Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Homosexualita je vepsána do genů, říká studie. Ale jen zčásti

  9:00aktualizováno  9:00
V mužské sexuální orientaci hrají geny roli, ale samy o sobě nestačí a ani přesně nevíme, které to jsou. Tvrdí to americký výzkum, podle nějž genetické faktory ovlivňují homosexualitu mužů maximálně do čtyřiceti procent.

Právo homosexuálů na svou orientaci není dáno konstelací genů, ale tím, že jsou lidé jako heterosexuálové. | foto: Profimedia.cz

Vědci zkoumali čtyři stovky gayů ve Spojených státech a zjistili, že to, zda je muž homosexuál, nebo preferuje ženy, závisí přinejmenším na dvou chromozomech. Na jeho sexuální chování má jistý vliv oblast chromozomu X zvaná Xq28, vědci však zatím neví, kolik z mnoha genů, které se v ní nacházejí, ani kolik takových se nachází jinde v genomu. Roli v tomto ohledu prý hraje též chromozom 8, i v jeho případě je ale mechanismus, jímž má mužům "vpisovat" sexuální orientaci, nejasný.

Výzkumníci spekulovali už dříve, dodává server guardian.co.uk, o tom, že geny, které jsou spojeny s homosexualitou, přečkaly evoluci proto, že jsou díky nim ženy, které jsou jejich nositelkami, plodnější. To by se mohlo týkat právě genů oblasti Xq28, protože chromozom X je na muže přenášen výlučně od matek.

"Studie ukázala, že existují geny, které mají vliv na mužskou sexuální orientaci," říká Michael Bailey, psycholog z ilinoiské Northwestern University, který se na výzkumu podílel. Výsledky práce jeho týmu ještě nebyly publikovány, sdělil je jen na setkání American Association for the Advancement of Science v Chicagu, zdá se však, že potvrzují zjištění méně rozsáhlé studie, která vyvolala pozdvižení už v roce 1993.

Bojujme proti "homosexuálním genům" potraty?

Její autor Dean Hamer z amerického National Cancer Institute tehdy zkoumal rodinné historie více než stovky gayů a zjistil, že homosexualita má tendenci být dědičnou. Více než deset procent bratrů dotyčných respondentů byli sami gayové a větší než průměrný výskyt homosexuality zaznamenal Hamer i u jejich strýců a bratranců z matčiny strany.

Právě spojení skrze matku vedlo Hamera k tomu, aby se blíže zaměřil na chromozom X. Následně zjistil, že třiatřicet ze čtyřiceti homosexuálních bratrů zkoumaných gayů vykazovalo podobné genetické znaky oblasti Xq28 dotyčného chromozomu.

Hamerova studie tehdy vyvolala bouři. A co výchova a vliv prostředí? ptali se jedni. Druzí si naopak začali homofobně dělat naděje, že vědecké pokroky dokáží homosexualitu vymýtit: až bude opravdový gen způsobující homosexualitu odhalen, budou moci páry včas přistoupit k potratu. Sám Hamer uprostřed vřavy cítil potřebu vyslat varování, že vyvíjení genetického testu na homosexualitu by bylo "špatné, neetické a nehorázné zneužití výzkumu".

Homosexuální gen neexistuje

Bailey rozhodně tvrdí, že "sexuální orientace nemá nic společného s volbou", dodává však, že ačkoli geny na ni mají vliv, samy o sobě nejsou ani dostatečným, ani nezbytným faktorem při "stanovení" homosexuální orientace muže. Podle jeho výzkumníků rozhodují genetické faktory o tom, zda bude muž gay, či heterosexuál, jen z třiceti až čtyřiceti procent.

Gen či geny z oblasti Xq28 ovlivňují sexuální orientaci jen omezeně a různě, zdůrazňuje Alan Sanders z Northwestern University, který studii s Baileym vedl. Dodává, že by bylo zjednodušením předpokládat, že existuje "homosexuální gen".

"Existuje více než jeden gen a genetika není celým vysvětlením homosexuality. Ať přispívá k sexuální orientaci jakýkoli gen, můžete to vidět tak, že přispívá stejně tak k heterosexualitě jako k homosexualitě. Přispívá k variaci."

Podle Baileyho mají na mužskou homosexualitu největší vliv faktory, které nejsou v naší DNA. Nezaměňujte je ale za společenské faktory, dodal na adresu těch, kteří si myslí, že za homosexualitu může "špatná výchova". "Znamená to cokoli, co při narození nebylo v naší DNA, a to zahrnuje mnoho věcí, které nejsou společenské," naznačil.

