Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Generál Lee byl obhájce otroctví, z něhož historie udělala mýtus

aktualizováno 
To právě na obranu jeho sochy přijely do amerického Charlottesville tisíce stoupenců nadřazenosti bílé rasy. Konfederační generál Robert E. Lee byl totiž obhájcem podřízenosti černochů, sám je vlastnil a za otrokářství bojoval v občanské válce. Přesto z něj historické falzifikace vykouzlily ikonu boje za svobodu.

Generál Robert E. Lee. Muž, jehož osud a osobnost byly mnohem rozpornější, než jak ho interpretuje jižanská politická korektnost. I proto se o jeho sochy vedou pře. | foto: kolář iDNES.czProfimedia.cz

Byl to geniální vojevůdce, voják patriot. A když ho dějiny postavily před otázku, na kterou stranu se postavit, neváhal a přidal se s automatickou disciplinovaností k Jihu. Ale byl to i stoupenec ideje státní suverenity, který se do války nezapojil v zájmu otrokářských základů amerického Jihu, ale na obranu ideálu svobody před uzurpátorskou unijní vládou. A nakonec muž pokroku a humanismu, který přece napsal vlastní rukou, že „otrokářství jako instituce je morálním a politickým zlem“.

Generál Robert E. Lee je člověk – mýtus. Psal historii, ale historie se též snažila sama přepisovat jeho skutečný život a využívat ho po jeho smrti pro politické cíle. I proto v jižanských státech vyrůstaly jeho sochy. I kvůli nim provází jeho postava Ameriku dodnes, jak ukazují aktuální demonstrace rámované spory o jeho roli.

Dejte jim lekci. A do ran solný roztok

Narodil se v roce 1807 v rodině vysokého vojenského důstojníka Henryho Leeho III, jemuž angažmá ve válce za nezávislost vyneslo a přízvisko Light Horse a který se dokonce dostal do funkce guvernéra Virginie a jejího zástupce v Kongresu.

Fotogalerie

V roce 1829 Robert vystudoval vojenskou akademii ve West Pointu a nastoupil kariéru armádního inženýra: sloužil ve Fort Monroe, ve Washingtonu, na Mississippi i Missouri, jméno si udělal v americko-mexické válce. V roce 1855 absolvoval West Point podruhé, vyšel z něj jako důstojník, určený pro boj. Následovaly mise na ochranu osadníků před Apači a Komanči.

Pak však do Leeho života vstoupili otroci. Jeho otroci.

Nebylo to vlastně úplně poprvé, již v roce 1829 zdědil několik otroků po své matce. Nebyl za to rád, odváděli jeho pozornost od vojenské kariéry. Znamenali pro něj více starostí než užitku, proto se svůj lidský majetek rozhodl pronajímat. Propustil je až v roce 1847, nebo o pět let později, historici se neshodnou.

Skutečným pánem nad životem lidských bytostí se stal až v roce 1857. Tehdy jeho žena Mary Custis Lee, vnučka manželky amerického prezidenta George Washingtona, zdědila síť farem s centrem v Arlingtonu nad Washington City. A s ní nejen 1 100 akrů, ale též nějakých 65 až 70 otroků. Podle vůle otce Mary jim měla být dopřána svoboda, nejpozději do pěti let. A vykonavatelem své vůle pověřil umírající generála Leeho.

Generál se pokusil najít farmáře, který by jej na farmě zastoupil, nakonec se však musel rozmrzele chopit oné role sám. Nesla s sebou konflikty. Otroci totiž tvrdili, že jim zemřelý majitel, který je spravoval s jistou paternalistickou laskavostí, slíbil okamžitou svobodu. Nechám si vás do konce života, trval však na svém generál.

Jenže jeho lidský majetek se hlásil o svá přirozená práva a důstojnost. „Rebelují proti mé autoritě, odmítají plnit moje rozkazy, říkají, že jsou stejně svobodní jako já a tak dále a tak podobně,“ stěžuje si Lee trpce v listu svému synovi.

