Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Freeride na vlastní kůži: sjela jsem na kole Špičák

aktualizováno 
"Pojeď mezi ty dva kameny, brzdi zadní brzdou, pak se naklápěj do zatáčky." Jsem na kole uprostřed špičácké sjezdovky, pode mnou prudký svah a já poslouchám rady české freeridové hvězdy Richarda "Gaspiho" Gasperottiho, který pořádá třetím rokem bikové freeride kurzy. Tři z nich měl letos právě na šumavském Špičáku.

Gaspi jede první a udílí pokyny, rady a varování. | foto: MF DNES

Že bych si připadala jistá v kramflecích, to opravdu říct nemůžu. Když jsme vyjížděli z vrcholu Špičáku a zamířili přímo na sjezdovku Šance, trochu jsem se vyděsila. Místo toho, abych následovala Gaspiho z kopce, zastavila jsem se na hraně a z kola sestoupila. "Neboj, podržím tě za sedlovku, ať pořádně nasedneš, a půjde to," instruuje mě Gaspi, když se vrací nahoru ke mně.

Napodruhé už to zvládám a rázem jsem o poznání klidnější. "Teď přijdou boule, budeš 'pumpovat'," radí mi čtyřiatřicetiletý biker ze severočeského Jirkova. Vzpomenu si na úvodní lekci dole u lanovky, kde jsem se kromě správného zatáčení mezi kužely a skákání přes paletu učila i jezdit po boulích. Na vrcholku boule se předklonit a kolo zrychlit. A hurá, jde to i tady. "Zatáčka, pravou nohu nahoru, váhu drž na spodní noze." Samozřejmě si spletu pravou a levou. Ale zvládám je vyměnit poměrně rychle, aniž by si toho Gaspi všiml.

Se strachem se jezdí špatně

"Tady zastavíme, ať se koukneš, co přijde," říká Gaspi a můj klid je ten tam. V cestě máme pěkný šutr. Dá se sice objet, ale to je pod naši úroveň. Brzdit musím předem, jakmile budu přejíždět kámen, už musím brzdy povolovat. V podání zkušeného ridera to vypadá jako brnkačka, já se ale už vidím dole v kotrmelcích.

"Neboj, zase tě budu jistit," ujišťuje mě Gaspi. Tedy dobrá. Nejhorší je pohled dolů, když stojím nahoře na šutru. Pak mě spíš překvapuje, jak snadno to jde. Mám ze sebe radost. "A držels mě hodně?" okamžitě se zajímám. Prý ne. Ale kdo ví, jak to bylo. Každý instruktor musí být trochu i psycholog a ridery, hlavně ty začátečníky, uklidnit. Se strachem se totiž jezdí špatně.

Jsme nahoře na Špičáku, jde do tuhého.

Jsme nahoře na Špičáku, jde do tuhého.

Následuje přejezd sjezdovky. "Naklonit ke svahu, váhu musíš mít na spodní noze," slyším zepředu. Mám nakázáno jet zhruba stejně rychle jako Gaspi, protože je to přesně tempo, kterým bezpečně zvládnu všechno sjet i jako začátečník.

Jede se mi teď výrazně líp než na začátku. Už si nepletu pravou a levou nohu, zvládám jízdu po kamenech i kořenech, které kvůli počasí dneska kloužou víc než jindy.

Ne všechny úseky ale zvládám s čistým štítem. Jeden je poměrně prudký a plný kamenů. Při pohledu shora se mi nelíbí, radši slézám a nasedám znovu. Kousek sjedu a zase stavím. "Neboj, sjela jsi už horší věci. Já bych tě do žádného nebezpečí nepustil," snaží se mě uklidnit Gaspi. Marně. Tady to už ale nezvládnu. Nemám rychlost a nasedat přímo nad sešupem mi moc nejde. Těch pár metrů kolo radši vedu.

Souboj s hupancem

Další zatáčky už jsou zase v pohodě. Blížíme se ale k pomyslné třešničce na dortu. Gaspiho slovy přemostění, mými velký hupanec – výjezd nahoru a pak zase pěkně dolů, po prknech. Co mě děsí nejvíc je jeho výška, pod lávkou projede bez problémů auto.

