Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Musíte dobře rozumět oceánu a znát triky, říká fotograf surfingu

aktualizováno 
Nejraději fotí krotitele vln na liduprázdné pláži v ranním oparu, pár minut po východu slunce a nejtěžší je prý fotit začátečníky. "To proto, že se udrží na prkně jen chvilku," směje se Miloš Potužák, jeden z patnácti fotografů, kteří se představí v knize Surfbook, která vzdá hold nadšení Čechů pro surfování.

Focení surfařů a surfařek chce pohotovost i štěstí. Milan Potužák se mu věnuje už sedmým rokem. | foto: archiv Milana Potužáka

V čem je fotografování surfařů specifické, co musí fotograf znát?
Rozhodně je dobré znát surfing a chování oceánu, a to člověk nevstřebá za chvilku. Učí se tomu porozumět spoustu let, ne-li celý život.

Musí sám fotograf jezdit na prkně, aby udělal pořádnou surfovou fotku?
Pokud se bavíme o technicky dobrých fotkách, kdy je potřeba zachytit trik nebo jízdu v té správné a efektní fázi, určitě je výhodou umět surfovat, ale daleko důležitější je se v surfingu a chování oceánu umět vyznat. Například podle pohybů surfaře na vlně zkušený fotograf/surfař pozná, kdy se jezdec chystá k radikálnímu manévru, jestli nabírá rychlost k výskoku nad vlnu a podobně. Je nezbytné znát průběh triků a manévrů, abych je mohl vyfotit v oné perfektní a nejatraktivnější fázi. Zásadní je též znalost oceánu a chování vln. Podle toho, jak se vlna staví, balí a mění svůj tvar, se dá dopředu odhadnout, v jaké části vlny může zkušený surfař provést trik. To mi umožňuje být na to připraven a zachytit správný okamžik. Pohotovost a odhad jsou nezbytné, zvláště pokud fotím začátečníky, kteří na surfu vydrží stát jen pár vteřin.

Fotogalerie

V kterou denní hodinu fotíte surfing a pláže nejraději?
Při použití kvalitní výbavy není těžké pořídit technicky dobrou fotku kdykoli, jedinečnou atmosféru však dodá snímku hlavně zajímavé světlo. Osobně mám nejraději hodně brzké ranní focení, lehký opar, ve vodě je jen hrstka kamarádů, slunce teprve začíná vycházet a pláž je liduprázdná.

Které destinace máte nejraději? Které jsou podle vás nejvíc fotogenické?
Z Evropy mám jednoznačně nejraději severní Španělsko. Strávil jsem tam poslední tři léta, je to moje srdcová záležitost. Tamní členité pláže jsou často obklopené útesy a blízkost vysokých hor tomu všemu dodávají romantický ráz. Je to pastva pro oči. Ve Francii jsou nádherné vlny, ale pláže a okolí jsou poměrně fádní. Nicméně úplně nejlepší je Nový Zéland: překrásná příroda, perfektní vlny a pláže i oceán plný divokých živočichů od lachtanů až po velryby. Takže i kdyby byl oceán zrovna bez vln jako rybník, což jsem tam naštěstí nikdy nezažil, dá se k focení najít spousta jiných motivů.

Jaké vybavení používáte?
Surfing je hodně dynamický sport a pro pořízení technicky dobré fotky je naprosto nezbytné použít pokud možno co nejkvalitnější výbavu. Rozhodně se hodí zrcadlovka s přesným a rychlým autofokusem a k tomu objektivy s různými ohnisky, podle toho, na jakou vzdálenost fotím. Pokud fotím z pláže, surfaři jsou většinou daleko na oceánu, takže je potřeba použít teleobjektiv. Ten často ještě kombinuji s extenderem, díky čemuž ohnisko objektivu ještě prodloužím. S oblibou taky používám monopod. Manipulace s ním je snadnější a rychlejší než s klasickým stativem. Navíc díky tomu nemusím mít několikakilovou sestavu foťáku a objektivu pověšenou stále jen krku. Pokud se fotí z vody, fotograf se může dostat do těsné blízkosti surfaře. Tady se hodí objektiv s kratším ohniskem a naprostou nutností je použití kvalitního voděodolného pouzdra na zrcadlovku.

Kterých fotek si ze svých cest za vlnami ceníte nejvíce?
Z profesního hlediska si nejvíc cením fotek z Nového Zélandu. Obrovskou radost jsem měl z fotky, kterou mi otiskli v tamním surfovém magazínu Kiwi Surf Mag. Jestli to klapne, měly by se moje fotografie objevit i v první knize mapující český surfing. Z osobního hlediska si vážím v podstatě všech fotek, protože si tak můžu uchovávat vzpomínky. Každopádně nejvíce si cením těch, na kterých jsem vyfotil někoho mně blízkého.

Staňte se spoluautorem surfařské knihy

Cestovní kancelář Surf-Trip.cz letos pořádá stý výlet za surfováním a chce vydat knihu surfových fotografií Čechů a Slováků, kteří jízdě na vlnách propadli. Kniha se bude jmenovat Surfbook a s pomocí portálu Hithit.cz vyjde na podzim tohoto roku. Za finanční podporu nabízí cestovní kancelář řadu odměn, například vaši surfařskou fotku v knize nebo na obálce. Xman.cz bude mediálním partnerem knihy.

