Ig Nobelova cena se uděluje každoročně za vtipné, triviální nebo nějak zvlášť směšné studie. Nemusejí to přitom být vědecky „méněcenné“ práce, pořadatelé soutěže totiž dodávají, že i ty objevy, které vyhlížejí nejabsurdněji, mohou nakonec přinést užitečné poznatky.
Stačí i masturbace?
Práce zveřejněná v lednu letošního roku v magazínu Ear, Nose & Throat Journal přitom velmi absurdně vyhlíží. Její autoři Olcay Cem Bulut a Ralph Hohenberger se rozhodli prozkoumat překvapující a dosud netušené přínosy sexu. Nejprve si jich povšimli v rámci sebeobservace, díky své citlivé vnímavosti je zaznamenali na sobě samých. Poté je potvrdili experimentem.
Sehnali pro něj osmnáct heterosexuálních párů, docela málo pro autoritativní studii, poměrně hodně pro výzkum s tak bizarním cílem. Úkolem dvojic bylo mít sex, který bude korunován vyvrcholením. To však byla pouze jedna z rovin výzkumu. Kromě toho bylo třeba měřit jejich nazální funkci, jak hladce jejich nosy proudí vzduch. To měli účastníci a účastnice posuzovat subjektivně, ale též s pomocí měřicího přístroje. Před milováním, půl hodiny po něm, hodinu po sexu a tři hodiny po postelovém dovádění.
S výsledky byli autoři výzkumu spokojení. Dostalo se jim tak privilegia, potvrdit ryze vědeckým experimentem to, nad čím sami žasli ve svých ložnicích, když po sexu seznali, že se jim lépe dýchá, že si jejich rýmou ucpaný nos užívá svobody, volného proudění vzduchu. Právě to výsledky pokusu potvrdily. Sex se opravdu ukázal být účinným „průtahovým“ mechanismem přinejmenším ještě hodinu po intimních hrátkách, líčí portál The Guardian.
Proč tomu tak je, zatím autoři objevu nevědí. K lepšímu dýchání nosem podle nich může snad „spojení sexuálního vzrušení, fyzické činnosti a vyvrcholení na konci“. Není to však jediná otázka, které je zaměstnává. Zajímá je též, zda může provozu našich nosů pomáhat i masturbace, vyzradili portálu Insider.
Když létají nosorožci vzhůru nohama
V kolekci IG Nobelových cen roku 2021 to nebyl jediný úctyhodný kousek. Uznání jistojistě patří Pavlo Blavatskému, který svou studií zjistil, že obezita postsovětských politických vůdců byla přímo úměrná míře korupce v jejich zemích.
„Když jsem slyšel, že jsem onu cenu dostal, byl jsem trochu nervózní. Říkal jsem si, opravdu ji chci?“ přiznal další z ověnčených David Carrier, profesor biologie z Utažské univerzity. Nakonec se rozhodl, že o takové uznání stojí. A výbor Ig Nobelovy ceny stál o něj, pro jeho studii argumentující, že lidský vous nám evoluce nadělila proto, že tlumí rány. Že vousatá kůže absorbuje více energie než bezvousá, doložil výzkumem.
V oblasti fyziky získala ocenění práce z Cornellovy University, která objasňuje, proč do sebe chodci neustále nevrážejí. V ranku kineziologie však zase porotu nejvíc oslovila studie ze Science Advance, která vysvětluje, proč se při chůzi kolize občas přece jen odehrávají. Cenu za ekologii dostala studie ze Scientific Reports, která zkoumala, hned v pěti zemích, bakterie na žvýkačkách, které se ocitly na chodníku.
Ocenění se dočkala i Susanne Schötzová, která by však za něj měla dopřát laskominu kočkám Donně a kocourům Rockymu a Turbovi. To díky nim napsala studie o komunikaci mezi lidmi a kočkami, v letech 2011 a 2016 jich bylo celkem pět. A vědkyně v nich vyjevuje, že nejčastěji na kočky lidé mňoukají a šeptají a že kočky sahají k odlišným zvukovým projevům například podle toho, když mňoukají, aby dostaly jídlo, nebo když oknem pozorují ptáky.
Ze světa zvířat vychází i další oceněná práce, její přínos však není až tak krkolomný. Robin Radcliffe z Cornellovy univerzity v něm zkoumal, jak snášejí nosorožci, když létají vzduchem vzhůru nohama. Seznal, že naprosto dobře. Jeho práce však nebyla nijak surreálná, takto bývají přepravováni nosorožci z míst, kde je ohrožují pytláci, a vědec transport zkoumal proto, aby zjistil, zda neškodí jejich kardiovaskulárnímu a dýchacímu systému. Zjistil, že vůbec.