Když v roce 1859 prchli tři jeho mladí otroci, aby však byli lapeni a vráceni na Arlington, vyšly v listu New York Daily Tribune dva anonymní dopisy, které tvrdily, že Lee nařídil strážníkovi jejich zbičování. O sedm let později to potvrdil Wesley Norris, jeden z potrestaných. Protože generálu Leemu „nestačilo, že nám rány roztrhaly kůži na maso, ale nařídil, aby nám důkladně omyli záda slaným roztokem, což se stalo“, vypověděl.

Lee příběh veřejně nikdy nezpochybnil. A podle historičky Elizabeth Brownové Pryorové existují důkazy o pravdivosti popisu, včetně úředního záznamu o odměně, kterou Lee dal za bičování strážníkovi.

Bůh si utrpení lidských bytostí zatím přeje

Než otroky podle tchánovy závěti a po soudní při v roce 1863 propustil, stihl navíc rozbít jejich rodiny, zpřetrhat vazby mezi sourozenci, mezi partnery, mezi rodiči a dětmi. Pronajímáním na jiné farmy je poházel po celém Jihu. Do roku 1860 nezůstala na Arlingtonu pohromadě jediná rodina. Pro otroky a otrokyně to byla těžká rána, protože rodina a příbuzenská pouta bylo to jediné, co jim v područí nesvobody zbylo. Roky po občanské válce strávili pátráním po svých bližních, protože cítili, že otroctví skončí, až bude rodina pohromadě.

U tohoto zbičovaného otroka známe i jméno: Gordon. Podařilo se mu uprchnout a...

Ekonomický a právní pořádek Spojených států se na těla otroků zapisoval hlubokými vrypy. Otrok po bičování, kolem roku 1863. Známe i jeho jméno, jmenoval se Gordon. Podařilo se mu uprchnout a nastoupit do vojenských oddílů Severu.

I obdobné masky přichystala bílá civilizace černošským otrokům.

I obdobné masky přichystala bílá civilizace černošským otrokům.

Generál Lee o životě svého lidského majetku uvažoval jinak. Stačí si přečíst kontext jeho výroku o „morálním a politickém zle otroctví“, který tak rádi vystavují do popředí stoupenci jeho mýtu. Ano, otroctví podle něho bylo zlem. Nicméně bylo „větším zlem pro bílého muže než pro černou rasu“. A bolestivá disciplinace, kterou černoši podstupují, byla podle Leeho „nezbytná pro jejich formování jako rasy“. A jako dobrotivý křesťan dodával: „Jak dlouho bude jejich poroba potřeba, je známo a nařízeno moudrou a milosrdnou prozřetelností.“ Majetek bílých pánů, majetek, který je na úrovni zvířat a který slouží jen k levným ziskům, udělal z lidských bytostí černé pleti Bůh - a Bůh také rozhodne, kdy utrpení ukončí.

Boží vůli nestál v cestě. I proto jej jeden z jeho otroků, jehož cituje Pryorová, nazval „nejhorším mužem, jehož jsem kdy viděl“. I proto si generál Lee v prosinci 1860 stěžoval, že se majitelům otroků uzavřela nová území. I proto se slovy „zasluhuje si podporu každého vlastence“ tleskal návrhu senátora Crittendena, který by zakázal zrušení otroctví.

Život je však rozporuplný. Emancipační postoje proklokotaly i do jeho vlastní rodiny, jeho žena na Arlingtonu vedla, tak jako její otec, ilegální školu pro otroky a usilovala o osvobození otroků a financování jejich odplutí do Libérie - což prý podporoval i Lee.

Na kterou stranu se postavit? Těžší volba, než se zdá

Z dlouhé dovolené, kterou si kvůli dohledu nad svými otroky vzal z armády, Leeho vytrhl blížící se konflikt mezi Severem a Jihem. Co udělá důstojník Unie Lee? Pečlivě budovaný mýtus generála Leeho má jasno. Učinil „rozhodnutí, pro něž se zrodil,“ psal jeho životopisec Douglas Southall Freeman. Mimochodem, velmi nadšený životopisec, který přiznával, že když jel městem kolem Leeho sochy, vždy ji uctivě pozdravil. O tom, co udělat, „nemusel vůbec přemýšlet“, tvrdí jiný architekt Leeho ikony.