Je pravda, že všechny surfařky mají dokonalé postavy?
Hlavní otázka zní: Co je to dokonalá postava? Taková, kterou se nám snaží vnutit média, oděvní průmysl, onen surfový nevyjímaje, a sexisticky ztvárněné reklamy? Nebo taková, s níž se cítíme dobře a jsme spokojeni sami sebou? To, že někdo surfuje, automaticky neznamená, že má postavu jako surfař nebo surfařka z reklamy. Je ale pravda, že na rozdíl od jiných sportů je surfing tak intenzívní a fyzicky náročný, že při něm člověk zapojuje celou svalovou soustavu. Já osobně se díky němu a taky díky veganskému stravování cítím fyzicky i duševně výborně.

Kromě surfingu fotíte i snowboarding. Co je těžší?
Rozdělil bych snowboarding na ježdění v parku a ježdění v horách. V parku máte překážky každý den na svém místě a rozjedete se na ně i na trošce sněhu. Takže když fotky třeba díky špatnému počasí neuděláte v jeden den, můžete to zkusit jindy. Snowboarding v horách je surfingu daleko bližší. Je potřeba použít podobné vybavení, je naprosto nezbytné vyznat se v předpovědi počasí a také znát místo nebo terén, kde se bude fotit. Musíme ale vzít v potaz, že i když se v horách počasí může změnit doslova během pár minut, hora nám nikam neuteče a sníh jen tak ze dne na den neroztaje, a tak, i když to je náročné, se můžeme na to samé místo vrátit třeba hned druhý den.

Surfing je pomíjivější.
Ano, kvalita a velikost vln je ovlivněna spoustou různých faktorů. Těmi hlavními jsou velikost a směr swellu, směr a síla větru a typ a tvar dna oceánu v místě, kde se vlny lámou. K tomu, aby byly vlny perfektní, je naprosto nutné, aby se tyhle faktory sešly v dokonalé souhře. To se může stát třeba jen na pár dní během celého roku a navíc se i tyto faktory mohou během krátké chvíle rapidně změnit. Tam, kde byly brzy ráno velké a dokonalé vlny, můžeme odpoledne najít jen rozfoukané peklo.

Autoři:



Nejčtenější

Sex s pěti lidmi za 24 hodin. Máme právo být coury, říká provokatérka

Je inteligentní, sebevědomá, nenapodobitelná. A hlásá „Všechnu moc courám“. Na...

Chce zbavit slovo běhna špatných konotací. „Coura je někdo, kdo nestaví mezi sebe a svou touhu užít si sex morální...

Operace Pandora: jak chtěli Sověti rozpoutat občanskou válku v USA

Oleg Kalugin šéfoval řadu let operacím KGB na ruském území. Právě on o tajné...

Pomocí cílených dezinformací se KGB po dvacet let pokoušela vyvolat ve Spojených státech rasové nepokoje, které by...



Mileniálové se bojí sahat na maso. Obchody to stojí víc obalů

Mladá generace si podle průzkumů britského obchodního řetězce nechce přiznávat,...

Ať se zvířata zabíjí, porcují, ať se kusy jejich těl prodávají. Jen ať to nepřipomíná maso. A hlavně abychom se toho...

Erotické mobilní seznamky jsou jako flirtování na baru, říká studie

Mobilní erotické seznamky jsou jen náhražkou pokukování po náhodné známosti na...

Nejsou pohromou pro veřejnou morálku, nevedou k šíření promiskuity a nevěry. Mobilním aplikacím pro erotické...

Vraždící prohibice: vláda úmyslně trávila alkohol, lidé umírali

„Chceme pivo.“ Pochodující pánové to v roce 1919 viděli jasně. Neuspěli však. A...

Stála kolem 10 tisíc lidských životů, osleplých či jinak trvale postižených za sebou nechala dalších více než 30 tisíc....

Další z rubriky

Biologické rodiče jsem se kontaktovat nesnažil, říká raper Hank

Nesmělý raper. Hank svou muziku destiluje z vnitřního napětí, nespokojenosti...

Klame tělem. Jeho songy oslovují na YouTube miliony lidí a na pódiu srší sebevědomím. Při rozhovoru však raper Kryštof...

Duny na Dakaru jsou naživo mohutnější, říká čtenář iDNES.cz

Tomáš Veselý si na Dakaru splnil velký sen.

Vyhrál výlet na rallye Dakar, strávil týden v Peru, vyzkoušel si jízdu v dunách, navštívil jezdecký bivak. „Zvuk...

Skákal jsem i ze skály, zachránila mě až horská služba, říká parkourista

Taras „Tary“ Povoroznyk je nadšeným propagátorem parkouru. Napsal knihu, dělá...

Skáče ze zdi na zeď i z domu na dům. Dělá parkour. „V mládí jsem riskoval víc,“ přiznává Taras Povoroznyk. „Tary“ je...

Najdete na iDNES.cz