Jeste, ze se ten titulek da vylozit i krasne dvojsmyslne, takze se normalni clovek ani nemusi potapet :)

Ano též jsem si říkala Kde ,,dole"

Podle mě tyhle hluboký ponory není schopen normální člověk nějak kočírovat, dějou se věci, které tělo vykonává na bázi instinktů a tak musí fungovat i potapeč.

Když si vezmu, že jsem se potopil tak 20m a při pohledu nahoru byla hladina tak blízko, ale doplavat tam bylo tak daleko, cestou zpátky mi nadskakovaly brejle. Pak s maskou na hranici technických ponorů jsem měl takovej ten euforickej pocit a chtěl jsem jít dolu ještě metr a ještě metr a ještě, a to i při plném vědomí, že se tím můžu zabít, pud sebezáchovy byl někde nahoře u bojky... Já si to vlastně neumím ani představit, jaký je to pocit jít pod 80, pod 100. Néry je tak daleko, jako kdyby uměl lítat.

Se stárnutím přichází strach.. ale borec

Viem že nejaké všeobecné rebríčkovanie sa nerobí. Ale ja osobne tento šport považujem za najextrémnejší zo všetkých a to ďaleko ďaleko za inými extrémnymi športami. Nejde len o dlhoročnú prípravu, tréning, kondíciu, extrémne zdravie. Človek čo toto robí musí byť verím to že mimoriadne inteligentný, musí to mať v hlave a v tele všetko zrovnané na správnu mieru. Psychika tam hrá dôležitú úlohu. Chyba sa tu netrestá nejakou zlomeninou, odreninou a podobne, ale úplným zlyhaním a kolapsom organizmu a ako v článku čítate bežne aj smrťou. Neviem či to platí stále, ale vraj sa títo ľudia dlhého veku nedožívajú. Sám sa rád potápam na nádych, myslím že mám celkom dobrú výdrž, dával som pod vodou 2x dĺžkú tam späť v 25 m bazéne, teraz to už ale nedám. Hovorí sa, že pri potápaní bežný človek len po teoretickom tréningu (rozumej dodržanie techniky a psychickej prípravy) zlepší svoj výkon o 25%. Raz som potápal v Chorvátsku a išel som do takej hĺbky že na spiatočnej ceste som dostal amok že sa nestihnem vynoriť. Stalo sa presne to o čom sa v článku píše, ako keby sa to stalo včera, pozrel som sa hore na hladinu, zaklonil hlavu a bolo zle. Stratil som zrak, videl len tmu a hviezdičky a kadejaké haluze v pohľade, ale to bolo v hlave. Našťastie som to dal, 5 minút som nehybne ležal na hladine a premýšľal na životom. To akože ozaj.

..... v článku ma zaujala jedna vec ktorá sa tam spomenula dva krát, a to, citujem. "Když se onomu ideálnímu stavu přiblíží, přijde na řadu hluboký nádech následovaný speciální technikou, která mu dovolí napěchovat do plic ještě o dva litry kyslíku navíc"

.... tou technikou sa myslí akože nejaká strojná technika, prístroj ktorý ho ešte nejako dopumpuje alebo proste vlastná technika dýchania ktorou dokáže ešte zvýšiť kapacitu pľúc.

je to technika "dýchání", vypadá to jako když polykáš vzduch, ale já to teda neumím :D

Magicka hlubina. Muj nej film, která je vlastne o tomto :)

jo jo nádherný film...

„Rozhodl jsem se, že to již pro mě není bezpečné. A že jsem toho už udělal moc. Že je čas říct stop“

Za mě palec nahoru! Že má rozum a ví kdy přestat pokoušet osud, v extrémních sportech tohle občas chybí...

Je neuvěřitelný, co tělo vydrží. Hezký článek.

Ten musí být chytrý jak tágo, z toho věčného nedostatku kyslíku :-) (I když na to freediveři mají super výmluvu, že se rozdýchávají a předzásobují tělo kyslíkem.)

Je to paradoxní, ale mozek při tomto sportu nedostatkem kyslíku netrpí. Tělo jede v ekonomickém modu, uzavře periferie a soustředí se na nejdůležitější. Kdyby se dole pokusil blbnout a nebo zkusit myslet, vyčerpal by svou zásobu kyslíku mnohem rychleji, ale dole jste ve stavu otupělosti a malátnosti - ekonomickém modu.