Vrcholově sportovat se dá i bez chemie, říká autor projektu Čistý sport

aktualizováno 
Byl jako zjevení. V roce 2003 nastoupil jako naprostý amatér na průměrném kole na české mistrovství a zvítězil. "Nechápal jsem to," říká Ivan Rybařík. Pak vyhrál například cyklistickou Rally Dakar – Crocodile trophy, dnes propaguje čistý sport, tedy přírodní látky, žádné chemikálie a vyvážený trénink.

"Chci, aby byl sport zdravý. Jsou i důležitější výsledky než vavříny a poháry," je si jistý Ivo Rybařík. | foto: archiv Iva Rybaříka

Zavzpomínejte, kdy jste začal pořádně jezdit na kole?
Mezi čtrnáctým a patnáctým rokem, zachytili jsme na úplném začátku rozjezd horských kol. Začali jsme na úplně základních kolech, která se prodávala za pár tisícovek, pořádali jsme sami závody. Po základce se mi zalíbilo sportovní gymnázium ve Vimperku a tam začala pod vedením Jirky Lutovského, který je dodnes uznávanou autoritou, moje závodní kariéra. Začal jsem tam trénovat systematicky.

Jaké bylo vaše první kolo?
Autor Ohio. Když jsem šel na gympl, koupil mi táta hliníkový stroj Author. Měl jsem ho v pokojíku, vzít jsem si ho mohl až na tu školu. Pamatuju, jak jsem ho leštil. Do té doby jsem byl fotbalista, hráli jsme klasický vesnický fotbal, dělal jsem i karate. Kolo ale zvítězilo.

To ovšem nebyla pro náctiletého kluka tak docela zábava, ne?
Měl jsem opravdu tvrdé tréninky, vstávali jsme v půl sedmé, šli naběhat 10 kilometrů, pak snídaně, lyže, můstky, večer ještě cvičení na sílu. Z těchto základů jsem pak těžil na vysoké škole. Na gymplu jsem býval spíš podprůměrný závodník, takže jsem s tím pak na rok praštil a šel studovat.

Vzpomenete si, co vás na tom drilu bavilo?
Asi tam byl vliv rodičů. Táta mě hodně tlačil, byl to hlavně jeho zájem. Ale byla tam dobrá parta, lidi z gymplu jsou dodnes mými nejlepšími přáteli. I v té dřině jsme zažívali úžasné věci.

Podivín, co se stal mistrem

Jaká byla reakce, když jste začal vyhrávat?
Měl jsem neoholené nohy, považovali mě za podivína. Dostal jsem ale první profi-nabídky, nabízeli mi tehdy 20 tisíc na měsíc a kompletní vybavení. Nevzal jsem to a dodnes to považuju za chybu.

K velmi slušným výsledkům jste se propracoval i tak.
Začal jsem taky jezdit světové poháry, dosahoval jsem i top výsledků i ve světě. Mým snem bylo být v českém profitýmu, to se mi na závěr mé kariéry podařilo, nakonec jsem si profesionální zázemí užil.

Holíte si už nohy?
Občas ano, o nich to však není.

Jak moc je důležitá materiální podpora a vybavení?
Když budete mít dobré výsledky, dostanete dobrý materiál. Já byl abnormalita, která na průměrném kole vyhrála v roce 2003 republiku, nechápu to.

Jaké bylo vaše nejlepší umístění?
Nejvýše jsem skončil dvacátý na světě a ve Světovém poháru celkově šestý. Za to jsem šťastný, stačí mi to.

Větší ambice jste neměl?
Nikdy jsem nepovažoval vrcholový sport za hlavní životní věc, byť jsem ho dělal naplno. Vždycky jsem věděl, že přijde konec. Udržoval jsem si jistý odstup a nechával si zadní vrátka. Nikdy jsem tomu nedal úplně všechno.

Měl jste na to, jít ještě výš?
Jo, určitě. Vrchol mohl ještě přijít. Už jsem tomu ale nemohl dát všechno, mám rodinu, svůj projekt. Už je to pro mě tenký led, existenční balanc.

