Lumpinee Boxing Stadium, říkám taxikáři, kterého jsem chytil v dopravní džungli Bangkoku. Zajásá, a než vyrazí k nejslavnější aréně thajského boxu na světě, vnutí mi staré neostré fotky. "Muay Thai, Muay Thai – thajský box, thajský box," opakuje dokola a hrdě ukazuje na sebe.
Nepřekvapuje to. Hodně thajských taxikářů si v mládí vydělalo na svoji živnost boxem. "Vyhrál jste v Lumpinee?" ptám se. "Ne ne, prohrál, ale byl to můj životní zápas," s pokorou v hlase odpovídá taxikář a předvádí jizvu po přeražené čelisti.
Boxeři v Thajsku začínají v šesti letech. Rodina se na dítě složí a vyšle do jednoho z tréninkových kempů. Za peníze od rodičů mají chlapci kromě základního vzdělání i bydlení poblíž tělocvičny, jídlo a hlavně tréninky. Ráno běhání, pak škola a po ní hned do tělocvičny.
Školy thajského boxu jsou po celé zemi. Některé velmi staré, tradiční, s fascinující atmosférou. Spolu tady trénují a žijí bojovníci různých úrovní. Vedle mistra Thajska můžete trénovat i vy, pokud se nebudete stydět za svoji cejchu jako já. Zdejší boxeři mají těla vysekaná z křemene, ani gram navíc.
Od deseti let v ringu
Nikoho ve škole boxu neodmítnou, pokud přijme zdejší pravidla. Všichni žijí skromně, luxus je nesmí rozptylovat od smyslu života, od zápasů Muay Thai. Právě zde jsem potkal mistra světa v klasickém boxu Yodsanana. Vlekl kýble s vodou pro ostatní, kteří zrovna dřeli v ringu. Pozlacený opasek světového šampiona prestižní asociace WBA měl zastrčený pod postelí ve své místnůstce v kempu. "Kdybych změnil životní styl, už nikdy nevyhraju," řekl mi.
První zápasy za peníze podstoupí boxeři v Thajsku už v deseti letech. Výhru odevzdávají škole, aby je vysoké příjmy nesvedly z cesty bojovníka. Škola jim je ukládá a spoří. Vše je velmi korektní. Jakmile chce boxer skončit, peníze od školy dostane. Většinou pak založí rodinu a koupí si třeba právě taxík a začne žít jako ostatní Thajci.
Thajský box používá kromě boxerských technik rukou především kopy, ale také údery koleny a lokty. Je to zřejmě nejtvrdší bojový sport.
Zápasy se konají na mnoha místech a na různých úrovních. Jen ti nejlepší můžou nastoupit v aréně Lumpinee v Bangkoku, v této svatyni bojového umění Muay Thai. Zápasí se zde čtyřikrát v týdnu.
Thajci jsou posedlí sázením, většinou ani nevnímají, kdo boxuje, ale sází na barvu rohu, červený, nebo modrý. Často jde o velké peníze a v aréně je to taky znát. Místní se v tom chaosu dokonale vyznají.
Výjimečné jsou zápasy o Mistra Lumpinee. Držitelé titulu vystoupí z anonymity a stanou se legendami. Pro thajské boxery je to naprostý vrchol. Nic jiného je nezajímá.
Většina nejezdí boxovat za hranice. Proč taky? Cizinci sami přijíždějí boxovat do Thajska a většinou se vracejí s výpraskem. A navíc, titul Mistr Lumpinee ve světě nezískáte.
Pravidelné vystupování v Lumpinee je pro boxera čest. Reprezentuje zde i svoji školu. Na důkaz pokory obvykle uvádí její název místo svého příjmení. Samotný ring je posvátné místo zasvěcené Buddhovi. Žena se ho nesmí ani dotknout.
Zázemí pro zápasníky je neuvěřitelně drsné. Rozcvičují se před pánskými záchody a na chodbě. Vedle mušlí na záchodech trčí ze stropu dvě sprchy. Tady se boxeři myjí, ale sem je taky vynášejí omráčené z ringu, když prohrají k. o. A nad žlábkem je křísí.
Kdo na to nemá, odpadne. Není divu, že Thajci nemají ve svých kategoriích ve světě konkurenci. Chybějí jim jen těžké váhy, od přírody jsou drobní a subtilní. O to víc pak můžou bývalí zápasníci překvapit.
Zažil jsem, jak se nabubřelý ruský turista kasal na barmana, že nezaplatí drink, protože se na něho najatá slečna málo usmívala. Barman stále s úsměvem trval na zaplacení. Pak ho chtěl stokilový Vasil vyškolit fackou.
Ve vteřině ležel na zemi s překopnutou holenní kostí.
Ten malý usměvavý chlapík už asi v životě dokázal zklamat hodně takových frajírků.