Nejdřív si to jdeme prohlédnout bez kola. "Tohle že mám jet? A sakra," říkám si v duchu. Ptát se po bezpečnosti mi přijde zbytečné, vím, že by mě Gaspi do ničeho riskantního nepustil. Ale nechce se mi. Vůbec. Říct, že nepojedu, bych samozřejmě mohla, ale to se říká těžko.

Gaspi umí své ovečky krásně namotivovat. I když mám strach, prostě do toho půjdu. "Nasedneš támhle u toho stromu. Já budu čekat nahoře. Chytím tě, na chvíli zastavím a srovnám," říká Gaspi. Odevzdaně přikyvuju a jdu si pro kolo. "Je to jednoduchý. Zadek dát dozadu, váhu těla taky a brzdit budu jen zadní brzdou," opakuju si v hlavě.

Někdy musí Gaspi pomoci nejen radou, ale i rukou.

Někdy musí Gaspi pomoci nejen radou, ale i rukou.

Rozjíždím se, vyjíždím hupanec nahoru, Gaspi mě chytá a já se s vyděšeným výrazem koukám pod sebe. Z kola je pohled ještě horší, než když člověk jenom stojí. Gaspi mě pouští, já urputně brzdím. Prkna kloužou, zadní kolo se smeká a hází se mnou. Ale jsem dole. A ani jsem nespadla. "Paráda," slyším. Padá mi kámen ze srdce. Vím, že to nejtěžší mám za sebou.

Bez větších problémů dojíždím zbytek trasy. A mám radost. Poprvé jsem sjela Špičák. A dokonce bez pádu.

Kurzy Simpleride

Letos se pořádaly třetím rokem, tři z nich se konaly v bikeparku na šumavském Špičáku. Po dvoudenním kurzu by měl být člověk schopen sjet kopec samostatně, bez dohledu zkušeného instruktora. Hodně lidí se ale na kurzy vrací, protože se chtějí zdokonalit.

Kvůli bezpečnosti se jezdí s integrální přilbou, chrániči na loktech i kolenou a s chráničovým krunýřem. "U veřejnosti pořád převládá pocit, že když má člověk integrálku a chrániče a sjíždí kopec, je to nebezpečné. My jsme ale za tři roky kurzů měli jeden vážnější úraz. A to člověk neposlouchal instruktora a ujel mu," popisuje Richard "Gaspi" Gasperotti.

Občas si člověk z kurzu odnese menší odřeniny, ale dohled zkušeného ridera podle něj úrazy hodně eliminuje. "Instruktor ví, jak jsou lidi technicky zdatní a jak se bojí. Nedovolí si ho poslat někam, kde by se zranil. Postupuje se pomalu, od úvodní teorie postupně přes malé věci dál. Když má člověk strach, místo objedeme a zkusíme to třeba příští jízdu," popisuje Gaspi.

Věkové rozpětí je široké. „Na minulém kurzu jsme měli čtrnáctiletou holčinu a sedmapadesátiletého chlapíka," říká Gaspi a dodává, že loni měl v kurzu i dvě barmanky, které na kole nejezdí vůbec nikam. Měly dlouhé nehty a Gaspi jim musel půjčit speciální rukavice. "Zájem o biking je velký, je to jeden z nejvíc rostoucích sportů," uzavírá Gaspi.

Autoři: ,


Nejčtenější

Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

Další z rubriky

VIDEO: Holky pokoří sjezd na longboardech. Tají se při tom dech

Holky na skateboardu se řítí po silnici bez jediného zaváhání

Vítr, který jim čechrá vlasy pod přilbou, krajina, který uhání kolem nich, to je poetika. Jenže jejich jízda je...

VIDEO: „Hlavu mi opřeš o rameno.“ Takto se skáče v tandemu z letadla

Reportér rádia Impuls vyzkoušel tandemový seskok

Vypadá to bezpracně, ale i při tandemovém seskoku je třeba vědět, co dělat. Reportér radia Impuls Aleš Růžička musel...

VIDEO: Mistři světa vzali na raft reportéra. Začal se topit

Reporér iDNES.tv usedl do raftu s mistry světa. Skončilo to dramaticky.

Říkají o sobě, že nejsou profesionálové. Rafting mají členové RK Troja jako koníček. Přesto dokázali vyhrát mistrovství...

Najdete na iDNES.cz