V roce 1967 se kolos, který měl reagovat na sovětský útok jaderným protiútokem, rozjel nebezpečně rychle a bez váhání. Reagoval na to, že se americké základny odmlčely. | foto: Sims GregoryCreative Commons

Od jaderné války dělily svět sekundy. Zastavil ji meteorolog

  • 150
Letadla odlétala s jadernými bombami a seznamy cílů, soukolí americké armády se rozjelo vstříc nukleární válce. Zažehnal ji jediný muž, mezi všemi těmi generály byl naprostou nulou. To meteorolog Arnold L. Snyder totiž poznal, že za vyřazená radiová spojení nemůže sovětský útok, ale erupce na Slunci.

Blíží se konec května roku 1967 a deníky jižních států USA jsou plné fantastických zpráv o nevšední noční show. Polární záře! Výjimečný atmosférický noční spektákl bude k vidění po více než padesáti letech. Barevné mihotavé záblesky lze spatřit dokonce i na severu Nového Mexika. Ohromení lidé zatím netuší, že na pozadí přírodní senzace se odehrává drama, které málem skončilo třetí světovou válkou.

Politická scéna totiž nebyla nijak poetická. Populárního a charismatického sukničkáře Johna F. Kennedyho vystřídal v roce 1963 ve funkci prezidenta Lyndon B. Johnson. Vzešel sice z Demokratické strany, ale byl tvrdý skoro jako republikán. Naplno se rozjíždí válka ve Vietnamu, kromě toho se šedesátá léta v Americe nesou v duchu neustále napjatých vztahů se Sovětským svazem.

Ty sice odstartovala už Karibská krize v roce 1962, ale i když bylo tehdy po diplomatických přestřelkách přímé nebezpečí jaderného konfliktu zažehnáno, napětí přetrvávalo. Americká generalita si dobře uvědomuje, že rakety z Kuby stáhli Rusové až příliš snadno. A zastánci tvrdé vojenské linie pořád varují před „nebezpečnou vypočítavostí“ Sovětského svazu.

S ruským medvědem se nežertuje

Američané si v roce 1967 pořád dobře pamatují na slova prvního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu Nikity Chruščova, který se nebál na adresu USA prohlásit: „Ať už se vám to líbí, nebo ne, historie je na naší straně, pohřbíme vás.“ A jindy dodal, že až propukne nukleární válka, „budou vaši živí závidět mrtvým.“

A stávající tajemník Brežněv nebyl o nic lepší. Američtí generálové pevně věří, že pokud na USA Sověti skutečně někdy opravdu zaútočí, bude to nejspíš překvapivý masivní nukleární útok bez předchozího varování nebo vyhlášení války. A vláda ve Washingtonu jejich obavám naslouchá. Proto také Spojené státy investují nemalé peníze do protiraketových systémů, které by měly zabránit dopadu mezikontinentálních balistických střel na americkou půdu. Tyto obranné projekty jako například Nike-Zeus, Defender nebo Sentinel sice stojí miliardy dolarů, ale příliš efektivní nejsou.

Oči a uši v pohotovosti

Jejich účinnost totiž stojí a padá s rychlostí odezvy z radarových stanic, strategicky rozmístěných po obvodu USA. Bez těchto systémů včasného varování BMWES (Ballistic Missile Early Warning System) je americká protiraketová obrana dočista slepá. Pacifik hlídá radarová stanice na letecké základně Beale v Kalifornii, o celý Atlantik se stará radarová a letecké základna Cape Cod v Massachusetts. Nad nejzranitelnější částí, tedy severem, který je k Evropě a k území SSSR nejblíže, bdí hned tři stanice BMWES, aljašská radarová stanice Clear, grónská Thule a Brity z ostrovů zapůjčená radarová základna ve Fylingdales.

