Gary Hunt doufá, že se jeho sport dostane i na olympijské hry. | foto: Highjump

Bojí se všichni skokani, říká nejlepší highdiver světa Gary Hunt

  • 0
Skáče do vody z výšek kolem třiceti metrů a nezastírá, že z nich má respekt. A že dokonce cítí nejen nervozitu, ale i strach. Brit Gary Hunt, který nedávno navštívil Prahu, mu však dokáže čelit tak dobře, že je nejlepším highdiverem současnosti.

Dnes jste nejlepší highdiver z nejlepších. Jak vzpomínáte na své začátky? Bylo už tenkrát jasné, že jste super talent a že budete směřovat hodně vysoko?
S highdivingem jsem se seznámil v roce 2006. Během prvního roku, kdy jsem se mu věnoval naplno, lidé říkali, že talent mám. Nic ale samozřejmě není zadarmo a jako v každém vrcholovém sportu záleželo na tvrdé práci. A je to tak pořád, stále je co zlepšovat.

Gary Hunt

Narodil se 11. června 1984 ve Velké Británií. Pětkrát zvítězil v nejprestižnějším diverském závodě Red Bull Cliffdiving Serie, je též současným mistrem světa v highdivingu.

Gary Hunt v akci. Přiznává ale, že před ní bojuje s nervozitou.

Výšky, z nichž skáčete, vzbuzují respekt. Máte po všech těch letech ještě strach?
Ano. Nemůžu mluvit za všechny skokany, ale myslím, že bát se musí všichni. Všichni totiž známe rizika a nebezpečí. Když skočíte z výšky 28 metrů, je to pořádný nářez.

Jak strach neutralizujete, aby vám nesvazoval ruce a nohy?
Popravdě řečeno, před závody bývám dost nervózní. Snažím se proto odreagovat, vlastně cíleně proto mluvím s lidmi okolo nebo žongluju. A poté se snažím soustředit jen na své pohyby, vše ostatní z hlavy eliminuji.

V minulé sezóně se vám to očividně dařilo, vyhrál jste seriál Red Bull Cliffdiving, jste mistre světa. Co vlastně děláte se všemi trofejemi?
Pokud to jde, snažím se je využívat prakticky. Některé mám jako doplňky interiéru, jeden pohár používám jako věšák na klíče. Ty dřevěné mám na zahradě. Některé se mi už ale nikam nevešly nebo nehodily, takže jsem je musel dát matce.

Skokani obecně velmi trpí na zranění. Co vy?
Přeje mi štěstí. Občas mívám problémy s krkem, ale ne takové, aby mi zabránily ve skákání.

Nyní máte vlastně padla. Co děláte, když je po sezoně?

Rád trávím čas doma, protože jinak hodně cestuji. Občas se však někam vydám jako turista, právě v téhle roli jsem teď v Praze. Přijel jsem na pozvání kamaráda highdivera Michala Navrátila. Znám ho už šest let, do Prahy mě lákal už mnohokrát, ale vyšlo to až teď.

Aniž bych chtěl předbíhat, zeptám se na plány na příští sezonu. V každé z minulých jste předvedl nový skok. Už víte, jakým byste chtěl posunout hranice cliffdivingu o něco dál?
Chci přidávat rotace. V současné době mám v rejstříku skok s koeficientem 6.3, další v náročnosti 5.9. Chci dávat skoky s koeficientem 6.3 a 6.4, to by měl být nový nejtěžší skok na světě, který ještě nikdo neskočil.

Jaké je vaše oblíbené místo na cliffdiving?

Je jich více, ale moc mě baví skoky do krasového závrtu Ik Kil v yucatánském pralese v Mexiku. Ten spot je totiž úplně jiný než ostatní. Skáče se do jeskyně a člověk vlastně neví, kam se vrhá. Když stojíte nahoře na skále, je to tam nepopsatelný pocit.