Zajímavé je, že ty kostnaté, vyzáblé a dlouhé typy přitahují většinou Evropany. Správný africký fajnšmekr si naproti tomu potrpí na korpulentnější, kyprá děvčata, jak my říkáme, krev a mlíko.
Ona se také podezřele rychle hubnoucí Afričanka vystavuje všeobecnému podezření, že trpí nějakou nemocí, například AIDS nebo tuberkulózou.
Zkrátka: hysterické diety a shazování kil do plavek se tu berou jinak a tlustí lidé dávají na odiv, že na to mají.
Ženy s největšími zadky a mohutnými stehny prý žijí v Jižní Africe. A jsou na své přednosti také náležitě pyšné. Taková Nigérie je zase domovem žen se zadnicemi neskutečně vysazenými, kulatými jako hora Říp.
Rozdílnou mají různé národy i chůzi. Dámy v Tanzanii se pohybují pomalu a ležérně, neumějí spěchat, masajské ženy kráčejí v přírodě odpozorovaným žirafím stylem, než je ve stáří shrbí tíha kanystrů s vodou a otepí dřeva, které vláčejí na hlavách.
V čem se Afričanky umějí opravdu vyřádit, to jsou účesy. Afra, dredy, záplety, úplety, copánky, drdoly a všelijaké chobotnice zdobí hlavy všech žen, málokdy narazíte na dvě stejné kreace.
Tvorba takového účesu trvá i mnoho hodin, v těch nejkomplikovanějších jsou například u Masajů zběhlí výhradně muži – jejich polovičky nemají čas se něco takového učit: musejí tahat dřevo, stavět chýše, vařit jídlo, rodit a starat se o děti. Právě masajské účesy dnes zdobí hlavy mnoha Keňanek nebo dívek z Tanzanie.
Frčí tu i paruky. A fešnou paruku si na hlavu nepřiplácne jen stará mama, když jde v neděli do kostela.
Paruky se nosí nonstop a běžně je mají na hlavách i mladá děvčata. Viděl jsem na stadionu Kasarani mladičkou trénující atletku, která si to svištěla po oválu v krátce střižené paruce, pod ní byla dohola.
V každém větším supermarketu v Nairobi nabízejí v regálech roztodivné příčesy a paruky, jako by to byl chleba. Naštěstí ty skutečně moderní ženy od tohoto zvyku upouštějí.
Afričanky mají dokonce svůj vlastní svátek. "Den africké ženy" připadá každoročně na 31. července a slaví se od roku 1962, kdy proběhla první Panafrická ženská konference a vzedmulo se emancipační hnutí černého kontinentu.
Africe už rovněž nevládnou výhradně a pouze muži. První ženou v čele afrického státu je Ellen Johnsonová-Sirleafová, která od roku 2005 kormidluje Libérii, zemi svobodných otroků.
Vedle prezidentky mají v Libérii i pikantní billboardy, které varují: "Neznásilňujte ženy – můžete chytit AIDS". Tohle je pokroková země, cílící na genderovou problematiku!
Zajímavým faktem je, že mnoha africkým ženám se nedostává mužů (tedy hlavně ve státech, kde zuřily občanské války). Tento stav reflektoval ale i bystrý domorodý stánkař obchodující v naší ulici v keňském Nairobi.
Na stěnu krámku nedávno vystavil právě plakát s výzvou, že keňské ženy hledají své muže. Včetně asi padesátky fotek a krátkých příběhů. Prý je tu potenciálních partnerů velký nedostatek, takže staří mládenci s pozitivním vztahem k exotice už si mohou rezervovat letenky.
Dámy v Ghaně mají dokonce pro hledání toho pravého zřízenou velmi romantickou seznamku: od vysněného prince se přitom očekává, že bude pocházet z Evropy nebo USA.
Zájemci, počítejte s tím, že vzít si Afričanku není jednoduchý proces, a to nemluvím jen o všech oficiálních formalitách. Doposud tady musí sňatek prodiskutovat rodinné autority a starší členové klanu a ženich rovněž musí složit určitou cenu, samozřejmě v naturáliích.
Ačkoliv se tu obchoduje na burze, sviští se internetem a sleduje satelitní televize, poctivá cena za vaši vyvolenou musí být stanovena v kozách, ovcích nebo kravách.
U Masajů to většinou dělá kolem deseti krav za ženu. Když se teď v Nairobi s velkou slávou ženil jeden kamarád, stálo ho to padesát koz. Přičemž za jeden svůj měsíční plat si těch koz pořídí tak deset. V pokrokových rodinách se cena napřed stanoví v kozách, ale pak se převede na peníze.
Nemusíme se ale hned hnát do chomoutu.
Nairobi je vstřícné město, i pokud jde o krátkodobé vztahy. Kluby pro bohatou černo-indicko-bílou elitu jsou o víkendech přecpané k prasknutí takzvanými butterfly women. Jejich výstřihy a pohledy očí už nemohou být hlubší a dokáží se na vás přilepit stejně rychle a dobře jako vteřinové lepidlo.
Obraz odkvetlých otylých evropských chlápků vilně se sápajících po holkách, které by mohly být jejich vnučky, nabízí Nairobi stejný jako třeba thajský Bangkok.
A není ani třeba chodit do luxusních klubů pro bílé mzungu. V nefalšovaných domorodých podnicích, kde o cizince nezavadíte, se na vás budou dívky lepit úplně stejně, a navíc je to zadarmo.
Ale počítejte s tím, že udržet na večírku tempo s takovou rozjetou Afričankou není jednoduché, mají páru, jak začnou pít, neví kdy přestat, a tančí vášnivě a do padnutí. Jeden poměrně trvanlivý známý zvládl africké tempo večírku týden a pak vypadl naprostým vyčerpáním z kola ven. Místní jeli dál.
No, a ty úplně nejkrásnější holky na kontinentu, nejblyštivější ze všech černých perel?
Z těch se stanou topmodelky a zmizí v Paříží, New Yorku nebo Miláně, kde si je mohou ulovit špičkoví fotbalisté nebo divní chlápci od Formule 1.
