První porce vystřízlivění přišla většinou naštěstí poměrně rychle: s prvním výdělkem, jenž sahal jen málokdy do výše, kterou jsme si vykreslili ve svých plánech.
Dopřejme si trochu "retro" pohled a podívejme se, jak vypadala cesta k prvním penězům tří třicátníků.
První příběh: Brigáda ve znamení mnoha premiér
"Bylo to v létě 1989 a brigáda se odehrála v rámci něčeho, co se jmenovalo Letní aktiv mládeže či tak nějak," začíná svůj příběh Michal.
Seznam možných brigád, který dostal od Socialistického svazu mládeže, nebyl nijak pestrý – a lákavý byl asi tak, jako je dnes rozdávání reklamních letáků u metra či brigáda ve fast foodu. "Nakonec jsem zvolil sklad s prázdnými lahvemi," říká.
Čekalo ho nejen brzké vstávání a hala napěchovaná lahvemi od piva a limonád, ale též výhradně ženský kolektiv: Mezi věžemi z přepravek, které čněly až ke stropu, se v "ještěrkách" zručně proplétaly amazonky ve věkovém rozptylu od osmnácti do šedesáti.
Všechny v montérkách a kšiltovkách, všechny v cigaretou v puse, všechny od rány – a všechny paf z toho, že stráví tři týdny s "rozkošným mladíčkem".
"Lepší brigádu jsem si nemohl přát," vzpomíná Michal.
Aby ne – absolvoval tam mnohé své životní premiéry.
V království divoženek si dal první cigaretu a první pivo. Naučil se pospávat v práci tak, aby dokázal svižně vstát, když přijížděl na odlehlé pracoviště na kontrolu šéf, a předstírat práci. Pochopil, že oficiální začátek pracovní doby ještě nemusí znamenat brzké vstávání.
Poprvé slyšel Plastic People of the Universe a poprvé četl něco od Egona Bondyho. Poprvé sebral odvahu a zarecitoval nahlas básničky, co si škrábal do sešitu.
Poprvé zažil, jaký dojem lze na nezasvěcené publikum udělat intelektuálním klábosením o filozofii – a když poté zjistil, že si z jeho středoškolského deklamování dělaly skladnice z půlky legraci, poprvé mu došlo, že zdravý rozum na "hlubokomyslné" pózy neskočí.
Poprvé se mu dostala do ruky černobílá kopie jakéhosi porno časopisu. "Ale ze sexu na přepravkách jsem se, celý červený, vykroutil," směje Michal.
A co mu brigáda vynesla? "Nějaké peníze jsem dostal, ale na to, aby se za ně něco pořídilo, to byla částka fakt mizerná," říká Michal.
Tří týdnů plných významných "poprvé" prý ale rozhodně nelitoval. "Od jedné, o něco málo starší slečny ze skladu jsem navíc dostal džínovou bundu, kterou jsem si jako začínající rocker dlouho přál … a hlavně, absolvoval jsem poté s tou dívkou kupu letních zábav."
Druhý příběh: Z brigády po čtyřech
Do těsně polistopadové doby nás odnese i druhý příběh. Časové určení přitom není od věci zdůraznit, dobový kolorit se na něm totiž podepsal víc než málo. Do jednoho českého pivovaru nastoupil Pavel ještě v době, kdy rozhodně nebyl pracovištěm pod taktovkou manažerů a slídivým okem všudypřítomných bezpečnostních kamer.
"Pivovar byl domovem nejrůznějších obskurních figurek," vypočítává Pavel. "Pan M., který dělal na rampě přes třicet let a měl takovou autoritu, že svá rozhodnutí si jím nechávalo symbolicky ‚odklepnout‘ i vedení. Slečna K., původem prý od světských, která po každé výplatě mizela s některým z pánů v kumbálku.
Šéfík, který si za dobu mé asi desetidenní brigády celkem třikrát rozbil hlavu, když spadl opilý ze schodů do sklepa. Chodil prakticky permanentně s ovázanou hlavou a neslyšel jsem ho promluvit srozumitelně."
První překvapení na Pavla čekalo už úvodní ráno. Přišel na stáčírnu asi 45 minut před začátkem pracovní doby, aby zjistil, že – všichni už jsou v práci!
Nebylo to ale kvůli údernické pracovitosti. Zaprvé totiž spali a zadruhé z práce předchozího dne ani neodešli.
"Našel jsem tam postavy, které na rampě spaly rozložené přes sudy tak, jak se tam po popíjení předchozího dne odkolébaly. Popravdě, několik chlapíků jsem podezíral, že přes týden vůbec nedocházejí domů," směje se Pavel.
