Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak na asteroid: zabalit do igelitu či odtáhnout vesmírným traktorem

  8:00aktualizováno  8:00
Jestliže čtete tyto řádky, znamená to, že jste naživu, protože asteroid 2011MD v pondělí Zemi minul. Co by ale lidstvo mohlo dělat, kdyby se k tomu neměl? Mohli bychom ho odvléci gravitačním traktorem, zahřát ho, obalit igelitem či alobalem nebo ho zničit přímým zásahem.

Srážka s asteroidem není jen vděčným filmovým tématem, zabývají se jí i vědci. | foto: Profimedia.cz

A pak že na velikosti nezáleží! V případě asteroidu rozhodně ano. Ten, který kolem nás proletěl v pondělí, byl velký asi jako autobus a v podstatě se rozpadl, jakmile se přiblížil k Zemi. Jsou ale větší kusy. Ten nejznámější zasáhl planetu před 65 miliony let a vyhubil dinosaury. Měl průměr asi kilometr.

Takže co kdyby něco takového trefilo Zemi i dneska? Zřejmě už byste podobný článek nečetli. Tady je příklad: v roce 2028 má těsně podél Země prolétnout asteroid 1997XF11, ale mine. Pokud ne, znamenalo by to, že by Zemi zasáhl "projektil" o průměru asi 1,5 kilometru letící rychlostí 45 tisíc kilometrů za hodinu. Tahle velikost a rychlost představuje energii podobnou tomu, kdyby naráz na jednom místě vybuchlo 6,5 milionu až 10 milionů hirošimských bomb najednou. Je jasné, že tohle by většina života na Zemi nepřežila.

Čtěte Zemi těsně minul asteroid. Známe ho teprve pár dní a bude se vracet

Nebuďme však takoví pesimisté, a protože si neumíme představit 10 milionů Hirošim, představme si něco menšího. Třeba asteroid velikosti rodinného domu, který se srazí se Zemí. To už si náš mozek dokáže srovnat, protože se při dopadu uvolní energie srovnatelná s hirošimskou bombou. Víme, co se stalo tam: v okruhu skoro kilometru od epicentra byly zničeny betonové stavby, k tomu tlaková vlna sfoukla dřevěné domy v okruhu asi pěti kilometrů.

Jak je zničit, aby nezničily nás

Teď nejdůležitější otázka: co by se proti tomu dalo podniknout? Scenáristé už to vyřešili. Jen si vzpomeňte na Bruce Willise, jak na asteroidu odpaloval atomovku.

Asteroid 1997XF11

Má mít průměr 1,5 kilometru a zničil by totálně všechno do vzdálenosti až 300 kilometrů od epicentra. Rozsáhlé škody by však byly ještě v okruhu 1 500 kilometrů. Nevyvázl by ale ani zbytek světa. Obrovské mraky prachu a trosek, které by výbuch poslal do atmosféry, by nadlouho zastínily Slunce, takže by většina živočichů nepřežila. V lepším případě by následovaly kyselé deště, roky neúrody a hladomorů. Kdyby dopadl do moře, zvedla by se vlna vysoká desítky metrů, která by smetla pobřeží a zasáhla by hluboko do vnitrozemí.

Ještě před takovými patnácti lety patřila jaderná bomba k hlavním zbraním proti asteroidům. Teď už ne, protože by to mohlo dopadnout jako vymítání čerta ďáblem. Mohlo by se totiž stát, že z jednoho asteroidu by nám jich padalo na hlavu třeba pět. Exploze by sice rozbila obrovskou masu tělesa, ale kusy, na něž by se rozpadlo, by mohly být dostatečně velké, aby zničily pár měst nebo vyvolaly desetimetrové tsunami.

Vědci proto přemýšlejí o něčem méně brutálním, leč účinnějším. Některé nápady působí jako z Monty Pythonů. Ale blbiny to nejsou.

Například gravitační traktor. Někdo mu říká remorkér. Princip je prostý: odtáhnout asteroid z dráhy, takže Zemi mine. Také řešení je prosté. Zvládnou to malé družice. Změní kurz asteroidu. Jak? Každé těleso má ve vesmíru přitažlivost, tedy i družice. Pokud bude viset dostatečnou dobu těsně nad asteroidem, postupně ho vychýlí z dráhy, která by znamenala srážku. Dva bývalí astronauti, Edward Lu a Stanley Love, kteří pracují v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu spočítali, že k "odtažení" asteroidu o průměru 200 metrů by stačil jeden "traktor" o váze dvacet tun. Potřeboval by na to rok.

Tenhle meteorit se našel na Antarktidě v roce 1895.

Tenhle meteorit se našel na Antarktidě v roce 1895.