Jen pro představu, radary z Clearu dohlédnou až za Mongolsko, zatímco vojenští radisté ve Fylingdales se dívají pod ruce Sovětů daleko za Černým mořem. V okamžiku, kdy by na tomto sledovaném území Sovětského svazu skutečně došlo k odpalu mezikontinentální střely, rozezvonily by se červené linky po celém americkém štábu, v bunkrech protiraketové obrany a také v Bílém domě.

Mechanismus okamžité obrany

Došlo by k okamžitému aktivování protiraketového štítu, byla by vyhlášena odpalová pohotovost na raketových zařízeních ve Státech a současně by se k obloze zvedly desítky strategických bombardérů s jadernými pumami. Každý z nich by nesl na své palubě takový ničivý „výkon“, že bomba z Hirošimy by vedle toho vypadala jako dětský ohňostroj.

Ostatně Spojené státy udržují každou sekundu ve vzduchu minimálně čtyři takové bombardéry s nukleárním nákladem, v době krizí jejich počet ve vzduchu ještě zvyšují. Pro případ, že by bylo potřeba zaútočit jako první. Až do roku 1967 tento výstražný systém, reprezentovaný radarovými stanicemi BMWES a podpořený obrannými a odvetnými prvky raketových základen, víceméně funguje. Jenže večer 23. května onoho roku téměř dojde ke katastrofě.

Útok začal

Prakticky v jeden moment se radarový záznam ze základen Clear, Thule i Fylingdales odmlčí. A američtí generálové mají téměř vzápětí jasno: útok Sovětského svazu na Spojené státy americké právě začal. Vyřazení radarových základen, které mají hlídat odpaly raket z Ruska a okolních států východního bloku, je totiž logicky předpokládatelným krokem v zahájení nevyhlášené raketové ofenzivy.

Byly snad americké základny bleskově obsazeny ruskými výsadkáři? Byla použita nějaká tajná zbraň, nebo jsou ve hře kufříkové elektromagnetické pulzní bomby, které vyřadily radarový provoz? V daný moment je to vlastně jedno. Mezikontinentální nukleární pozdravy z Ruska budou nad Státy nejpozději do půl hodiny, věřili velitelé. A přiznávali si, že americká protiraketová obrana je momentálně slepá.

Co dělat? Provést okamžitý odvetný útok. A to v onen okamžik znamenalo jediné: vydat pokyn strategickým bombardérům, které drží pohotovost ve vzduchu, aby zamířily nad Moskvu. A nastartovat desítky jadernými bombami obtěžkaných bombardérů připravených na ranvejích vojenských letišť, aby dílo zkázy a pomsty dokončily.

Setmělé ulice amerických měst byly plné lidí, všichni se kochali hrou barev a světel, kterou jim předváděla polární záře. Nikdo z nich netušil, jaké drama se odehrává na blízkých leteckých a vojenských základnách, které momentálně přijímají nejvyšší pohotovost. K pochybám o sovětském útoku je jen málo prostoru, zvláště poté, co řada amerických předsunutých základen v Evropě a v Grónsku přejde do podezřelého radiového klidu. Místo pravidelné komunikace dispečerů se teď ozývá jen šum nebo praskání.

Dobře sehrané soukolí nepřipouští chyby

Vojáci byli na podobnou situaci trénováni, mnohokrát ji během různých poplachů a manévrů nacvičovali. Proto teď všichni přesně vědí, co mají dělat. Jistě, většina z nich netuší, že tentokrát je to naostro. Nedochází k žádným zásadním prodlevám, omylům ani zdržením.

Před pěti lety v období karibské krize se prý pomyslná ručička na hodinách blížící se třetí světové války zastavila za pět minut dvanáct. Teď jde doslova o sekundy. Rozkaz stíhá rozkaz, času není nazbyt. Bombardéry už rolují na startovací plochy, jejich posádky přebírají zapečetěné rozkazy o svých cílech nad Evropou a podobně si ve vzniklé situaci počínají i raketové ponorky.

V oněch vypjatých chvílích, kdy byla světová válka doslova na spadnutí, neztratil hlavu jeden jediný muž. A nejen Spojené státy, ale i celý zbytek světa, mu dodnes dluží pořádné poděkování.