Chvíli mu trvalo, než se rytmu přizpůsobil.
"Oni sice prakticky neustále během pracovní doby pili, ale na druhou stranu makali svižně. A já se musel vyrovnávat s lavinou naplněných sudů, která se na mě stáčírnou řítila a kterou jsem musel krotit: nemíchat jedenáctku s desítkou, sudy koulet nejdřív na rampu, až pak rovnat v hale… Nejdřív jsem na konzumaci piva neměl prostě čas," směje se.
Že byl ale šikovný, začal postupem času stíhat vše, co, jak se zdálo, do pracovní náplně patřilo.
"Zjistil jsem ovšem, že to nepřináší efekt. Co jsem vypil, jsem fyzicky náročnou prací na rampě zase vypotil. V šestnácti jsem měl přitom pocit, že si musím vše vychutnat až do dna."
Vychutnal si. Poseděl po práci s mazáky v improvizovaném výčepu, který si v šatně zaměstnanci stáčírny vybudovali.
Poseděl dlouho – ale ne do rána jako zbytek osazenstva. Bohužel, protože v Pavlově případě by to byla jistě lepší varianta.
"Z rampy jsem spadnul dolů. Nikdo si toho nevšímal. A já se po čtyřech vydal na cestu na autobus. Po čtyřech jsem prošel vrátnicí, kde mě vrátný podpořil soucitným pohledem, po čtyřech jsem vyrazil do ulic… A po čtyřech jsem na nedalekém nádraží nakonec do autobusu ‚důstojně‘ nastoupil."
Happyendem ovšem příběh nekončí. Rodiče se synem schouleným u pejska v boudě příliš soucitu neměli.
"Brigáda tak skončila dříve, než jsem plánoval, rodiče se nenechali přemluvit ani panem M. se vší jeho autoritou," směje se dnes Pavel. Koupě vysněného "kazeťáku" tak byla o dlouhé měsíce odložena.
Třetí příběh: Brigáda skutečně metalová
"První brigádu jsem v roce 1991 absolvoval u spediční firmy, která zajišťovala i technické služby pro obce," vzpomíná čtyřiatřicetiletý Matěj.
A nováček začal vskutku od píky. Dostal za úkol uklidit výkaly po dobrmanech, kteří hlídali areál celé firmy. A navrch si dal úklid kotců a zametání všech zákoutí areálu.
To nejlepší ho ale čekalo. V úterý se totiž ve dveřích objevil Jirka. Obrovský chlap, jemuž z rozepnuté kostkované košile vylézalo majestátní břicho.
"Hned na mě ukázal prstem a hlasem chlapíka, jehož denní spotřeba činila kolem šedesátky cigaret, prostě oznámil: ‚Ty budeš můj závozník!‘" popisuje Matěj a přiznává, že to bral jako dobrou zprávu: "Od kamarádů jsem věděl, že být závozník je ta nejlepší brigáda!"
Jenže recenzenti zřejmě neměli na mysli pozici závozníka v klasickém V3S "hovnocucu".
Sedět a naoko oddaně poslouchat dojímavé rady životního významu o tom, jak správně řídit vétřiesku, bylo to nejmenší. Horší bylo tahat špinavé hadice do jímky, čekat na plnou nálož, pak s hadicemi zpátky na auto, poděkovat a na poli narychlo otevírat výpusť. "To s tím polem tam nepište, to bylo zakázaný," směje se Matěj.
Když bylo prázdno, obratem na další štaci. A svého závozníka si šofér Jirka oblíbil natolik, že si ho zamluvil až do pátku. Zbylé dny se tak Matěj snažil koncentrovat na plánování, co si za své "špinavě vydělané" peníze koupí.
Zásobárna nepříjemných překvapení však ještě neměla být vyčerpána: Za pět dnů po sedmi hodinách práce Matějovi šéf vyúčtoval krásných 350 korun.
"Myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu, bylo to 10 korun na hodinu!" šklebí se ještě dnes Matěj.
Jenže na šéfovu tvář úsměv nepřilétl. Nezbývalo, než s prvními vydělanými penězi něco smysluplného podniknout.
A povedlo se: "Jel jsem do Prahy, za 320 korun jsem si koupil tričko metalové kapely, zbylých třicet přidal k našetřeným úsporám a opil se v hospodě."
JAKÁ BYLA VAŠE PRVNÍ BRIGÁDA? A ZA CO JSTE VÝDĚLEK UTRATILI? NAPIŠTE NÁM NA E-MAIL REDAKCE@XMAN.CZ!
