autor: Zeno.org
Byl to příhodný název. O životu v ghettech bohatí Newyorčané nic nevěděli, byl to pro ně jiný svět. Jejich New York prosperoval. Žili daleko od dolního Manhattanu.
Autor: Zeno.org
Tahle část města zůstala vyhrazena imigrantům. Přijížděli z východu a jihu Evropy, ale také z Asie.
Autor: Zeno.org
V osmdesátých letech devatenáctého století jich do Ameriky připlulo na pět milionů a mnozí zůstali v New Yorku. Jeho populaci to zvedlo o 25 procent.
Autor: Zeno.org
O lidi, kteří přijeli hledat americký sen a hostitelskou zemi rozvíjet, se však metropole nedovedla postarat. Předně pro ně nebylo bydlení. Proto končili v nuzných podnájmech.
Autor: Zeno.org
Pokud však neměli štěstí, zbyly na ně dřevěné boudy, stlučené ze všeho možného. Ano, i tohle byl New York konce devatenáctého století.
Autor: Zeno.org
Spalo a bydlelo se ovšem leckde, i na ulici.
Autor: Zeno.org
Dětí, převážně chlapců, bez domova bydlely na ulicích tisíce.
Autor: Zeno.org
Přes den se hoši živili žebráním, někteří roznášeli noviny.
Autor: Zeno.org
Takhle vypadala čtvrť Mullbery Bend, jedno z epicenter manhattanských slumů.
Autor: Zeno.org
Uličky slumů byly tak úzké, že do nich téměř nepronikly sluneční paprsky. Na fotografii je parta dětí z Mullen´s Alley. Ač výrostci, vypadají hoši dost příkře.
Autor: Zeno.org
Součástí labyrintu slumů byl i Chinatown. V něm hledali lidé vysvobození z černé reality u dýmek s opiem.
Autor: Zeno.org
Na Bottle Alley měl sídlo gang Whyo. Křížek na fotografii značí kůlnu, kde našla policie mrtvolu zabitého muže.
Autor: Zeno.org
Život ve slumech a osudy jejich obyvatel začal v roce 1888 fotoaparátem i perem dokumentovat Jacob Riis. I on byl imigrantem, do New Yorku připlul v roce 1870. Skončil ve slumech v Lower East Side. Nakonec se však vyšvihl, získal práci v novinách jako policejní reportér pro listy The New York Tribune a The Evening Sun.
Autor: Zeno.org
Do slumů však chodil především jako reformátor. Věřil, že je morální povinností bohatších vrstev život ve slumech zlepšit. Alkoholismus a zločinnost považoval za následek tragické bytové situace.
Autor: Zeno.org
„Nejubožejší obětí městského života není dítě ze slumu, které zemře, ale to, které žije,“ prohlásil.
Autor: Zeno.org
První veřejnou prezentaci svých fotografií uspořádal v roce 1888. O dva roky později vyšla jeho kniha.
Autor: Zeno.org
Nebyla poslední, v dalších publikacích se do hloubi života ve slumu ponořil ještě pečlivěji.
Autor: Zeno.org
Drsní chlápci z Bandits Roost. Chtěli byste kolem nich projít?
Autor: Zeno.org
Kniha „Jak žije ta druhá polovina“ vyšla poprvé v roce 1890.
Autor: Zeno.org
Cílem knih i veřejných prezentací bylo obměkčit srdce čtenářů a posluchačů. A Riisemu (na snímku) se to podařilo.
Autor: Zeno.org
Jako státní úředník s ním spolupracoval například Theodor Roosevelt. Zasadil se o zákon zvyšující počet továrních inspektorů nebo reformy pracovního práva.
Autor: zeno.org
Tady všude byla chudoba, zmar a žádné šance na vybřednutí z něj. A tady Jacob Riis fotil.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons
Riiseho úsilí vedlo i k regulaci bydlení. Na obrázku je oblast slumů, kterou Riis dokumentoval.
Autor: zeno.org, Creative Commons