Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


INDY & WICH: v televizi nás jen tak neuvidíte

  9:00aktualizováno  9:00
Roku 1998 odložili spreje s barvou a odehráli první koncert – dnes jsou to čerství třicátníci, mistři českého hip hopu. Indy rapuje, Wich ovládá gramofony. Co s nimi bude za dalších deset let? První může být pilotem a dopravit druhého na americké turné.

Indy a Wich - Vlevo Indy, vpravo Wich | foto: Mad Drum Records

Prozradíte svá skutečná jména?

Indy: Klidně, Andreas.
Wich: Jo – já jsem Tomáš.

Kdo je vlastně větší hvězda – raper s mikrofonem, nebo dýdžej, který složil muziku?

Wich: Raper je na koncertech v popředí, ale ono je to úplně jedno, protože nás si i fanoušci pletou...

Indy: ... dokonce ovládáme falešný podpisy za toho druhýho. Jinak naživo působí dýdžej u gramců opravdu zastrčeně, ale v našem případě zná mnohem víc lidí Máňu – je provařenější.

Jakého zas Máňu?

Indy: Tomáše. Tady Wiche.

Wich: Máňo mi říkají jenom kámoši – ta přezdívka vznikla na základce, když jsem měl háro, a Indy mě tak oslovovat může. Ale nemám rád, když to na mě vybalej lidi, který jsem nikdy neviděl.

Býval jste rocker?

Wich:Hipísák, rocker... Když jsem poslouchal Doors, nosil jsem zvony, korále a kožený sako, pak jsem začal ujíždět na Nirvaně, Pearl Jam, Bad Religion – prostě kytary.

Jak dlouho spolu vy dva kamarádíte?

Wich: Od roku ’94. Oba jsme tehdy dělali graffiti, já zrovna maloval na legální zdi v Holešovicích a André šel kolem, na uších walkmana, na džísce nášivku kapely Yuppicide, kterou jsem poslouchal taky, takže já koukal na nášivku, on na to, jak maluju, a dali jsme se do řeči.

Indy: Pak jsme šli dolů k řece a já ti ukázal zase svý dílo, který jsem stvořil levnejma barvama z autopotřeb.

Čím jste chtěli být?

Indy:Už od šesti let jsem toužil stát se pilotem. Často jsem lítal hlavně za rodinou na Kypr, nadchlo mě to, pořád jsem otravoval piloty. Naučil jsem se trochu ty jejich budíky a na všechno se vyptával – když mi bylo třináct, sjížděl jsem Letectví a kosmonautiku.

Wich: Mě bavilo malovat. Na civilce jsem měl kancl s počítačem, tak jsem se začal vrtat v grafických programech – dělal jsem koláže, plakáty, animace – a zajímala by mě práce grafika v reklamce, ale u několika pohovorů jsem bez praxe neobstál.

Živili jste se někdy něčím jiným než muzikou?

Indy: Jasně, byli jsme veksláci. Šmelili jsme s prachama, ale už je po všem.

Wich: To nebyl žádnej veksl – dělal jsem ve směnárně a André hned vedle bookoval turistům zájezdy na Karlštejn.

Indy: Už tenkrát jsme byli kolegové.

Vzpomínáte na svůj první koncert v legendárním Klubu 007?

Indy: Před těma deseti lety jsme všichni běhali po městě a malovali graffi ti, ale třeba tady Tomáš už zároveň začal hrát na gramce, tak jsem si řekl: pilotem nejspíš nebudu, ale složím ze srandy nějakej text a zahrajem to na Sedmičce spolu. Byl jsem mimo, rapoval zádama do lidí, spíš taková parodie, ale v klubu jsme byli místní, tak nám všichni hned fandili.

Indy

Co pro vás znamená graffiti?

Wich: Poznali jsme se přes ně – většina těch starších, kteří dnes dělají hip hop, vzešla právě ze scény graffiti. Ta u nás byla v 90. letech silná a ceněná.

A teď už pro vás malování není?

Wich: Nemůžeš to dělat věčně, ale občas si čmáráme doma na papír, a když jdeme městem, tak koukáme, co je novýho. Dokážeme rozpoznat a ocenit pěkný tagy.