Další řešení spočívá na jiném principu. "Je to, jako když na rybníku vyhazujete kameny z lodi," popsal ho John Olds z firmy SpaceWorks. "Kameny házíte na jednu stranu a vlny loď pomalu odnášejí na druhou." SpaceWorks dostala od NASA zakázku vyvinout nový druh záchranné mise: vyslat na asteroid družice, navrtávat do něj díry a vyvrtaný materiál vypouštět do prostoru, což vytvoří dostatek síly, aby to nebezpečný objekt odchýlilo.

Tahle metoda má několik variant. Například dopravník, jakýsi elektromagnetický pás, který by přepravoval hmotu z povrchu do kosmu. Výsledek by byl stejný.

A což třeba asteroid nabarvit, zašpinit, posypat kamením či odpadky? Nebo ho potáhnout nějakou látkou, například alobalem nebo igelitem? Vypadá to šarlatánsky, ale změněný povrch lehce ovlivní to, jak se asteroid zahřívá. A v tom to je: jiná teplota, jiná rychlost, jiná křivka letu.

Ale ani tím to nekončí. Jedna studie NASA uvádí, že postrčit asteroid dokáže i solární plachta o straně půl kilometru. Totéž by mohly svést i solární panely nebo zrcadla, která by zahřála povrch. Nebo jinak: kdybyste na povrchu asteroidu zažehli několik raketových motorů, postrčili byste ho jiným směrem. Totéž by šlo zařídit silným laserem. Nebo výbuchem náloží.

Nepředstavujte si však, že by asteroid změnil směr jako když trhnete volantem. Tenhle pohyb by nebyl patrný, tlak by trval měsíce či dokonce roky.

Zůstává jediný problém: jestli by to fungovalo.

A tak se leckdo přece jen pořád zaobírá i tím, jak asteroidy zničit přímým zásahem. Ať už jadernou střelou, nebo jen přímou trefou. Třeba tak, že se o cíl v plné rychlosti rozmázne nějaká družice.

Asteroid Steins o průměru 5 kilometrů, vyfocený ze vzdálenosti 800 kilometrů.

Asteroid Steins o průměru 5 kilometrů, vyfocený ze vzdálenosti 800 kilometrů

Má to dobrý důvod. Zatímco většinu asteroidů můžeme sledovat třeba desítky let, ty malé mohou dorazit za pár dnů. Mimochodem, přesně takhle, zčistajasna, se tady objevil i ten pondělní.

Kdy dorazí vesmírná pěst

A kdy můžeme čekat, že to sem zase spadne, abychom si nekupovali zbytečně stravenky? Vyhlídky nejsou zase tak špatné. Kilometrový asteroid by měl dorazit tak asi jednou za sto tisíc let.

Ale s klídkem to taky nepřehánějme. Řítí se sem asteroid Apophis, má tady být v roce 2036, ovšem riziko srážky je 1 : 45 000. Ale kdyby se to stalo, byla by to docela velká polízanice, protože výbuch by měl sílu asi 500 megatun, což by bylo asi stokrát horší než dopad tunguzského meteoritu před více než sto lety.

Jinak malé překvapení: malé asteroidy se srážejí se Zemí velmi často. Americký astronom Eugene Shoemaker přišel s odhadem, že ke srážce o síle hirošimské bomby dojde jednou ročně, ale lidé si toho nevšimnou, většinou proto, že se odehrají v neobydlených oblastech či asteroid exploduje vysoko v atmosféře.

Jiní tvrdí, že srážka s asteroidem srovnatelným s tím, jaký explodoval nad Sibiři u řeky Tunguzky, se odehraje každých sto let. A protože ta poslední byla v roce 1908, má už asteroid vlastně zpoždění. Možnost, že nám něco většího spadne na hlavu v tomto století, je 1 : 10.

Jiní však tvrdí, že nic nehrozí a riziko je zcela zanedbatelné. Tak si z toho vyberte...

Autoři:


Nejčtenější

Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

Všichni jste sériový vrah. Jak bývalý astrolog zesměšnil horoskopy

První horoskopy měly čtvercovou podobu. Tento patřil francouzskému králi Louisi...

Na horoskopy dodnes věří čtvrtina populace západního světa, prim hraje Amerika. Vytrvale jim důvěřuje přes 35 procent...



OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Hodiny jeho práce smyje déšť. Život je taky jen dočasný, říká umělec

Sklad pro Sněhurku, Mogilovo, Bulharsko: Malba vznikla v prostorách vinařství...

Jezdí po světě a maluje na zdi a chodníky. Jeho projekty vedou diváky k úžasu, ale také nutí přemýšlet nad smyslem...

Další z rubriky

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...

Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Najdete na iDNES.cz