Nula, která zastavila čas

Jmenuje se Arnold L. Snyder a dnes je plukovníkem ve výslužbě. V roce 1967 bychom o něm hovořili spíše jako o „vojenském meteorologovi“. V teprve nedávno založeném Severoamerickém velitelství protivzdušné obrany (NORAD) má na starosti vedení Centra pro solární předpovědi. Z hlediska přísné hierarchie štábních generálů a vojenských mnohahvězdičkových velitelů, kteří teď chystají konec světa, je prostě naprostou nulou.

Ale je to právě Snyder, který dá do souvislosti polární záři spolu s rozhašenou ionosférou a elektromagnetickými bouřemi a také s nezvykle silnými slunečními erupcemi, na které jeho oddělení upozorňuje už od poloviny května. A dnes, 23. května, jsou tyto erupce skutečně masivní. Tak dalece, že v exponovaných oblastech totálně ruší radarový a radiový signál. Americké radarové základny nejsou zničené, ale oslepila je sluneční bouře, soudí.

Zatímco tedy na Spojené státy nikdo neútočí, ony nezadržitelně chystají smrtící odvetu.

Když Slunce vybuchlo

Role NORAD v roce 1967 spočívala jen v tom, že mělo na základě různých předpovědí počasí vybrat optimální letovou trasu pro strategické bombardéry. Nyní se však díky Snyderovi mění na telefonní call-centrum. Zaměstnanci Centra pro solární předpovědi, a krátce na to celého NORAD, obvolávají všechny letecké základny a americká velitelství.

„Řekl jsem svým mužům, aby byli po svém ohlášení do telefonu vyloženě explicitní. Prostě aby řekli, že půlka Slunce vyletěla do povětří,“ vzpomíná Snyder. „Teprve pak, když si tímto získali určitou pozornost, měli pečlivěji vysvětlit, proč radary a radiová spojení s odloučenými základnami nefungují a že na nás nikdo neútočí.“

Svět, který známe, v úterý 23. května 1967 nezanikl pravděpodobně jen díky tomu.

Cvičení je u konce

Vojenská generalita postupně snížila poplach až k běžnému standardu spolu s tím, jak se dařilo alternativními cestami obnovovat spojení s hluchými základnami. Bombardéry ve vzduchu změnily směr zpět na normální okružní hlídkové trasy a ty na zemi zarolovaly zpět do hangárů. Všechny jednotky, aktivované během pohotovosti, si odnesly jen rozpačitý dojem z dalšího cvičení.

O skutečném pozadí celé události se nesmělo padesát let mluvit, na tuto akci se vztahovalo přísné utajení. Snyderův příběh vyzvedla na světlo až loni v srpnu Delores Knippová, výzkumná pracovnice Univerzity v Colorado Boulder, která se věnuje fyzice vesmírných těles. „Kdyby nebylo toho, že americká armáda krátce před touto událostí investovala v rámci NORAD do zřízení Centra pro solární předpovědi, byl by dosah té intenzivní bouře na povrchu Slunce o poznání intenzivnější. Pro nás všechny je to velké poučení, jak důležité je být připraven,“ říká.

Geomagnetická bouře, která nabývala na síle celý víkend a která se nejsilněji projevila mezi pondělkem a středou, odezněla v průběhu dalších 38 hodin. „Z historické perspektivy je to fascinující,“ říká Morris Cohen, expert elektro-inženýringu v oblasti radiových vln z Technologického institutu v Atlantě. „Velmi často se totiž musí něco katastroficky pokazit, aby se přišlo s nápravou. Toto byl onen zvláštní případ, kdy přípravy v podobě zřízení Centra solárních předpovědí přišly dříve, a stačily tak změnit celou situaci, než by se stala definitivně neřešitelnou. Nedokážu si raději představit, jak by to dopadlo, kdyby tam zrovna někdo jako Snyder neseděl.“