Krokodýlí trus
Jistě, starověký Egypt položil základy humánní medicíny. První chorobopisy, lékařské recepty a herbáře léčivých bylin v něm najdeme už v roce 1850 před naším letopočtem. V případě antikoncepčních metod však stříleli pradávní stavitelé pyramid skutečně mimo. Jeden z jejich nejucelenějších lékařských textů, zachycených na takzvaných Papyrech z Ramessea, totiž jako základní prvek správné antikoncepce zmiňuje krokodýlí trus.
Používat by ho jako mast měli muži před pohlavním stykem, ženy po něm. Krokodýlím směrem přitom lékaře navedla víra v to, že krokodýli jsou spojeni s božstvem jménem Set. A do jeho působnosti spadaly i potraty.
Sehnat potřebnou látku v dostatečném množství však nebylo právě snadné. Krokodýli z Nilu, stejně jako jinde v Africe, vykonávají svou potřebu většinou přímo do vody. A pokud přeci jen máte štěstí a nasbíráte tuto vazkou a lepivou hmotu na břehu, musíte se mít ve střehu. Někde velmi blízko totiž číhá její původce.
Po praktické stránce je nutno dodat, že celý antikoncepční mechanismus, založený na zpomalení pohybu spermií v gelovitém, a silně zapáchajícím, substrátu, teoreticky mohl fungovat. Na jeho úspěšnosti se ale nejspíš podílelo to, že každá žena se ihned po aplikaci důkladně propláchla.
Sladké a hořké v jednom
Jiný recept, opět nese egyptský rukopis, má mnohem lákavější název -„medová zátka“. Vznikl podle Eberského papyru v roce 1550 před naším letopočtem, k dokonalosti ho však dovedli až později Řekové. Ti dokázali s pomocí medu a rostlinných přísad vytvořit nepříliš vzhledný lepivý tampon. Hřejivé teplo ženského těla po vlastní aplikaci pak přispělo k tomu, že se med částečně rozpustil a lépe přichytil k poševním stěnám. A medový tunel pak inhiboval pohyb spermií k cíli.
Vypínač spermií Pro antikoncepční praktiky a pomůcky, které udeří do očí, nemusíme brázdit historií. Svérázným způsobem se pokouší početí zabránit vynález vypínače spermií. Vymyslel ho Němec Clemens Bimek. Povoláním tesař. |
I tady hrálo roli vyplachování po aktu, přičemž Řekové obohatili celý antikoncepční mechanismus ještě o pár vychytávek. Do medu přidávali šťávu vymačkanou z plodů kolokvinty obecné, velmi hořkého ovoce. Ta pak vytvářela prostředí o takové kyselosti, že spermie hubilo.
Med však s sebou nesl potíže. Je sice vazký, ale pokud jde o pravidelné mechanické tření, není zrovna nejlepším médiem. Muži si tedy vypomáhali dostupným olivovým olejem, který současně sloužil jako lubrikant i jako další médium brzdící pohyb spermií. Medovou zátku bylo někdy zapotřebí vyměnit po jednom použití, jinde se ponechávala na svém místě celý měsíc.
Máte chuť? Berte rtuť
Starověká Čína se může pyšnit vynálezem papíru nebo střelného prachu. Na poli praktické antikoncepce však zřetelně pokulhávala. Dokládá to i praxe tamních konkubín, které předcházely nechtěnému početí konzumací kapiček rtuti ve sklence rybího tuku. Ano, přesně té rtuti, která je pro člověka i v minimálním množství toxická a nenávratně likviduje ledviny.
Kněžky lásky ale věděly, že není dobrý nápad ponechat v sobě rtuť dlouho. A tak si krátce po požití uměle vyvolaly dávení. Možná je právě tato pravidelná praktika jednou z příčin jejich bledých tváří a nezvyklé štíhlosti, kterou opěvovali doboví básníci.
Zda toto intenzivní čištění fungovalo, je předmětem debat. Chronická otrava rtutí totiž skutečně výrazně snižuje šanci na početí tím, že způsobuje u mužů i žen sterilitu. Konzumace rtuti však také vede k těžkému poškození mozku, odepsání ledvin a nakonec k velmi bolestivé smrti. Ovšem konkubíny byly nejen v Číně spotřebním zbožím, na jehož životnost se nikdy příliš nehledělo. Při výkonu profese jich tedy díky rtuti otěhotnělo jen minimum. Mužskou alternativou byly čepičky z voskovaného papíru.
Kdo jede na oleji?
V Číně se ještě na chvilku zdržíme. Zdejší zemědělci z jihu provincie Ťiang-si si totiž už kolem 6. století našeho letopočtu povšimli zajímavé věci. Pokud si připravují pokrmy na oleji z bavlníkových semen, je jen malá šance, že se jim podaří někoho oplodnit. Látkou, odpovědnou za tento výsledek, je gossypol.
