Doteď jsme měli o starořímském jídelníčku jen docela hrubou, obecnou představu, přiznává v magazínu Science archeobotanistka Erica Rowanová. A ač se studie vydané časopisem Science Advance neúčastnila, blahopřeje jí k tomu, že nabídla detailnější pohled, jak tehdejší muži a ženy jedli. A otevírá úvahy o tom, jak jejich jídelníčky souvisely s tím, jak žili.
Za možnost nahlédnout na jejich jídelní stoly přitom vděčíme tragédii.
Město skryté pod popelem
Herculaneum založil podle Dionýsa z Halikarnassu mýtický rek Héraklés, dějepisec Strabón připisuje založení osídlení realističtěji oskánským společenstvím. Poté v něm žili Etruskové a pak Řekové, právě ti mu dali jméno Herculaneum a využívali ho jako obchodní stanoviště. Necelých sto let před naším letopočtem se dostalo do rukou Římanů.
Nejpodstatnějším letopočtem, a rovněž nejtragičtějším, je však pro jeho dějiny rok 79 našeho letopočtu. Výbuch Vesuvu tehdy celé město, stejně jako další tehdejší oblíbené přímořské město Pompeje, během třiceti hodin pohřbil pod dvacetimetrovým nánosem sopečného popela. Obrysy Herculanea a stopy jeho života začaly odhalovat výzkumy až na začátku osmnáctého století. Pokrývka, která město zahalila, uchovala zbytky budov, předmětů i ostatky jeho obyvatel ve stavu, který otevírá dveře do jejich smrti, ale též životů.
Patří mezi ně i pozůstatky sedmnácti lidí, jedenácti mužů a šesti žen, které zkoumala studie. Její autory zajímalo, co vyzradí o dobovém jídelníčku mužů a žen. „Historické zdroje se často zmiňují o tom, že napříč římskou společností měli lidé různý přístup k potravinám, ale jen výjimečně poskytují přímé nebo kvantitativní informace,“ uvádí jeden z autorů Oliver Craig na serveru Eurekalert.
Olivový pilíř jídelníčku
Se svými kolegy a kolegyněmi měl k dispozici téměř perfektně zachované kosti. A protože lidské kosti a zuby absorbují odlišné poměry dusíku a uhlíku podle toho, čím se člověk živí, tým dokázal určit stravovací návyky obyvatel Herculanea podle analýzy izotopů souvisejících s tou či onou potravinou. „V sedmi případech jsme byli schopni zrekonstruovat jejich jídelníčky s bezprecedentní přesností,“ cituje vědce izraelský deník Haaretz.
První významnou informací, které kosti vydaly, byl význam, který v jejich jídelníčku hrál olivový olej. „Nebyl žádným dochucovadlem,“ uvádí vedoucí studie Silvia Soncinová, „čerpali z něj spoustu energie.“ Olivový olej představoval dvanáct procent všech kalorií, které lidé, jejichž ostatky vědci zkoumali, přijímali. Podle propočtů by na základě zjištění činila průměrná spotřeba olivového oleje dvacet litrů ročně, včetně dětí, zdůrazňuje server Olive Oil Times.
Soncinová poukazuje na předchozí studie, které nejen na základě výzkumů odpadních a kanalizačních systémů v Herculaneu rovněž vypověděly, že starořímská doba byla skutečně dobou olivovníků. Práce poukazují na fakt, že se jeho větvičkami dokonce i topilo. „To nám říká, v jakém nadbytku v oné době v onom místě olej byl,“ poznamenává Soncinová.
Rozdíly podle pohlaví
Druhým velkým zjištěním bylo, jak a přesně v čem se lišila výživa mužů a žen. Pánové tehdy konzumovali o padesát procent víc ryb a mořských plodů než ženy. A to i ženy jedly mnohem více ryb, než jíme dnes my. Z moře čerpali muži i ženy čtvrtinu svého příjmu proteinů, to je třikrát víc, než je průměr dnešních středomořských obyvatel. Server Inverse přitom bokem dodává, že jiný výzkum dal nahlédnout do toho, jaké druhy plodů ryb staří Římané vyhledávali, sahali především po úhořích, kostnatých rybách, jako jsou ančovičky, a korýších.
Muži též čerpali o něco víc proteinu než ženy z obilí. Naproti tomu ženy muže předčily v konzumaci masa z pozemských zvířat, vajec a mléčných produktů, ovoce a zeleniny. Proč takové rozdíly mezi jídelníčkem mužů a žen?
Autoři práce naznačují, že za to mohla dělba práce. Muži měli k mořským rybám snazší přístup díky svým profesím. „Muži se s větší pravděpodobností než ženy přímo zapojovali do rybaření a jiných mořských činností,“ připomíná Soncinová.
Ovšem nejen to by mohlo tak masivně odlišnou spotřebu vysvětlovat. Roli mohlo hrát podle vědkyně i to, že muži se mohli osvobodit z otroctví v mladším věku než ženy, tím mohli získat dřívější přístup k dražšímu zbožím, jako byly čerstvé ryby.
Vědci ke svému výzkumu obezřetně dodávají, že další obdobné analýzy z jiných míst musí potvrdit, zda tak vypadaly charakteristiky stravování všech starých Římanů a Římanek. Herculaneum bylo totiž poblíž významného přístavu, a i to mohlo jídelníček poznamenat.
