Když jste koncem 60. let studoval v Egyptě, prý tam zahalených žen chodilo daleko méně. Kdy se islám vlastně radikalizoval a začal ženy nově zahalovat?
V Egyptě jsem studoval v roce 1967 a prožil tam smutnou arabsko-izraelskou válku, ve které Arabové utrpěli těžkou porážku, jež je mentálně poznamenala a otiskla se i do dalšího vývoje. V 60. letech si islámský svět stavěl do popředí zájmu společenský pokrok – stejně přirozeně, jako tomu bylo v neislámském světě. Po téhle porážce se ale začala měnit společenská mentalita a začaly se vyskytovat představy typu: „Ocitli jsme se v postavení psanců této země, a musíme tedy upustit od západních hodnot, které jsme se snažili osvojovat. Musíme se opřít čistě o naše vlastní hodnoty.“ Tahle tendence vyvrcholila v roce 1979, kdy zvítězila islámská revoluce v Íránu. V téže době se v islámském kalendáři měnilo století (letos je rok 1442, pozn. red.).
Mnozí islámští myslitelé ponížení evropským kolonialismem a izraelskou expanzí začali vnímat potřebu orientovat se na vlastní hodnoty – tedy na islám. Tehdy i skupina radikálů na dva týdny obsadila Velkou mešitu v Mekce. Bylo proti nim nutno vojensky zasáhnout a saúdská vláda povolala francouzské odborníky, kteří ty radikály pomohli zpacifikovat a neměli o tom mluvit. (Při incidentu zahynulo více než 200 poutníků, vojáků i radikálů, přes 60 povstalců bylo potom veřejně popraveno a duchovní v Saúdské Arábii získali širší pravomoci, pozn. red.)
