"S Mariou jsem se potkal na brigádě v Itálii. Ona je Slovenka, pracovali jsme ve stejném kempu jako animátoři a rychle jsme se sblížili. Po měsíci v práci jsme si pak další týden užívali společnou dovolenou a bylo to super. Samozřejmě jsme si slíbili, že zůstaneme v kontaktu, budeme za sebou jezdit, že spolu zkrátka budeme dál chodit.
Zpočátku to fungovalo, cukrovali jsme po telefonu jako hrdličky. Jenže za pár měsíců jako by začalo naše okouzlení vyprchávat. Samozřejmě jsem za ní nemohl jezdit každý víkend na Slovensko a tím, jak jsme se nevídali, se prvotní zamilovanost vytratila. Nakonec už jsme po telefonu obtížně hledali témata, o nichž bychom mohli mluvit. Přiznám se, že jsem to byl já, kdo to nakonec skončil. Kolem mě byla taková spousta holek, které byly mnohem dostupnější a s nimiž byl vztah mnohem méně komplikovaný než s Mariou, že jsem to nakonec zabalil," říká třiadvacetiletý student Jiří.
Vše zvažte předem
Ještě před několika lety byl vztah na dálku výsadou především prázdninových lásek a flirtů, které většinou postupně vyšuměly. V současné době, kdy se stěhujeme za zaměstnáním a jezdíme na dlouhodobé pracovní projekty do zahraničí, však musí problémy takového vztahu řešit stále častěji i dlouhodobí partneři a manželé.
Pokud má vztah odloučení přežít, je potřeba vyjasnit si co nejdřív základní otázky. "U prázdninového flirtu není samozřejmě potřeba probírat hned, kolik budete mít dětí a kde budete mít svatbu. Měli byste si však být schopni odpovědět na otázku, zda jste vůbec v budoucnu ochotni uvažovat o tom, že se například přestěhujete," říká psycholožka Eva Malá. "Vztah na dálku spočívá především v kompromisech, a pokud už od počátku víte, že nejste ochotni ustoupit v žádné z klíčových oblastí, je nepravděpodobné, že bude fungovat."
Zvažte také, zda budete schopni zvládnout situaci psychicky. Uvědomte si, že klade mnohem větší nároky na vzájemnou důvěru. Je pravděpodobné, že po dobu vaší nepřítomnosti nebude partnerka sedět před domácím krbem a zašívat ponožky. Máte-li tedy například sklony k žárlení, vztah na dálku je ještě znásobí. Podobně ale budete muset pokušení odolávat i vy, když se budete setkávat s jinými ženami, které budou dostupnější než vaše vzdálená partnerka. Budete schopni to zvládnout?
Vztah přes telefon
Pokud se vztah na dálku rozhodnete přes všechna rizika vyzkoušet, měli byste počítat s tím, že vás bude stát víc energie než klasický. Základem je pravidelný kontakt.
"Obvykle se u vztahu na dálku doporučuje denní kontakt v podobě telefonátů, e-mailů a podobně. Stoprocentně souhlasím, protože chybí každodenní drobnosti, jako je například společná snídaně nebo řešení běžných provozních věcí. Pravidelný kontakt a každodenní sdílení přitom posiluje vazby," upozorňuje psycholožka.
Kvůli nedostatku společně podniknutých akcí a stráveného času můžete za čas stát před dalším problémem, a tím je nedostatek konverzačních témat. Zkuste to vyřešit vtipně tím, že budete například oba současně číst určitou knihu nebo se půjdete podívat na stejný film, o němž potom můžete diskutovat.
Uvědomte si, že to, co u klasických vztahů zastávají společně podniknuté akce, musí ve vašem případě vynahradit komunikace. I když vám to může připadat jako největší klišé na světě, nezavrhujte ani sílu korespondence a čas od času investujte energii do klasického dopisu. Do vztahu tak přihrajete trochu romantiky navíc a vaše partnerka to zcela jistě ocení.
"Značným nebezpečím vztahu na dálku je nedostatek důvěry mezi partnery, který snadno může přerůst v tendenci kontrolování," varuje psycholožka. "Tomu se je potřeba vyhnout. Podezírání, pátrání a kontrolování je nejkratší cestou k rozchodu. Důvěra je základem jakéhokoli vztahu, u vztahu na dálku to však platí několikanásobně."
Vztahu rovněž pomůže, určíte-li si časovou osu a domluvíte-li se na tom, do kdy přibližně budete schopni vzdálenost mezi vámi akceptovat. Jeho trvání můžete striktně omezit dokončením pracovního projektu nebo studia. A domluvte se dopředu též na tom, jak se bude váš vztah vyvíjet potom a jaké kroky je každý z vás ochoten pro jeho fungování udělat.
Romantika, nebo katastrofa?"Manžela přeložili na pracovní projekt do Londýna hned měsíc po svatbě. Projekt měl původně trvat půl roku, nakonec tam ale byl skoro celý rok. Domů létal přibližně dvakrát do měsíce na víkend. Zpočátku jsem byla vzteky bez sebe a bylo mi líto, že si neužijeme novomanželskou romantiku. Pak jsem to ale vzala jako čas, který mám sama pro sebe, a bezvadně jsem si to užila. Chodila jsem pařit s kamarády, začala jsem tancovat a vůbec jsem se věnovala sama sobě. Teď, když už jsem čtvrtý rok na mateřské, na ten rok hodně ráda vzpomínám." "Ještě v pubertě jsem se na dovolené, kde jsem byl s rodiči, seznámil s Claudií. Byla to Němka, stejně stará jako já a stejně jako já jezdila s rodiči každý rok na jedno a to samé místo. Celý rok jsme si vždycky hodně psali, pak jsme se na čtrnáct dní sešli na prázdninách v Itálii a užívali si prázdninovou romantiku. Skončilo to, až když nám bylo dvaadvacet a tenhle typ vztahu už nám přestal stačit. Myslím, že jsme od toho ani jeden moc nečekali, ale stejně to bylo poetické." "Se vztahem na dálku nemám úplně dobré zkušenosti. Chodil jsem takhle se dvěma ženami a v obou případech to dopadlo dost špatně. Pracovně hodně cestuji po celé Evropě, jedna z nich byla Polka, druhá Španělka. S oběma to vypadalo hodně nadějně v době, kdy jsme se vídali denně, ale jakmile jsem přešel na jiný projekt a byli jsme od sebe, vždycky se něco zlomilo. Vstoupily do toho výmluvy, lži a nakonec i nevěra. Někdo má možná štěstí, já však na vztahy na dálku nevěřím." |