Ano, podle jižanské mytologie Lee odhodil unijní uniformu, aby se mohl přidat k revoltujícím silám Jihu. Bez váhání. V mžiku. Tažen věrností k Jihu a tradicím a antipatií k poručnickým choutkám Severu.

Jenže v realitě bylo ono rozhodnutí mnohem těžší. Většina jeho rodiny stranila Severu, ostatně jako na 40 procent obyvatel Virginie. Bratři, sestry, většina jeho dětí a především jeho žena. Navíc tušil, že dlouhý konflikt přinese zkázu a zmar. „Byl otupený a utrápený,“ popisuje bolestné váhání v dopise jeho nejstarší dcera Mary. A když se opravdu rozhodl odejít z armády, aby nemusel bránit Washington, před svou rodinou prý jen omluvně hlesl: „Předpokládám, že si vy všichni budete myslet, že jsem udělal něco velmi špatného.“

Ne, historie nebývá tak umetená a rozhodnutí tak jednoduchá, jak si konzervativní stavitelé mýtu generála Leeho malují. Ostatně, Lee rozhodně nebyl prohlášeními jižanských států o secesi nadšený. Viděl to jako anarchii. A v souladu se svým jistým „pacifismem“ se děsil hrozivých následků války. „Kdybych vlastnil čtyři miliony otroků, všechny bych je obětoval Unii,“ odpověděl prezidentskému poradci na jeho nabídku, aby se v nadcházejícím konfliku chopil jako generálmajor obrany Washingtonu. Dodal však: „Jak bych však mohl tasit šavli proti Virginii, svému domovskému státu?“

Negry za bílé vojáky nevyměním

S realitou si nerozumí ani aureola Leeho jako brilantního vojevůdce jižanských konfederačních sil. Bitvy proti unijnímu generálu McClellanovi podle historiků vyhrával především díky nekompetentnosti svého oponenta. „Vítězství byla vybojovávána skrze agresivitu a odvahu tváří tvář McClellanově bázlivosti, spíše než díky dokonalé strategii na Leeho straně. To proto, že Lee nebyl schopen řádné kontroly nad svými podřízenými důstojníky a v jednotlivých bitvách dělal taktické chyby,“ cituje list The Telegraph Encyklopedii pozemního boje devatenáctého století.

Leeho vojenská tažení mýtu, který o něm posléze malovali konzervativní historici, nesvědčí ani v jiných ohledech. Muž, který měl podle nich válčit ne kvůli nadřazenosti bílé rasy, ale kvůli idejím svobody, při výbojích své armády Severní Virginie do Pensylvánie zajímal svobodné Afroameričany a jako majetek je deportoval na Jih.

Jatka. V bitvě u Gettysburgu Robert E. Lee podcenil sílu děl a pušek. Jeho...

Jatka. V bitvě u Gettysburgu Robert E. Lee podcenil sílu děl a pušek. Jeho vojáci šli na smrt.

Generál Robert E. Lee se svým synem Georgem Washingtonem Leem (vlevo) a...

Generál Robert E. Lee se svým synem Georgem Washingtonem Leem (vlevo) a pobočníkem Walterem Taylorem, těsně poté, co se Konfederace vzdala.

V roce 1864 nechal zmasakrovat unijní černošské vojáky, kteří se vzdali. Jihu byli afroameričtí vojáci speciálně trnem v oku, popírali totiž základnu bílé nadřazenosti, podle níž je „negr“ podřadným, poslušným, zbabělým a hloupým tvorem, který nedokáže měřit síly s bílou rasou.

Výmluvná je i epizoda z téhož roku, kdy Lee nabídl unijnímu generálu Grantovi výměnu zajatců. Jeho protějšek souhlasil, s podmínkou, že se bude týkat i černošských vojáků. Na to Lee nepřistoupil. „Negrů se můj návrh netýkal,“ odtušil. Černoši přece nebyli vojáky, ale věcmi, jak by je bylo možné vyměnit za lidi v uniformách?

Největším Leeovým vojenským omylem byla slavná bitva u Gettysburgu. Hrubě podcenil sílu děl a pušek a vehnal své pěšáky na otevřenou pláň, aby padali jako koroptve. „To vše byla moje chyba!“ takovým výkřikem přivítal své ustupující vojsko. Historik Shelby Foote je nemilosrdný: „Gettysburg byla cena, kterou Jih platil za to, že měl Roberta E. Leeho jako velitele.“ Následná Leeho porážka u Appomattoxu byla jednou z těch, které znamenaly konec války a porážku Jihu.