Indy: V hiphopovejch kapelách je pořád dost lidí, co malujou, ale my dva už dlouho ne. I když to sledujeme.

Takže? Jaká je současná graffi ti scéna?

Indy: Silnější byla jednoznačně v době, kdy jsme malovali my, to byla Praha graffiti plná a dominovala východní Evropě. Když sem přijel někdo zvenčí a rozuměl tomu, tak nechápal, kam až se u nás graffi ti dostalo, ale dneska je všechno jiný. Malování je riskantnější, město i metro plný kamer, represe zapracovala.

Vyjadřujete se ve svých textech k politice?

Indy: Já už nechci bejt vážnej... Někdy v šestnácti pro mě byl svět černobílej, ale dneska vím, že nejlepší je reagovat na politiku ironií, nějak ji zesměšnit. Nechci psát zásadní prohlášení – kdybych měl protiválečnej text, smrdělo by to patosem.

Váš kolega Gipsy se politiky nebojí; nedávno zaútočil písní na Jiřího Čunka a má s kapelou veliký úspěch. Tleskáte mu?

Wich: Já si dřív Gipsyho cenil jako muzikanta, je šikovnej a maká. Vymyslel spoustu muziky, doma má studio a umí v něm skládat, ale připadá mi, že současní Gipsy.cz jsou spíš taková estrádní kapela. Nedávno jsem je viděl v televizi s Ewou Farnou – děs.

Indy: S tím já nemám žádnej problém, i když na toho Čunka jsem chvilku koukal a snažil se zjistit, o co jde. Ale jinak je ta muzika fakt dobrá, má super energii. Jo, hrajou na podivnejch mejdanech, trochu mě to taky zarazilo, ale beru, že to chtěj ukázat co nejvíc lidem.

Wich: Nevím. Gipsy se vždycky hledal, teď mu konečně jeden projekt vyšel, tak je asi spokojenej, ale já tohle moc nemusím.

Indy: Tobě vadí, že hrál s Farnou... Ale hypotetická otázka: Co kdyby zavolala, že ti dá milion za skladbu? Co uděláš?

Wich: No – myslím, že bych do toho tracku nešel.

Indy: Kdyby jo, musel bys pak poslat půl milionu do Somálska, abys měl čistou karmu!

Indy & Wich, křest CD Hádej kdo..., Roxy Praha (26. ledna 2007)

Jak dlouho už je hip hop vaším zaměstnáním?

Wich: Vlastně od chvíle, kdy jsme začali pravidelně hrát, i když zpočátku jsme ještě jezdili za rohlíky a za cesťák. Indy: Pracovat jsme přestali kolem první desky, roku 2002. Nejdřív jsme hráli koncerty za pět tisíc, pak za deset, a najednou jsme zjistili, že jsme nezávislí.

Za kolik koncertujete teď?

Indy: Jednu akci hrajeme řádově za několik desítek tisíc, ale liší se to podle toho, jestli je koncert v malým klubu nebo na akci, kterou podporuje velkej sponzor. Tam někdy dostaneme i třikrát víc než normálně.

Máte pocit, že jste slavní?

Indy: Nevím. Včera jsem volal operátorovi, že potřebuju odblokovat telefon. Říkám: „... já furt jezdím a nemám čas to platit“ a ženská na druhým konci drátu: „Každej víkend nějakej koncert, že jo?“ Poznala mě podle jména: „Jste André, ne? Takže (Indy).

Wich: Na koncertech chce pár lidí fotku nebo podpis, ale že by nás někdo zastavil na ulici a poprosil o autogram, to se nestává. I když (záhadně se rozesměje), my stejně jezdíme pořád autama, takže nás nikdo ani moc potkat nemůže.

Indy: A ty sis kvůli tomu koupil do auta tak tmavý kouřový skla, že se s tím nedá couvat...

Stačí nám dva litry vody    

Nedivili se staří kamarádi a známí, když loni Wich složil hudbu ke komedii Gympl? Nevyčítali, že se zaprodává? Podbízí?

Wich: Když jsem tu nabídku dostal, neváhal jsem – Tomáš Vorel je dobrej režisér, mám rád jeho filmy, herecký obsazení měl výborný a téma filmu je mi blízký – graffi ti a hip hop. Šel jsem do toho a žádný záporný reakce pak neslyšel. Nebo že by mě někdo zatratil?