Podle psychologa Qaziho Rahmana z londýnské King's College obohacují výsledky amerického výzkumu vědomosti o biologii sexuální orientace. "Není na tom nic kontroverzního, ani překvapivého, ani to není nic, čeho by se měli lidé bát. Všechny lidské psychologické rysy jsou dědičné v tom smyslu, že mají genetický komponent. Genetické faktory vysvětlují třicet až čtyřicet procent variace lidské sexuální orientace, my však nevíme, kde v genomu jsou tyto genetické faktory umístěny."

Pokusy o odhalení dotyčných genů vítá, čistě z vědeckých důvodů. Odmítá však, že by měl být genetický výzkum zneužíván k diskriminaci lidí kvůli jejich sexuální orientaci. "Nechápu, jak by mohla genetika přispět k perzekuci, diskriminaci a stigmatizaci leseb, gayů, bisexuálů a lidí transgenderové orientace více než sociální, kulturní či jiné diskuze. Historicky mohlo za perzekuce a nehorázné zacházení s oněmi skupinami to, že politici, náboženští vůdci a společnost považovali sexuální orientaci za ´volbu´ či za následek špatné výchovy," uvedl.

Nejde o geny, ale o lidskost

K otázce se v komentáři vrací Nick Cohen z listu The Observer. Připomíná, že liberálové kdysi Hamerovu studii uvítali: dost stupidních návrhů na "léčení" homosexuality! Dozajista stupidní jsou, ale optimismus myšlenky, že se dá najít redukcionistické vysvětlení tak komplikovaného fenoménu, jakým je lidská sexualita, měl velké limity, připomíná Cohen: "Vše, co můžete říci, je, že ji dědičnost pravděpodobně ovlivňuje. Jenže to můžete říci skoro o všem." K čemu to potom celé je?

Jak to s limity redukcionistické obhajoby homosexuality myslí, vysvětluje Cohen na příkladu Američana Stephena Mobleyho, který se v roce 1991 dopustil vraždy. Jeho právníci se jej snažili hájit tím, že za své jednání nebyl zodpovědný, protože byl postižen genem, který jej sváděl k násilí. Násilí byl jeho osud, poukazovali liberální právníci. Jenže ti konzervativní přitakali: Pak je možné udělat jedinou věc, zabít ho.

Smyčkou se tak dostáváme k nadějím na genetické testy na homosexualitu a potratům.

"Jinými slovy řečeno, pokud si zahráváte s hrubým redukcionismem, může se stát, že se sami vystavíte na milost hrubým redukcionistům," shrnuje Cohen a dodává: "Gayové nemají nárok na lidská práva kvůli genu, ale kvůli tomu, že jsou lidé."

Autoři:




Nejčtenější

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Uhlazení, usměvaví, plní slibů. Přesto se u velké části lidí lákání politiků k...
Sousedé se dozví, že nevolíte: triky, jak dostat lidi k volbám

Rekrutování po telefonu, slibování vysoké volební účasti, apelování na to, že volič je privilegovaná funkce i negativní kampaně proti politickým oponentům....  celý článek

Štastní přátelé zvyšují šance na vaše vlastní štěstí, říká studie.
Dobrá nálada je nakažlivá, říká studie. Ale špatná taky, dodává

Mít kolem sebe veselé lidi má výhodu. Dobrá nálada je totiž přenositelná. Jenž ta špatná taky. Melancholickým přátelům však vale přesto nedávejte, do deprese...  celý článek

Další z rubriky

Gudrun s matkou Margarete v listopadu 1945, kdy svědčily u Norimberského...
Tichá pomoc: tajní ochránci nacistických vrahů

Hnědí kamarádi drží při sobě. I desítky let po válce. Mnozí brutální nacističtí zločinci žili s falešnými identitami a finančním zajištěním v ústraní a v...  celý článek

Zabíjejte a kořistěte ve jménu víry! V křižáckém vojsku bojovali i muži z...
Čeští křižáci: byli rabujícími zločinci a obávanými válečníky

Dobyvačného tažení na Jeruzalém se na konci dvanáctého století účastnily i stovky Čechů. Byli to bandité, zločinci, kteří do vojska putovali rovnou z vězení....  celý článek

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.