Místo hercem jste jednu dobu chtěl být právníkem, co vás k tomu motivovalo?
Jako malého mě děti dost šikanovaly. Měl jsem trochu nadváhu, jsem gay, hrál jsem na klarinet, moc jsem nezapadal. Jeden z těch, co mě šikanovali, mi vyhodil klarinet z okna, a když jsem ho kvůli tomu konfrontoval, uštědřil mi pořádnou facku. Bylo mi tehdy tuším jedenáct, lepší to začalo být až tak v patnácti šestnácti.
Šikana se na mně podepsala. Až do dvaceti jsem nebyl moc sebevědomý, i když jsem už tehdy věděl, že jsem obstojný herec a spisovatel. Ve třiadvaceti mě proto napadlo, že by bylo fajn umět se zastat slabších. Studium práva jsem ale nakonec nikdy nedokončil. Po roce mi došlo, že mou životní vášní je umění, svět tvůrčího psaní a herectví.
Miluji české pivo, tomu se to britské nikdy nevyrovná. To je bez debaty.