Jde to i čistou cestou. Ztratíte však vrcholový fanatismus

Oním projektem, který jste zmínil, je Čistý sport. Co je jeho cílem?
Chceme ukazovat, že sportovat jde i bez chemikálií v těle, chceme s člověkem projít od základní školy, provést ho střední a vysokou k profíkům. Chceme nabízet zázemí jak materiální, tak vzdělaností, koncepci tréninků, výživu.

Cyklistika je nechvalně spojená s dopingem. Vy jste se s ním nikdy nesetkal?
Jen s marihuanou. Mě doping nezajímá, nikdo mi ho nikdy nenabídl. Jsem za to rád, protože nemůžu říct, jestli bych takovou nabídku nepřijal. Proč si nenechat zvednout výkonnost a nedostat se do první pětky, proč nebrat větší peníze? Jsou to jen kdyby… Pokud by však taková nabídka přišla teď, stoprocentně bych řekl ne, to vím.

Jak vypadal váš přístup k jídlu, k doplňkům stravy atd., než jste projekt Čistý sport založil?
Jako vrcholový sportovec procházím od roku 2003 životním studiem. Naučil jsem se, co jednotlivé produkty dělají, které jsou špatné, byť se prezentují jako dobré, a které jsou dobré, i když se neprezentují nijak. Hledal jsem cestu, jak se přiblížit světové špičce, ale jak zůstat zdravý. Vrcholový sport totiž zdravý není. Objevují se tam věci, které nemají nic společného s myšlenkou, kterou zastáváme my: zdravá mysl, vítězství není všechno. Já tu nejsem od toho, abych bojoval proti dopingu. Chci jen ukázat, že tu máme odlišný přístup a že ho člověk může vyzkoušet.

Dá se ve sportu fungovat bez podpůrných chemických látek?
Vidím to sám na sobě, proto o tom můžu fundovaně mluvit. Myslím, že se bez povolených látek na podporu výkonu nedá fungovat, pokud chcete být dlouhodobě v top desítce světa. Pozor, vůbec nemluvím o dopingu. Jsem však hluboce přesvědčen, že chcete-li dělat sport na špičkové republikové úrovni, dá se fungovat daleko lépe, ve smyslu zdraví i výkonnosti, přijmete-li koncept Čistého sportu.

Věci, které doporučujete, jsou výlučně na přírodní bázi?
Ano, nejsou nijak chemicky upravované. Základem je racionální a vyvážená strava, kvalitní voda. Součástí konceptu jsou ovocné a zeleninové šťávy. Na ně lidi už zapomněli, když přestal fungovat selský rozum a začal působit dav a krize nedůvěry člověka v sebe sama.

"Vím, že krásně fungují i přírodní věci, bylinky, čaje…" říká Ivan Rybařík.

Takže člověk vaším konceptem čistého sportu mnohé získá a nic neztratí?
Fungujete celkově líp, negativní je jediná věc: začnete pochybovat o smyslu vrcholového sportu. Mně osobně začala chybět taková ta maximální dravost, nemáte vypnuté myšlení, abyste tomu dal všechno. Zaměříte se na důležitější věci, například zdraví.

Respekt k přírodním principům

Do projektu se může přihlásit kdokoli?
Ano, máme však omezenou kapacitu. Pracujeme s dvaceti lidmi, intenzivně s deseti. Máme tři talentované kadety, několik žáků a přes patnáct klientů rozdílných věkových i sociálních skupin. Nicméně v projektu máme několik externích spolupracovníků, takže jsme připraveni zvládnout poměrně slušné penzum lidí.

Je vám jedno, jakou má uchazeč výkonnostní úroveň?
Naprosto. Chci ukázat čistou cestu sportem a životem.