Jižanská politická korektnost

Lee nemlčel ani po válce, kdy bylo v sázce, jak zem hluboce rozdělenou konfliktem, který za sebou nechal podle moderních výzkumů až 750 tisíc mrtvých, spojit, jak dát Afroameričanům status plnoprávných občanů, ale usmířit si Jih. Lee jako oddaný křesťan věděl, že jeho boží prozřetelnost černochy za lidské bytosti se vší důstojností ještě uznat nechce.

Bojovalo se o ni. Leeho socha v Charlottesville byla zadána v roce 1917 a...

Bojovalo se o ni. Leeho socha v Charlottesville byla zadána v roce 1917 a zhotovena o sedm let později. V době, kdy segregace zuřila.

Při nedávných nepokojích vyvolaných pochodem zastánců bílé nadřazenosti šlo...

Při nedávných nepokojích vyvolaných pochodem zastánců bílé nadřazenosti šlo právě o ni.

Účastnili se ho tradicionalističtí rasisté i neonacisté.

Účastnili se ho tradicionalističtí rasisté i neonacisté.

„Negři nemají ani myšlenkovou kapacitu, ani jiné schopnosti, které jsou nezbytné, aby z nich udělaly bezpečný zdroj politické moci,“ líčil před Kongresem, proč nemají být Afroameričanům přiznána politická práva včetně práva volit. Robert E. Lee jako sjednotitel pečující v době poválečné rekonstrukce o usmíření, jak tvrdí mýtus? Ano, se vzpomínkami na válečné hrůzy se snažil zemi scelit, ale jako jiní představitelé Jihu na základě toho, že se nepřipustí politická emancipace Afroameričanů.

Skvěle natočená rasistická propaganda

Do linie Marné snahy zapadá i film Zrození národa. Vznikl v roce 1915 a osvobození černošští otroci v něm vystupují jako věčně opilá bestiální zvířata utlačující své někdejší pány, kteří je tak milovali, a myslící na jediné: na znásilňování bílých žen.

Zvířecí černošská bestie dopadena a divák se nemůže dočkat, až bude za svá...

Naštěstí se však objeví hrdinové, kteří se apokalypse a zkáze civilizace postaví na obranu bílých hodnot – Ku Klux Klan.

Zjizvený, otřesený Jih, plný hořkosti ponižující porážky, viděl v zachování bílé nadřazenosti cestu, jak si zachovat tradice a tvář. Stejně tak bylo důležité dát válce ideologický smysl, vykreslit ji v lepších barvách. Ne, jižanské státy ji nevedly kvůli otroctví (i když při svém odtržení od Unie všechny uvedly jako důvod právě institut otroctví), otroci navíc byli se svým údělem spokojení, díky benevolenci svých pánů, k nimž černoši chovali loajalitu. Jižanské státy vedly boj za svobodu a svá práva. Byla to válka na obranu stabilní, tradiční zemědělské společnosti Jihu proti agresivním ambicím průmyslového městského Leviathanu.

Jižanští vojáci byli nepřekonatelnými hrdiny, jejich generálové perfektními stratégy, kteří byli poraženi jen díky strukturální převaze Severu a zradě a nekompetenci některých podřízených důstojníků. Jižanští velitelé ztělesňovali aristokratickou noblesu, postavy unijních velitelů hyzdily nízké morální vlastnosti.

Pokud podle některých výkladů znamená politická korektnost potlačení nepohodlné pravdy, aby se někoho nedotkla, toto byla její jižanská verze. Cílem bylo, pro klid jižanských duší, zamlčet, že Jih stál zkrátka na špatné straně lidstva.

Tažení proti historii začalo hned koncem šedesátých let devatenáctého století, kdy se bývalý konfederační generál Jubal Early zmocnil kontroly nad Jižní historickou společností. Spolu se spolky jako Spojení konfederační veteráni či Spojené dcery Konfederace se začala splétat interpretace, která dostane později název Marná snaha. Odkazuje na hrdinský, správný, ale zoufalý boj Jihu oproti tyranii.

