Nějaký čas už se po Indii poflakuju, takže mě nepřekvapilo, když jsem ráno zjistil, že se tam folklórní festival nekoná. Destinace výletu je na opačné straně země, než bylo původně plánováno.
To je tady normální, takže si v klidu sedám do SUV indické výroby.
I když nikoho v autě neznám, nevadí mi to. To je tady taky normální.
Auto burácí směrem do jižního vnitrozemí. "Tahle kára je lepší než Toyota," prohodí řidič, typický indický macho, jako zkušený tunningář.
A najednou trčíme na docela opuštěné komunikaci. Už nějakou chvilku se zájmem pozoruju, jak se Ind snaží povolit šrouby na ozdobné poklici. Problém v Indii je, že vás k ničemu nepustí, protože mají pocit, že umíte používat maximálně ovladač na televizi.
Nakonec jsme kolo společně vyměnili. "To kolo musíme během oběda nechat opravit, abychom neměli po cestě problém," poznamenal řidič. Jsem šokován. Tolik zodpovědnosti by tu našinec nečekal.
Avšak netřeba propadat panice. Po celé dva následující dny výletu jsme kolo nevyměnili.
čtěte Kouzlo Indie se skrývá ve splaškách, zápachu a bídě
Cesta do osamocené vesničky pod horami vede skrz neudržovanou polopoušť. Díry jsou místy tak hluboké, že přesahují průměr nápravy. To Inda samozřejmě nemůže zastavit.
"Ďuznám" se nevyhýbá, protože to zdržuje. A my máme časový deficit. Nadskakujeme na sedadlech, indický podvozek vrže a naříká, moje záda ostatně taky.
Přes tu řeku nevede most? Nevadí
Zastavili jsme uprostřed ničeho. Ind za volantem, kterému říkám Tygr, protože se mu to líbí, přinesl lahev whisky neznámé značky. Dáme si panáka.
Pít alkohol v Indii je poměrně problematická věc. Aspoň tady na jihu. Obchody s alkoholem má pod kontrolou vláda a není jich zrovna moc. Ale vše se dá zvládnout. Navzdory tomu i navzdory faktu, že by hinduisté kalit neměli, je většinou celé město po týdenních výplatách našrot.
Celá flaška je vypitá. Tygr se zasunul za volant a SUV se zvolna rozjelo zdevastovanou silnicí. Díky tréninku se mnou whisky nic nedělá i když byla hnusná a chutnala jako něco zmixovaného s kyselýma okurkama.
Zato s Indy udělal alkohol hotové divy. Všichni jsme se svlékli do půl těla, zpíváme nějakou indickou odrhovačku a smějeme se na celé kolo. Po třech kilometrech náhle zadní sedadlo utichlo.
 |
Oba pasažéři vzadu synchronizovaně pozvraceli boky auta a Tygr upadl v chmurné mlčení. S nevolností bojoval ještě hodiny. Potom prudce zabrzdil a vzadu se ozval zvuk, jako když do sedadla narazí dva pytle s cementem.
Venku se začalo smrákat. Západy slunce jsou tady úžasné.
Silnice se zvolna stočila z kopce a skrze stádo krav jsme projeli k široké řece. Zdálo se, že Tygr přemýšlí.
Dva žoky s cementem se mezitím odešly opláchnout k řece. Na ožralé lidi, kteří jdou z kopce, je krásný pohled, Vypadá to, jako kdyby neměli klouby, rukama a nohama mávají jako hadroví panáci.
Vydal jsem se k řece taky a užíval si západ slunce. Pak mi to došlo, nikde nevidím most!
"Není tam most," poznamenávám po návratu do vozu. Tygr to přechází mlčením. Pomalu najíždí do říčního koryta.
Ve chvíli, kdy voda dosahuje vrcholu kapoty, motor chcípá a SUV se zastavuje. Jaké překvapení.
Tygr neváhá a v mžiku otevírá dveře. Ještě že tyhle situace po letech předvídám a čekám na to už s batohem a foťákem nad hlavou.
