Máte výjimečné schopnosti. Jak jste je objevil a kdy jste se vlastně rozhodl stát iluzionistou?
Když jsem byl malý, viděl jsem show Davida Copperfielda a strašně mě to vyděsilo. Předváděl číslo, při němž jste jej viděli přeseknutého na poloviny bez jakýchkoli krabic či plent. Vypadalo to jako nehoda, jako by se iluze nepovedla - že na něj padá obří kotouč pily a řeže jej na poloviny. Byly mi čtyři roky a strachy jsem se málem počůral. Myslel jsem, že jsem viděl umírat člověka na pódiu a nechápal jsem to.
To byl moment, který vás ke kouzelnictví přilákal?
Rodiče mi poté koupili sadu kouzelnických triků na hraní. Pochopil jsem, že jde o iluze, že kouzla nejsou reálná, to podnítilo můj zájem. Došlo mi, že když se kouzelné triky naučím, budu ovládat jakýsi druh energie, kterou rodiče nemají. Dospělí dítěti určují, kdy má jít do postele, co jíst k večeři, co si obléci a podobně. Kouzla mi dala něco, čím jsem nad dospělé, rodiče a učitele, vynikal. Mohl jsem udělat něco, o čem neměli tušení, jak se to dělá. Líbilo se mi vidět úžas dospělých nad tím, když něco například zmizelo, nebo se vznášelo ve vzduchu a oni netušili jak. Znovu se stávali dětmi, byl to super pocit.
The IllusionistsWitness The Impossible (Neuvěřitelné svědectví) Karlovy Vary, KV Aréna, 8. listopadu
Některé iluze jsou tak opravdové, že je pořadatel doporučuje ke zhlédnutí dětem starším deseti let. |
Jak na vaše kouzla reagovali rodiče? Podporovali vás od začátku?
Ano, ale jen do určité míry. Absolvoval jsem střední školu, protože chtěli, abych si odpočinul od kouzel a získal skutečnou práci. Mí rodiče totiž brali kouzla jako dobrý koníček, ale nejprve jsem podle nich měl jít na vysokou a teprve poté jsem si mohl hrát s kouzly. To ovšem nebylo nic pro mě. Potřeboval jsem dost času, abych mohl pracovat na sebepropagaci a na nových iluzionistických číslech, zkrátka na věcech, které mě od akademiků oddělovaly. Našim se to moc nelíbilo, ale postupem doby připustili, že kouzla a kariéra iluzionisty jsou mým snem a že jsem schopný se zajistit. Viděli, jak tvrdě pracuji. Nyní mají k tomu, co dělám, respekt.
Své tělo vystavujete nebezpečným nástrojům. Nemáte někdy na pódiu strach, že se něco nevyvede a vy se vážně zraníte?
Když vystupuji, nikdy na to nemyslím. Ale mnohokrát se mi na tomto turné stalo, že jsem přišel do zákulisí a uvědomil si, že krvácím. Zjistil jsem třeba, že jsem se pořezal, všude mi teče krev, narazil jsem si kost, nebo tak něco. Ale v momentě, kdy jsem na pódiu a dělám show, na tyto věci nemyslím. To přichází až v zákulisí.
Jak těžké je nacvičit show a jak dlouho vám to obvykle trvá?
Přiznám se, že mám špatné návyky ohledně nacvičování. Pár týdnů, nebo možná měsíců na čísle pracuji, ale nakonec to stejně rozlousknu až na show. Jsem totiž přesně ten typ člověka, kterého hodíte do vody a on plave. Spousta kluků tráví hodiny a hodiny denně prací na čísle, sedí v pokoji a neustále dokola nad tím přemítají. Já většinou přijdu s nápadem a snažím se ho uskutečnit a vyzkoušet na publiku už na další show. Proto dám nejvíce na publikum, síla jejich reakce je mojí stupnicí pro další vývoj čísla.
Kdo je tedy váš kritik? Na kom si zkoušíte "wow efekt"?
Největším kritikem jsem si já sám. Nikdy nejsem spokojený. Jsem hodně vybíravý a hodně tvrdohlavý. Všechna vystoupení si nahrávám a jak nesnáším sledovat sám sebe na videu, tak se v duchu trestám za každou maličkost. Jsem si jistý, že 99,9 procenta z těch věcí, s nimiž nejsem spokojený, publikum ani nezaznamená. Ale já o nich vím. A jak se říká, že umělcovo dílo není nikdy hotové, tak se snažím neustále zdokonalovat, představení od představení.
Máte nějaký vzor?
Mám spoustu idolů, hodně na to, abych je tu všechny jmenoval. Za zmínku určitě stojí hudebník Iggy Pop. Vždycky jsem miloval jeho vystoupení, protože byl tak nepředvídatelný, že se z něj cítíte skoro až v nebezpečí. Navíc mám rád jeho hudbu, pomáhá mi.
Kde je nejlepší publikum, těšíte se na to české?
Strašně. Polovinu z naší party techniků totiž tvoří Češi a je to parta zábavných chlápků. S touto show jsme zatím vystupovali v Německu a Velké Británii. Ale musím říct, že ze všech míst, kde jsme dosud byli, je evropské publikum nejlepší. Nejsou to žádní lháři, nekecají vám. Když se jim něco líbí, rozhodně to poznáte. Když se jim něco nelíbí, rozhodně to poznáte také. Jsou intelektuálně založení, a to je pro mě výzva a zároveň zábava. Zároveň vědí, jak si show opravdu užít. Pro živou kouzelnickou show je to perfektní rovnováha.