Indy: Co ty výhrůžný dopisy, vole?

Wich: Někdo spíš zatratil ten film, že popisuje graffi ti trochu kýčovitě. Indy: Dělal jsem si srandu, nezatratil tě nikdo; mně je jasný, že to byla skvělá zkušenost, zase nějakej posun. Všichni vědí, že se musíš rozvíjet, že nemůžeš skládat třicet let dokolečka jenom pro nás, a film je dobrá příležitost... Ani mně se teda úplně nezdálo, jak tam je představený graffiti a jak je zaznamenanej život těch kluků – takhle to necítím. Ale herci a dialogy se mi v Gymplu líbily hodně.

Wich je otevřený všelijakým výzvám, natáčel už třeba i se Sámerem Issou. Což je skutečně podivná kombinace...

Wich: Já nikdy nebyl omezenej jenom hip hopem, skládal jsem remixy třeba pro kapely Kryštof, Priessnitz nebo pro Extázi. Ale u Sámera jsem asi opravdu hodně lidí zklamal. Mysleli si, že to skládám kvůli prachům.

Indy a Wich s parťákem La4

Indy a Wich s parťákem La4

Ne snad?

Wich: Dělal jsme to za pakatel, protože jsme sledoval SuperStar a fandil Sámerovi. Líbilo se mi, že tu jako jeden z mála dobře zkouší R&B, a měl jsem radost, když mi zavolal jeho producent Ondra Brzobohatý; byla to pocta. Tušil jsem, že to spousta lidí od rapu neskousne, ale šel bych do toho znova.

Kdyby vás dnes televize pozvala do hlavního vysílacího času, zahráli byste?

Wich: To ne, tam nás asi nikdo neuvidí.

A zkoušíte prorazit se svou muzikou za hranice střední Evropy?

Wich: Jsem proti Indymu ve výhodě – nelimituje mě jazyk. Záležet bude na štěstí, ale točím teď svoji druhou sólovou desku The Golden Touch, na který mi rapujou jenom americký zvučný hosti: za všechny třeba Talib Kweli. Je to taková moje bokovka, co vyjde v Evropě, ve Státech i v Kanadě...

Indy: Já ti budu dělat roadmanagera, až pojedeš do Států na turné. Budu nadávat: „Jak to, že chybí Wichovi v šatně havana?!“

Mimochodem, máte už dnes nějaké zvláštní požadavky, když jedete na koncert?

Indy: Ne. Jenom dva litry vody bez bublinek, protože s bublinkama se blbě rapuje.

Wich: Občas ještě flašku slivovice, jinak nic. Hodně kapel chce večeři nebo hotel, ale my jíme na pumpách nebo v mekáčích u dálnice a jezdíme na otočku, takže nocleh nepotřebujeme. Jsme celkem skromní.

Indy, vy byste s rapem mohl uspět na Kypru, odkud pochází váš táta...

Indy: To by snad ani nemuselo bejt moc těžký. Ze srandy vždycky říkám, že kdybych chtěl, můžu si u kyperskýho olympijskýho výboru nárokovat nominaci na zimní hry, jakožto jedinej tamní sjezdař; občanství mám... Ale k muzice – problém je, že řecky mluvím dost špatně, takže by se celej můj text skládal z toho, že jdeme k moři, mám hlad, hele, osel, chce se mi na záchod.

Jak vy dva vlastně žijete, když zrovna nejezdíte po koncertech?

Wich: Mám doma pokoj a studio v jednom, takže jsem většinou zalezlej tam. Vzbudím se pozdě, dám cigáro, kafe a míchám nebo skládám hudbu... Jak kdy. Někdy máš klidnější období. Když je hezky, zevluju u vody; koukám na bednu nebo jedu net – taky nemůžu furt pracovat. Indy: Mně teď zabírá hodně času něco jinýho – lítám na počítačovým simulátoru Airbus A321, to je bezvadná a komplexní věc, která mi bohužel nedá spát. Opravdu bych chtěl na starý kolena pilotovat velký dopravní letadlo.