Auto jsme z řeky vytlačili asi po dvaceti minutách. Vlastně mě tyhle věci docela baví.
Taková normální indická kalba
Indický džíp překvapil a na břehu naskočil. Dorazili jsme do vesnice. Z výhledů nebude nic, protože padla tma. Zastavujeme u cesty, Ind odchází do tmy. Za chvíli se vrací: "Jdeme do baru?" Rozhodně. Pár panáků mi neuškodí.
Hospoda připomíná sklad pneumatik, v němž se nějaký čas připravoval asfalt. Nahrnulo se do něj snad dvacet vesničanů, protože zprávy o bělochovi se šíří rychleji než na Facebooku.
Třetinky s whisky se tu prodávají za babku a vypadají dost archaicky. Pobožní Indové mi stíhají všechno vypít ještě dřív, než se dostanu k lahvi. Ocucáváme hrdla flašek jako banda přátel.
Tygr je totálně našrot. Podpírají ho tři muži a nenápadně se z něj snaží sundat jeho zlaté ozdoby. Hotel tady není a cesta zpátky je v tomhle stavu nemožná. Motám se jako opičák a přemýšlím, kde přespat.
Bělocha je naštěstí ochotný ubytovat kdokoliv. Za bujarého zpěvu jsme dorazili k někomu domů. Vstaly děti, vstala manželka, vstali i sousedi a začala se vařit masala. Spát se bude venku na roztažených igelitech. Zhruba po hodině odpadli poslední zpěváci a já se skulil vedle dvou Indů a přehodil přes sebe pět let nepranou deku.
Strašně mě bolí makovice. A to jsem toho moc nevypil.
Někdo oslepne, někdo umře
Někdy v pět ráno jsem se probudil. Poslední léta nemůžu po chlastu spát. I Tygr se probral a stydlivě posedává na schodech. Proběhla rychlá anketa: kde jsme, co jsme vyváděli a tak.
Dva Indy z naší posádky, úplně naplech, jsme naložili na zadní sedadla a vyrážíme směr domov. Jenže Tygr si to štráduje zase k řece.
Chvíli mi vrtalo hlavou, co má v rukávu za trumf.
Usoudil, že když se rozjede třikrát rychleji, řeku projet dokáže.
Auto odešlo po pěti metrech. Tygr začal zuřivě otáčet klíčem v zapalování, takže se mu podařilo vypleskat baterku během dvaceti vteřin.
Rozhodil jsem rukama. S ohledem na to, že Tygr odmítl svoje vozidlo opustit a že zezadu se ozývalo jen spokojené chrápání a občasné čvachtnutí, jsem se vydal zpátky do vesnice pro pomoc sám.
Ranní jízda na traktoru vás příjemně osvěží. Na opici je jako dělaná, akorát mě pořád šeredně bolí hlava.
Auto jsme nakonec vytáhli, traktor nás po deseti minutách roztáhl a pak už nás čekala jen tříhodinová cesta děrovanou silnicí a další dvě hodiny po asfaltu.
Do recepce hotelu jsem vešel mokrej, zablácenej a poškrábanej jako po útoku zdivočelých slonů. A ta hlava!
Další dva dny jsem nevstal z postele. Škeble se mi motala a neovládal jsem motoriku. Proč, to jsem zjistil až o pár dnů později.
Není to až tak složité: Vládou řízený prodej alkoholu je příliš nákladná sranda, Indové si proto pálí alkohol sami. A pro lepší účinek do něj přidávají trochu pesticidů, což jsou kumulativní jedy.
Sem tam někdo oslepne, sem tam někdo umře. Tady se to tak nebere.
Obávám se, že jsem do sebe pár dávek toho svinstva nacucal.
Po třech dnech se mi konečně udělalo lépe, jsem si ale zcela jistý, že v Indii nějaký čas kalit rozhodně nebudu.
Další zápisky autora najdete na blogu havlik.blog.idnes.cz.
