Lyžařská sezona je v plném proudu. Vyrazíte na hory s vyzkoušeným vybavením, které už jste na sobě měli mockrát. Lyžařské boty vám perfektně sedí, v bundě a kalhotách vám není zima a můžete se v nich bez problémů hýbat. Za své lyže byste dali ruku do ohně. Vaši lyžařskou výpravu zkrátka nemůže nic ohrozit.
Ráno před odjezdem na sjezdovku bohužel trochu spěcháte, a tak si ani neuvědomíte, že se vám jedna podkolenka v lyžařské botě trochu shrnula. V podstatě to vnímáte jako mírné nepohodlí, které můžete bez problémů ignorovat, ale odpoledne už cítíte v místě, kde je ponožka shrnutá, palčivou bolest. A i když si ji posléze narovnáte, za pár desítek minut už byste dali celou svou výplatu za to, abyste si mohli botu zout a v následujících dnech se k ní ani nepřiblížit. Na noze se vám vytvořil ukázkový puchýř, který se vám navíc ještě podařilo strhnout.
Hloubkové poškození
Abyste pochopili „mechanismus“ vzniku puchýře, je nejprve nutné vědět, jak vypadá anatomie lidské kůže. Ta se skládá ze tří vrstev - pokožky, škáry a podkožního vaziva. Zatímco pokožka představuje jakousi mechanickou ochranu složenou z pěti vrstev, brání odpařování vody z těla a průniku mikroorganismů do těla, škára je nejsilnější vrstvou, v níž jsou obsaženy potní žlázy a vlasové folikuly. Právě škára odpovídá za elasticitu kůže a navíc ještě vyživuje vrstvu, která se nachází nad ní. Poslední a nejhlouběji uloženou vrstvou kůže je podkožní vazivo, které funguje coby izolace a chrání nás před výkyvy teplot, ale i například před mechanickým tlakem.
Puchýř, mozol nebo kuří oko?Jestli jde opravdu o puchýř, zodpoví Vitalion.cz |
A teď si představte, že vaše kůže přijde do styku s předmětem (například onou špatně nasazenou ponožkou v lyžařské botě), který na ni permanentně tlačí a tře se o ni. Chvilkovému zvýšenému tlaku či tření je kůže schopná bez problémů odolat, ale když tlak neustává, dochází k mechanickému poškození pokožky. Zjednodušeně řečeno dojde k oddělení jednotlivých vrstev pokožky (tedy nejsvrchnější části kůže) v oblasti vrstvy, která se jmenuje Stratum Spinosum a je z oněch pěti vrstev v pořadí druhou nejhlubší.
Když je tato vrstva obnažená a přestanou ji chránit vrchní vrstvy, začne jí prosakovat ven tekutina, která se vlastnostmi podobná krevní plazmě. Pokud budou nadměrný tlak a tření pokračovat dál, „kapsička“ vytvořená z vrchních vrstev pokožky se protrhne, slaná tekutina vyteče ven a výsledkem je odhalení ničím nechráněné škáry. Jenže v té jsou umístěna nervová zakončení, takže kdykoli se onoho bolavého místa dotknete, podráždíte je a máte pocit, že to bude váš poslední krok. Ostatně uvědomte si, že je odhalena vrstva kůže, kterou za normálních okolností chrání pět dalších vysoce účinných vrstev.
Jak na puchýřePokud je to trochu možné, nechejte puchýř odkrytý, aby mohl "dýchat". Jestliže vznikl na místě, kde by se o něj něco třelo nebo na něj působil velký tlak (například v botě), překryjte ho sterilním gázovým čtverečkem a přelepte náplastí, ale nikdy příliš neutahujte. |
Rozhodně nepropichovat!
Organismus začne napravovat poškození už přibližně za šest hodin a obnova buněk mu jde poměrně rychle. Už za osmačtyřicet hodin se vytvoří vrstva pokožky Stratum Granulosum, která leží nad poškozenou vrstvou. Nejvrchnější vrstva pokožky se znovu obnoví přibližně za pět dnů od vzniku puchýře a poškozené místo se uzavře nově vytvořenou pokožkou. Pokud puchýř nepraskne, nové vrstvy pokožky se začnou tvořit pod těmi poškozenými a tekutina vyplňující puchýř se absorbuje.
Žijete-li v zajetí mýtu, že puchýř je potřeba propíchnout, aby se rychleji zahojil, vyvedeme vás z omylu. Tekutina uvnitř puchýře totiž udržuje odhalenou škáru ve sterilním prostředí, působí jako prevence infekce a urychluje hojení.