Ale nejen to. Období rekonstrukce a udělení rovných práv Afroameričanům označuje Marná snaha za období tyranie a „negerské svévole“, která plně ospravedlňovala rasistické násilí a vraždění teroristických organizací, jako byly Ku Klux Klan, založený hned v roce 1865, Red Shirts nebo White League. To zrovnoprávnění černochů může podle historického revizionismu za špinavosti, jako byla ta v Louisianě, kde v dubnu 1873 bílý dav zmasakroval stovku osvobozených otroků, přičemž mnohé zabil popravčím stylem.

Mýtus Marné snahy se na Jihu zabydlel, byl způsobem, jak vrátit otrokářské mentalitě hrdost. A jak i po zrušení otroctví udržovat nadřazenost bílých přes segregační Zákony Jima Crowa, které „barevné“ vylučovaly z veřejného života a platily v jižanských státech od roku 1876 až do roku 1965.

Muž, který litoval celého svého života

Generál Robert E. Lee, o jehož sochu se „válčilo“ v Charlottesville a jehož monumenty mizí z mnoha měst, byl ústřední postavou, kterou si ideologie Marné snahy a segregace Zákonů Jima Crowa přivlastnily. Ostatně, Leeho sochy vyrůstaly především ve dvacátých letech minulého století, kdy zažíval Ku Klux Klan renesanci a vycházely nové segregační zákony.

Robert E. Lee si však nakonec svým odkazem nebyl tak jistý. Ostatně svého rozhodnutí dát se do armádních služeb litoval podle historičky Pryorové už rok po své první docházce na West Point.

A než zemřel, sdělil podle ní svému příteli, že největší chybou jeho života bylo podstoupení vojenského vzdělání. „To je strašlivé prohlášení: Lee v zásadě litoval celého svého života,“ píše historička.

Autoři: ,




Nejčtenější

Nejsou nároční a lidská velkoměsta jsou k nim navíc více než velkorysá. A...
Krysí apokalypsa: světová města se topí v záplavě hlodavců

V lidských metropolích najdou spoustu potravy i bezpočet bezpečných úkrytů. Jsou pro ně velmi pohostinným domovem. A rychle se v nich množí. Podle odhadů žije...  celý článek

Jaroslava miluje své záchody. Lidé ji zahrnují dary
Paní Jaroslava miluje své záchody. Lidé jí dávají dárky

Veřejné toalety v Kobylisích považuje mnoho jejich návštěvníků za nejčistší v celé Praze. Spravuje je Jaroslava Dolejšová. Nevlastní je, jak si lidé mylně...  celý článek

Velká podívaná. Poprava českých pánů v roce 1621 byla událostí. A v jejím...
Jan Mydlář byl celebritou mezi katy a psaly se o něm romány

Byl zámožným a váženým vlastníkem tří domů, ovšem jeho prací bylo mučení a popravy. Nejznámější český kat Jan Mydlář se narodil před 445 lety. Ostří jeho...  celý článek

Další z rubriky

Říká si kajícník, po propuštění z vězení si však nechal na předloktí vytetovat...
Já, hvězda YouTube. Bývalý Escobarův zabiják kritizuje zločinnost

Jako nájemný vrah kokainového krále Pabla Escobara zabil Jhon Jairo Velásquez v 80. a na počátku 90. let ke třem stovkám lidí. V roce 2014 opustil kvůli...  celý článek

Drsnost polárních krajů a elegance velkoměsta. Peter Freuchen s manželkou...
Před smrtí v ledu zachránily polárníka Freuchena vlastní výkaly

Byl polárníkem, který přežil například třicetihodinové zajetí v ledovém vězení, a přítelem Inuitů. Také spisovatelem a hercem oscarového filmu. A rovněž...  celý článek

Antonio de Santa Anna přímo ztělesňoval mexickou turbulentní historii.
Tenkrát v Mexiku: Santa Anna byl přeborníkem pučů a dal světu žvýkačku

Tak vypadá latinskoamerická jízda. Její protagonista byl samozvaným osvoboditelem Mexika od španělské nadvlády, neumětelským vojevůdcem, neúnavným strůjcem...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.