Ideál je psa vypustit a nechat to na něm, říká mistryně v lovu s ohaři

Pes musí mít touhu lovce. Pozná-li se během jeho výchovy, že mu tahle dispozice schází, musí se s ním Vladimíra Dvořáková rozloučit. "Chov je prostě výběr těch nejlepších," říká mistryně světa v lovu s anglickými setry a zároveň jejich chovatelka.

Pes prohledává terén "s vysokým nosem". Tohle jsem se o lovu s ohaři dočetl na internetu. Pomůžete mi to dekódovat?
Znamená to, že pes chodí s hlavou nahoře ze strany na stranu proti větru a čeká, až ucítí zvěř.

Pravidla

Na mistrovství světa v lovu s ohaři se hodnotí správná lovecká práce psa a jeho spolupráce s vůdcem. Ten ovšem zvěř sám nestřílí. Soutěžní kategorie jsou rozděleny podle plemen psů, ženy a muži v nich soutěží dohromady.

Jinak je to na tradiční soutěži sv. Huberta, na ní vůdce psa vystavenou zvěř i sám loví. Hodnotí se práce psa i to, jak se lovec chová, jak je oblečený a jak zachází se zbraní. Kategorie se dělí na muže a ženy.

Co udělá pak?
"Zmrzne" před ní s pacičkou nahoře. V téhle pozici pak počká, než přijde jeho "vůdce", tedy lovec. Teprve na jeho povel zvěř, zpravidla pernatou, "zvedne" čili vyplaší a střelenou ji pak aportuje.

Dáváte psu během lovu nějaké povely?
Ideální je psa vypustit a už ho vůbec neovládat. Pustím ho z vodítka a on ví, že má jít. Když jde moc daleko, písknu, a on pochopí, že má změnit směr.

Čím psa motivujete, aby lovil?
On chce lovit sám, má loveckou touhu. Bez ní ho běhat dvě stě metrů od vás na jednu a na druhou stranu nedonutíte.

Takže mu nemusíte třeba nejdřív dát kousnout bažanta?
To by byl naopak problém. Pak by to pořád žvýkal, já ho ale musím korigovat, aby nelovil sám pro sebe, ale pro mě.

Jaké pocity při lovu s ohařem zažíváte? Velká romantika, řekne si laik. Je to tak?
Jak kdy. Někdy to je práce. Ale když jde pes sám a sám zvěř "vypracuje", to je pro mě opravdový lov. Ne jako klasický styl, který u nás panuje, kdy jde terénem rojnice lovců.

Štěně anglického setra u nás vyjde do deseti tisíc. V zahraničí stojí až tisíc eur.

Co na takový individuální lov se psem říkají zdejší myslivci?
Mnozí ho nemají rádi, ale když vidí, že to ten pes umí, jsou i tací, kteří přiznají, že to má něco do sebe. V Česku se ale mimo soutěž individuálně lovit nesmí. Musíte jít minimálně ve třech a mít nahlášen oficiální hon.

Bažanti se mé pušky bát nemusejí

Kolik žen-vůdkyň jezdí na mistrovství v lovu s ohaři?
Pár nás tam je, hrubým odhadem čtvrtina.

A co na to říkají chlapi, když je porazí žena?
Oni to berou tak, že je porazil pes. Konflikt pohlaví tam není.

Na soutěži sv. Huberta musí vůdce psa zvěř i střílet, na rozdíl od mistrovství, kde jsou na to speciální lovci. Jste úspěšná i v téhle soutěži?
Střílím špatně. Při sv. Hubertovi tak většinou pes pracuje perfektně a já se pak netrefím. A to je v této soutěži hodně hodnoceno.

Sbíráte tedy raději medaile než trofeje?
Lovím jen kvůli psům. Mají z toho pak větší radost. Jenže v mém případě mají bažanti hodně vysokou šanci, že poletí dál.

Vadí vám, jako ženě, zabíjet zvířata?
Ne. Ale já jsem v životě střelila pouze tři bažanty, z toho na soutěži jen jednoho. Takže když se trefím, nevěřím tomu a jsem spíš překvapená.

"Plním si svoje cíle. Snažím se, aby další pes byl lepší než ten předtím."

Jaký byl váš nejkrásnější lov?
Na mistrovstvích je to spíše jen simulace lovu, střelci toho kolikrát ani moc nezastřelí. Na mistrovství v Dánsku v roce 2006 to ale bylo jiné. Konalo se na obrovském vřesovišti dánského krále, kde byly rok dopředu vysazeny koroptve, takže se chovaly jako divoké, a střelci se trefovali. To byl opravdu nejkrásnější lov.

Psi jsou nad auto

Vychovala jste už dva šampiony. Jak často soutěžního psa trénujete?
Trénovat by to chtělo každý den, ale není čas, není kde a zvěře je čím dál méně. Je možné si ji vysadit, ale to já nemám ráda. Vysazená zvěř se chová jinak než divoká, má i jiný pach a psi to kolikrát poznají.

I dovolená se psy

Vladimíra Dvořáková (35) anglické setry nejen chová, ale také s nimi loví na mezinárodních soutěžích. Vychovala si už evropskou šampionku svého plemene fenku Beu a loni dokonce s jejím synem Finem vyhrála na Slovensku mistrovství světa lovu s anglickými ohaři. Když zrovna netrénuje se psy, pracuje jako účetní na volné noze a dvakrát ročně si dopřeje dovolenou u moře. I na tu však jede se psy, zatímco manžel lesník a šestiletý syn se jí doma starají o zbytek smečky.

Dokážete už na štěněti poznat, že bude výborný lovec?
Ne, musím si nechat všechna štěňata a postupně, až když je na nich něco vidět, jsem ochotná je dát pryč. Ale dám je jen někomu, o kom vím, že s nimi bude též pracovat.

Nejlepší lovce z vrhu si ale necháváte pro sebe. Chcete asi hodně vyhrávat, že?
Nejde ani tak o vyhrávání, ale o chov. Mám fenu, na kterou vymýšlím psa, ze kterého by mohla být nejlepší štěňata. A kdybych dala ty nejlepší pryč, co budu mít já? Chov je výběr nejlepších jedinců, tak to prostě je.

Co pro vás jsou vaši psi, je to vaše krev?
Snažím se, aby se to tak dalo říct. Kdyby mi ukradli auto se psy, řeknu "Čert vem auto."  Psi jsou členové rodiny, miláčci.

Nestýská se jim pak po vás, když je dáte pryč až jako odrostlé?
Vůbec. Jim je jedno, s kým jdou. Hlavně, že loví.

Jak si na tom vlastně v lovu s ohaři stojíme ve světě?
Celkem dobře, v družstvech jsme byli s kontinentálními ohaři předloni na mistrovství třetí. A mužské družstvo bylo loni na soutěži sv. Huberta druhé.

V jakých zemích jsou tyto soutěže nejpopulárnější?
Nejvíce ve Francii a v Itálii. Tam jsou soutěže profesionálů, vůdců, kteří se živí jen tím, že trénují psy jiných majitelů. Pro majitele je to velká prestiž, mít psa, který soutěží. A také ho může dobře prodat.