Anglie věrná tradicím si jeho dopadení připomněla i letos 5. listopadu, právě toho dne byl totiž v roce 1605 lapen ve spletitých chodbách pod budovou britského parlamentu. S doutnákem v ruce, chystal se totiž zapálit desítky sudů se střelným prachem.
Mladý, odvážný a s vírou v srdci
Guy Fawkes se narodil přibližně v roce 1570 ve Stonegate v hrabství York. Oba rodiče byli stoupenci anglikánské církve, po smrti otce se však jeho matka provdala za katolíka. Právě tehdy se v duši malého chlapce usadil katolicismus. A zhruba v té době poznal Christophera a Johna Wrightovy, kteří se později měli stát jeho kolegy spiklenci.
Jako mladý se Fawkes protloukl několika zaměstnáními, ale vždy doplatil na neshody s nadřízenými. Nakonec proto učinil rozhodnutí, které nasměrovalo jeho životní osudy zcela jinou cestou. Prodal veškerý majetek, který zdědil po otci, a vydal se do bojů památné osmdesátileté války. Život však nenasazoval za rodnou Anglii, hrdě bránil čest a slávu katolického Španělska.
A co víc, válka do jeho srdce hluboko zasela nenávist vůči vladaři britského impéria Skotovi Jakubovi I. Ve svých poznámkách ho označil za kacíře a za hlavní důvod, proč se ani v nejbližší budoucnosti nepodaří sjednotit Skoty a Angličany.
Kritika krále dovedla Fawkese k myšlenkám na přípravu katolického povstání. Podporu hledal nejprve v katolickém Španělsku, spřízněné duše však nakonec objevil v roce 1604 mezi anglickými katolíky v čele s Robertem Catesbym. V jejich řadách se shledal i se svými známými, bratry Wrightovými.
Skupina chtěla spáchat na protestantského krále Jakuba I. atentát a Fawkes se stal okamžitě důležitým členem celého hnutí. Spolubojovníci ho popisovali jako příjemného a veselého člověka, který je věrný svým přátelům, a oceňovali jeho válečné zkušenosti. Vysoký, silný muž, který se honosil hustými vlasy a dlouhým knírem, je měl zúročit už za pár měsíců.
Plán na zničení budovy britského parlamentu, v němž se v tu dobu bude nacházet jak král, tak ostatní vladařstvo, se zrodil 20. května 1604. Vzešel z mysli Catesbyho a skupina se pro něj snažila najít podporu v Evropě, zejména ve Španělsku. Neúspěšně, ale odradit se nenechala. Vrhla se do příprav i tak, na vlastní pěst. Byl to nakonec právě Fawkes, kdo po složité operaci umístil do podzemí Sněmovny lordů šestatřicet barelů se střelným prachem.
Osudný den, který měl do historie vstoupit jako Spiknutí střelného prachu, se blížil. Ne bez problémů, spiklenci se totiž dověděli, že v den plánovaného atentátu má být v parlamentu přítomno i několik katolíků. Jeden z nich proto 26. října 1605 obdržel od osnovatelů atentátu anonymní dopis, který ho varoval, aby se rozhodně držel od Sněmovny lordů dál, protože tam "bude v následujících dnech pěkně foukat". List okamžitě předal státnímu sekretáři, později doputoval k samotnému králi. Ten nařídil celé podzemní prostory Sněmovny lordů prohledat. Zprvu jeho lidé nenašli nic, 5. listopadu 1605 však objevili sudy a Guye Fawkese, který se je chystal odpálit.
Ve prospěch všech katolíků
Fawkes byl mučen, ale své úmysly se vůbec nezdráhal přiznat. Střelný prach potřeboval k tomu, "abych vás, skotské žebráky, odpálil zpátky do těch vašich hor". A zdůraznil, jak moc lituje neúspěchu akce.
Noc Guye FawkeseSlaví se zejména ve Velké Británii 5. listopadu jako připomínka Spiknutí střelného prachu v roce 1605. Na oslavu skutečnosti, že král pokus o atentát přežil, začali lidé kolem Londýna zapalovat ohně. O několik měsíců později schválil parlament zákon, který 5. listopad oficiálně určil jako veřejný den díkůvzdání za neúspěch spiknutí. Během několika desetiletí se stal svátek státní oslavou, která měla silný protikatolický podtext. Lid začal upalovat figuríny nenáviděných osob, například papeže. Tradice se do dnešních dob udržela jen sporadicky, například ve městě Lewes v hrabství Východní Sussex. zdroj: Wikipedia |
Král chtěl však především jména spolupachatelů. Fawkes dlouho odolával. Williamu Waadovi, který na mučení dohlížel, v noci 6. listopadu jen zašeptal: "Od té doby, co jsem přijal tenhle úkol, jsem se každý den modlil k Bohu a vysvětloval mu, že moje činy mohou pomoci všem katolíkům." Nakonec trýznitelům podlehl. O den později odhalil svou pravou totožnost a uvedl také jména svých spolubojovníků. Devátého listopadu pak na pokraji kolapsu podepsal plné doznání.
Soud se zosnovateli atentátu na krále započal až na sklonku ledna roku 1606. Státní zástupce žádal trest uvláčení k smrti za koněm a následné rozřezání těl a jejich vystavení jako varování pro ostatní královy nepřátele. Soud byl o něco málo vstřícnější, smrt oběšením je měla dlouhých minut utrpení ušetřit.
Posledního lednového dne 1606 byli Guy Fawkes a jeho druhové Thomas Wintour, Robert Keyes a Ambros Rookwood vytaženi ze svých cel a odvlečeni na prostranství Westminsterského paláce. Před očima měli Sněmovnu lordů, budovu, kterou chtěli vyhodit do povětří.
Fawkes musel sledovat utrpení svých kamarádů, jeho čekala smrt až jako posledního. Před cestou k oprátce požádal krále a vlast o odpuštění. Pak s pomocí kata vystoupal po schodech, navzdory dnům plným mučení sebral poslední zbytky sil a po tom, co mu kat nasadil oprátku na krk, skočil vstříc smrti. V momentě, kdy se lano napnulo, si Fawkes zlomil vaz.