Úspěch svěřence by vám však jistě pomohl.
To by bylo krásné, zatím jsem to ukázal  na sobě. Aktuálně teď máme první medaili z republikového šampionátu horských kol v kategorii Masters. Naši mladí svěřenci vedou dva české seriály a pravidelně vyhrávají své kategorie. Někoho typu profíka, eliťáka ovšem v týmu nemáme. Vychováváme od dětí, začínáme od žákovských kategorií. Doufáme, že jednou se dostanou až do top úrovní. Cesta na vrchol je však dřina, i náš koncept je postavený na tvrdém tréninkovém základě. Zaručuje jen, že člověk zůstane zdravý a funkční.

Řešíte třeba dýchání do břicha, posilování středu těla?
Samozřejmě, ale soustředíme se i na to, jak tělo funguje. Všichni u nás prošli detoxikační kúrou Colo Vada Plus, už díky tomu se výkonnostně velmi zlepšili. Pak může přijít tvrdší tréninková práce. S každým však pracujeme na individuální bázi, pro každého je důležité něco jiného.

Jak na vás pohlíží konkurence?
Moc o sobě nevíme, tuhle metodu neznají. Projekt o sobě musí dát vědět sám tím, že si o něm lidé řeknou. Věřím, že mě lidé vnímají na základě toho, jaký jsem člověk a jaké mám výsledky. Měli by taky věřit tomu, že příroda může takhle fungovat, naší metodou je respekt a pokora před přírodními zákony a principy.

Zaměřujete se jen na cyklistiku?
Ne, pokrýváme vše, běhání, lyžování, in-line… Chci, aby  myšlenku Čistého sportu převzala mládež, aby se pochopilo, že děti nemůžeme od začátku ždímat, že jim musíme dát dlouhodobý koncept zdraví a výsledků. To se dneska moc nedodržuje, je to postavené bohužel jinak, i proto tolik mládeže odpadá.

Není váš koncept drahý špás?
Každý si musí sáhnout do svědomí, co je kvalita a kde je jeho cena. Tenhle projekt není rozhodně dražší než jakýkoli konvenční. Není to tedy dražší špás.

Ivan Rybařík

Je profesionálním závodníkem na horských kolech, mistrem republiky a reprezentantem v horské cyklistice. Již deset let se věnuje problematice výživy a její aplikace pro potřeby vrcholového sportu. V současné době je hlavním trenérem programu Čistý sport a vede svěřence v České republice a Austrálii.

Co mě čeká, když k vám přijdu?
Řeknete nám, jaké máte ambice. Pak přichází na řadu dvouhodinová konzultace, při níž se rozebere rodinná anamnéza, poté řada lékařských vyšetření. Pak s člověkem začínáme pracovat. Je to dlouhodobá a mravenčí práce, která při respektování určitých pravidel nese vždy své ovoce.

Věří vám lidé, kteří za vámi přijdou? Přece jen, je to novinka.
Lidé si hodně nedůvěřují mezi sebou a zde to platí dvojnásob. Důvěru získáte jedině pozitivní zkušeností, náš projekt je zatím jen ve zkušební fázi. Máme za sebou rok práce a velmi dobré výsledky klientů. Každý spokojený klient je motorem naší další práce.

Funguje to. Už máme první příklady

Loni jste vyhrál devítietapový závod horských kol Crocodile trophy v Austrálii, což není jednoduchý závod, zvítězil jste v něm jako druhý Čech na světě.
Jel jsem tam na základě pozvání svého společníka, on věděl, že jsem schopný vyhrávat závody, a chtěl, abych jim pomohl v týmu. Hodně jsem váhal, věděl jsem, že mi příprava zabere až půl roku, že budu muset vynechat důležité závody, že se na to budu muset připravovat mentálně. Řekl jsem však ano a pracoval na maximum, byl jsem velmi dobře připravený. Ale i tak to bylo velmi těžkých devět dní.

Co terén?
Loni byl velmi náročný, technicky i fyzicky, také bylo obrovské vedro. Ale byl to krásný závodnický zážitek, protože jsem měl vrcholnou formu. Takhle se mi nikdy na kole nejezdilo.