Wich: Kdyby se ti náhodou podařilo získat pilotní průkaz, tak tě stejně první den vyhoděj z práce, protože tam přijdeš pozdě: „Ježiš, ono mi to už ulítlo!“

Indy: No, asi jo. Zrovna minulej tejden mi letadlo z Ruzyně fakt ulítlo.

Jako pilot byste musel zapomenout na alkohol a drogy.

Indy: Lítám jenom doma na počítači, ale vážně u toho nepiju, protože to odporuje zásadám bezpečnýho letovýho provozu. Ale muzika mě zatím baví, pilotní průkaz zdaleka nemám, takže to u mě na abstinenci ještě nevypadá.

Ten pilotní průkaz by vás stál, počítám, tak milion... Může se u nás stát hip hop nejprodávanějším hudebním žánrem, jakým je v Americe?

Indy: Ne, to je nesmysl. I když u nás teď zažívá menší boom, není tady pro hip hop silný kulturní zázemí. Nikdy nebude zajímat všechny vrstvy společnosti.

Wich: Jako v Americe se mu u nás dařit nemůže, protože tu chybí černá kultura. Američani mají rap v sobě. My ne.

Indy: Ale nás muzika uživí dobře i v týhle zemi a v dnešním stavu. Nemáme si na co stěžovat.

Indy a Wich

Indy & Wich
* INDY (Andreas Christodoulou) se narodil 20. ledna 1978, jeho koníčky jsou hokej, letadla a historie 20. století
* WICH (Tomáš Pechlák) se narodil 9. června 1978, sbírá desky, boty, čepice a zajímají ho nejrůznější hudební mašinky
* Do kapely patří ještě druhý raper, který si říká LA4 – neboli Lafor.
* V pořadí třetí deska by jim měla vyjít koncem letošního roku.

Rozhovor s Indy a Wichem vyšel v dnešním Magazínu DNES




Nejčtenější

Nebezpečná masturbace: v Německu stojí život sto lidí ročně

Cesta za orgasmem může být i velmi nebezpečná.

V lékařských záznamech za sebou nechávají zápis „úmrtí kvůli autoerotice“. Ano, i touha po co nejintenzivnějším...

VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...



Rapeři v ringu. Marpo vyslyšel Rytmusovu výzvu a utká se s ním

Velký zápas. Duel mezi Marpem a Rytmusem znamená velké peníze a velkou...

„Takže Marpo, vyzývám tě na boxerský zápas,“ zaznělo z jednoho rohu pomyslného ringu. „Přijímám – a začni trénovat,...

Nejlepší pivní destinace zahrnují USA, Čínu i Brazílii. Česko schází

Tupláky, hluboké dekolty, Octoberfest? Zapomeňte, pivní kultura se změnila....

Virginie na prvním místě a kromě ní další americká města, mimo nich už jen čínský Peking, jihokorejský Soul a brazilské...

VIDEO: Sedí mi sexy, dominantní role, říká tanečnice burlesky Angelina

Burleska má i usměvavou tvář.

Burleska ji zlákala zdůrazněním ženskosti, fantazií. „Líbí se mi, že jejím ideálem je sebevědomá žena, která má šmrnc a...

Další z rubriky

Poslední jídla odsouzenců: narozeninový dort, steaky i živočišné uhlí

Francis „Two Gun“ Crowley (uprostřed) byl popraven za vraždu policisty 25....

Někomu stačí káva, spokojil se s ní například vrah a prodavač lidského masa Fritz Haarman. Jiní si žádají před...

Říkejte mi Rihanna. Honduraské volby provětrala transsexuálka

Krásná žena se šmrncem, kterou prozradí hluboký hlas.

Chce změnit konzervativní, odmítavý postoj obyvatel středoamerického Hondurasu vůči sexuálním menšinám, i proto se...

Extrémní gastronomie: bosintang je opravdu silný psí vývar

Mnozí Korejci se bosintangu nechtějí vzdát.

Jen v samotném Soulu se kvůli masu zabijí dva miliony psů ročně. Je to především kvůli pokrmu bosintang, psímu vývaru....

Chystáte se na hory?
Chystáte se na hory?

Pořiďte zímní výbavu rychle a levně. V našem bazárku najdete vše, co potřebujete na zimní radovánky.

Najdete na iDNES.cz