Je to tak, stačí jen na několik týdnů podstoupit kúru, při které budete konzumovat 15 miligramů této látky denně a pravděpodobnost početí snížíte až o 92 procent. Zprvu populární antikoncepční opatření ale záhy narazilo na další problém: změna se z počátku jevila být nevratnou. Každý muž totiž reagoval odlišně a u někoho se schopnost plodit potomky obnovila až v řádu dlouhých měsíců. U pětiny z pokusných subjektů už vůbec.
Svou zlatou éru jako antikoncepce si bavlník užil i ve Spojených státech, na jižanských otrokářských farmách. Jeho vatovitých tobolek se využívalo jako ženské antikoncepce pro přímou aplikaci, která pak byla ještě podpořena odvarem z celých rostlin. Pokud na vás má bavlníkový olej projímavé účinky, můžete místo toho vyzkoušet semínka papáji. Se střídavou úspěšností ji v jihovýchodní Asii jako antikoncepční prostředek využívá řada mužů dodnes.
Než se zrodil kondom
Co ani fungovat nemělo… Navzdory poměrně bigotní mentalitě v Británii se její kanadská kolonie rozhodla jít cestou experimentu. Už v 16. století jste si tam v lékárně mohli zakoupit originální prostředek proti nechtěnému početí. Byla to velmi silná domácí pálenka, ve které se louhují bobří pohlavní žlázy. Účelem oné novinky však ve skutečnosti vůbec nebylo bránit těhotenství, ale zpřístupnit lidem prodej alkoholu, na který byla uvalena vysoká dovozní daň. A co překvapivě fungovalo… Zní to jako rada od báby kořenářky, kterou také nepochybně i byla. Doporučovala, mužům i ženám, sáhnout po „kovářské vodě“. Šlo o vodu v kádi, kterou kovář každý den mnohokrát používal při kutí železa ke zhášení a chlazení nástrojů a výrobků. Tento roztok byl nasycen nejrůznějšími toxickými kovy, které, pokud vás neotrávily, vám v početí nejspíš skutečně zabránily. |
Cesta ke kondomu nebyla právě přímočará. Technický princip byl přitom každému jasný, jak údajně dokládají i 12 tisíc let staré malby z jeskyně Les Combarelles v Dordogne. Egypťané zmíněný pravěký kožený design posunuli dál, ale kupředu nejspíš nikoliv. Používali jemné lněné plátno, které si na patřičná místa navinuli v několika vrstvách. Tato bandáž byla napuštěna přírodním biocidem, ideálně sekretem žab. A aby se celá nádhera nesmekla, bylo zapotřebí ji připevnit rozehřátým včelím voskem.
Japonci na přelomu období Džómon a Jajoi, tedy kolem roku 300 před naším letopočtem, zase testovali sešívané kondomy z vydělané zvířecí kůže. Na „čepičku“ pak používali vypreparovaný rybí měchýř. Římané pracovali s plátnem vyluhovaným v sirném roztoku.
Temný evropský středověk zprvu vynálezům na poli antikoncepce moc nepřál. Aplikace vlčí nebo koňské moči nepřinášela žádané výsledky a nápad se sušenými varlaty lasičky coby ochranného talismanu byl rovněž naprostý propadák. Teprve počátek 14. století připomněl Evropanům ve světě již dávno známý a osvědčený prostředek. Jistě, první kondomy, používané ve Francii, se s těmi současnými dají stěží srovnávat. Jejich základním materiálem byla totiž zvířecí střeva, nejčastěji kozí či ovčí.
Nečekaně pravdivá městská legenda
V padesátých a šedesátých letech se ve Spojených státech amerických mezi lehkými ženami hodně hovořilo o tom, že Coca Cola může fungovat jako antikoncepce. Jak? Pokud ji, nebo vlastně jakýkoliv jiný nealkoholický šumivý nápoj, použijete k výplachu, postarají se uhličitanové bublinky o likvidaci spermií. A lahev takového nápoje stála ve Státech rozhodně méně než dobrá antikoncepce.
I když se to může zdát zvláštní, v roce 1987 se rozhodla spermicidní potenciál Coly i Pepsi vyzkoušet badatelka Deborah Andersonová. Výsledná studie byla uveřejněna v magazínu Human & experimental toxicology. Andersonová za ni taky loni dostala Ig Nobelovu cenu, americké ocenění částečně parodizující tradiční Nobelovku. Zmíněná vědkyně však neskrývá jisté rozčarování: ano, tato forma čištění krátce po pohlavním styku skutečně může fungovat, ale šumivé nápoje také zahubí i potřebnou mikrobiální flóru. V konečném důsledku si tak ženy po této aplikaci mohou přivodit i ošklivou mykózu nebo zánět.