Už jste jel v rámci programu Čistý sport?
Samozřejmě. Rok před závodem jsem pracoval s kluky, kteří ten závod koncepcí Čistého sportu už jeli. Ondra Slezák a Michal Kafka před tím najeli na výživu, měli od nás přírodní věci, prošli detoxem, krásně zhubli. Stali se z nich cyklisti. Ondra Slezák tam dojel jako amatérský cyklista celkově čtvrtý. To byl pro mě výsledek, který ukázal, jak náš systém funguje.

Vy jste jej loni dokonce trumfl.
Měli jsme tam svůj tým, který nám připravoval stravu. Když jsem dojel první, řekli jsme si, že už je čas dát o našem projektu lidem vědět. Že to prostě funguje.

Čím jste doplňovali energii?
Kvalitní racionální stravou, měli jsme obilné kaše, zeleninu, tofu, ryby, kvalitní vodu. Po závodě jsme brali přírodní suplementy, abychom doplnili energii, a antioxidanty, abychom neonemocněli.

A během etapy?
Děláme si vlastní gely, což je výživa adekvátní klasickému gelu, jsou na bázi obilných sladů a receptury čistého sportu. Jsou stejně funkční jako běžné, ale lepší v tom, že nezatěžují organismus chemickými vstupy, navíc jsou i levnější.

Jak na vás koukali ostatní závodníci?
No, byli jsme jiní, nechodili jsme jíst s ostatními do klasického tábora. Vnímali nás jako profesionální tým. Měli jsme svého kuchaře, maséra, kameramana. Připadal jsem si tam jako profík, nestrádal jsem u housky se slaninou.



Nejčtenější

Kruté metody poprav: ušlapání slonem a řezání zaživa

Lyngchi bylo jedním z nejnehumánnějších způsobů poprav, které historie přinesla.

Trest smrti je z principu definitivní záležitost. V leckterých společnostech se však nezdál dostatečně uspokojivý....

Studie o intimním životě mužů: první sex mají v průměru v 18 letech

První se si muži dopřávají v průměru v osmnácti letech, tvrdí výzkum.

Trvala po dva roky a vědci při ní vyzpovídali přes 12 tisíc mužů. Zajímal je jejich vstup do sexuálního života, jejich...



Agentka Fifi: kráska sváděla britské agenty, aby je prověřila

Byla krásná a provokativní. Marie Christine Chilverová byla pro roli svůdné...

V Británii je vyškolili, naučili šifrovat a slídit. Po technické stránce byli špioni vybaveni na výtečnou, až při...

VIDEO: Různé tváře orgasmu. Jinak vypadá v Evropě a jinak v Asii

Zřetelné výrazy obličeje interpretují bolest i potěšení napříč kulturami.

Bolest se do našich tváří vpisuje docela stejně, bez ohledu na to, z které části planety jsme. Orgasmus však nikoli. My...

Extrémní gastronomie: syrový mořský červ připomíná neklidný penis

Na pohled je to podivný tvor, způsob jeho konzumace bývá ještě bizarnější,...

Při procházce jihokorejským tržištěm je nepřehlédnete. Kádě s jejich bledě růžovými tělíčky přitahují pozornost. Na...

Další z rubriky

Uprostřed bojů s islamisty mi palba zevšedněla, říká dokumentaristka

„Samozřejmě jsem měla momenty, kdy jsem si pobrečela,“ přiznává.

Než si získala důvěru iráckých a kurdských vojáků, trvalo to. Poté s nimi však absolvovala řadu bojových akcí i v...

Hodiny jeho práce smyje déšť. Život je taky jen dočasný, říká umělec

Sklad pro Sněhurku, Mogilovo, Bulharsko: Malba vznikla v prostorách vinařství...

Jezdí po světě a maluje na zdi a chodníky. Jeho projekty vedou diváky k úžasu, ale také nutí přemýšlet nad smyslem...

Věřím, že žraloci pod hladinou nečekají na mě, říká česká dálková plavkyně

Když jste sám v oceánu, z arogantního pocitu, že jste pán tvorstva, vás to...

Utkává se silnými vodními proudy, číhají na ni medúzy, hrozí jí setkání se žraloky. Hlavně však ve svých výzvách musí...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz