Do patnácti let jste hrál hokej, s tím si móda obvykle příliš netykala. Jak jste se k ní dostal?
Ano, móda k hokeji tehdy nepatřila a asi stále nepatří. Všechno se změnilo, když jsem přišel do Prahy a začal pracovat v mezinárodní agentuře. Lekli se, co mám na sobě, a řekli mi, abych si koupil oblek. To pro mě byl velký skok.
Jaký byl váš první oblek?
Myslím, že byl z OP Prostějov. Nepadl mi. Spolehl jsem se na paní z obchodu, která řekla, že mi sedí. Nesedl.
Chlapi si rádi hrají
Takže reakce okolí nebyly úplně povzbudivé?
Právě okolí mě upozornilo na to, že něco není v pořádku. Že nejsem zcela "in" jsem zjistil též na pracovní cestě do Anglie. Poté mě okolnosti zavedly ke košilím na míru. Nechal jsem si jednu ušít, zjistil jsem, že mi nikde neplandá, vybral jsem si svoji látku a vzor, koupil jsem si k ní hedvábnou kravatu. Pak jsem si pořídil další dvě, koupil si další oblek. Po dvou třech letech jsem si oblek nechal ušít, pak dokonce i boty a už to začalo.
I boty na míru?
To byl takový lehký rozmar. Nechal jsem si je udělat, aby mi sedly k autu, mělo červené sedačky.
Červené boty, to chce trochu odvahy.
Dlouho taky ležely v botníku, cítil jsem se v nich blbě, ale pak mi je na ulici kdosi pochválil a já je začal nosit.
Nenecháváte nic náhodě. Přiznejte se, kolik času trávíte před zrcadlem?
Nikdy to nebylo moc. Pánská móda je jednoduchá, pořád se opakuje. Liší se jen v drobných detailech, jinak se točí pořád dokola. Jedinou změnou je snad jen zhoršování kvality materiálů u konfekce, dnes se vše dělá na úkor ceny. Zákazníci to prostě chtějí.
Co skrývá váš šatník?
Mám tam volnočasové kalhoty v několika barvách, v současnosti asi jen pět obleků, třicet košil, kravaty, kapesníky, hodně barevných svetrů. To vše se dá naučit jednoduše kombinovat. Za deset minut jsem oblečen a připraven.
V šatníku musíte mít uloženou hromadu peněz.
To je pravda, ale nevybudoval jsem ho za týden. Je jasné, že na začátku nemáte pět obleků. Začínáte s tmavě modrým, pak přidáte černý, postupně smoking. Až další oblek je hnědý či kostičkovaný. S jedním modrým oblekem vydržíte klidně rok. Mezitím přidáte ten další. Vše se má dělat postupně, pokud na to nejsou peníze hned.
Kvalitní oblek ušitý na míru se pohybuje kolem patnácti tisíc korun. Nemůžu to vyřešit třeba levnější konfekcí?
Určitě, osobně proti ní nic nemám. I tam najdete hodně hezkých a kvalitních věcí. Pokud máte konfekční postavu, padne vám i takový oblek. Dejme tomu, že máte osm tisíc. U nás jsou dvě značky, kde ho můžete za takové peníze pořídit, Blažek a Pietro Filipi. U Blažka jsou konzervativnější střihy, u Filipiho je to trochu módnější. Po roce ale třeba dojdete k tomu, že by se vám líbilo ještě něco lepšího. A co se nabízí?
Nejsem snobKdyž začal psát o módě blog, býval ze snobství často nařčen. "Já ale nehodnotím ty, které móda nezajímá. Určitá pravidla v oblékání navíc být musejí, například jdete-li na koncert nebo obchodní schůzku. Šaty o vás prostě něco vypovídají. A potom, je to jako s autem, někdo si ho rád tuní, já se rád oblékám," vysvětluje. |
Jsme u obleku na míru, předpokládám.
Samozřejmě. Poté je to již celé věcí zážitku, že si vše zvolím podle vlastní představy. Už si s tím prostě hrajete. A chlapi si rádi hrají.
Vy jste však módě propadl ještě víc, začal jste o ní psát blog a nakonec jste skončil u vlastní značky.
Přesně tak. Po půl roce psaní jsem zjistil, že je tady skupina lidí, kteří se o módu zajímají, ale nikdo se o ně nestará a nic jim nenabízí. Začalo mi to hlodat v hlavě. K tomu jsem nebyl spokojený se zákaznickým servisem ve firmě, kde jsem si nechával šít košile a obleky. Jak jsem jezdil po světě, viděl jsem, že se o vás můžou postarat mnohem lépe.
Šít se musí srdcem
A tak jste začal šít. Máte svoje návrháře?
Ne, košile a obleky si navrhují sami zákazníci, my jen radíme, co a jak sladit, třeba kravaty a kapesníky navrhuji já. Občas jsou ze mě výrobci nešťastní, často jim posílám moc připomínek. Teď jsem třeba vybíral nové knoflíky na obleky a teprve na čtvrtém vzorku byl nápis naší značky podle mých představ. Dbám i na kvalitní zabalení. Když si kravatu odnesete v krásné tvrdé krabici s vyraženým logem a v hedvábném papíře, je to jiný zážitek.
Dbáte i na tyhle drobnosti?
Ano, řeším i etikety nebo jak šustí zabalení košil a jejich výztuže. Je to hedvábný papír, který dodá košili luxus. Zajímá mě i jeho potisk. Zákazník chce po čase víc než kvalitní, dobře padnoucí košili. Chce mít z produktu pocit, prožitek. Výhodou našeho podnikání v Česku je, že to moc firem takhle srdcem dělat nechce.
Může se hoditNakupujte z pohodlí domova. Vyberte si z pestré nabídky pánských obleků na Modissimo.cz. |
Jak dlouho vlastně trvá výroba košile?
Zhruba tři týdny. Za příplatek jsme ji schopni vyrobit do sedmi dnů. Všechno je to ruční výroba, vezmeme dvanáct měr, pak vybíráme základní střihy - klasický, zúžený nebo slim. U obleku je to stejné, jen je tam zkušební sako nejbližší velikosti, z něhož vycházíme. Vylepšili jsme metodu MTM (made to measure), obleky děláme s jednou základní a jednou finální zkouškou. Oblek trvá měsíc, pokud na něj spěcháte, potřebujeme čtrnáct pracovních dnů.
Kde šijete?
Různě, dílnu na košile a obleky máme na Slovensku. Doplňky nám dělají v Itálii. Směřujeme k tomu, aby bylo všechno už jen pod naší značkou.
Na kolik takový oblek vyjde?
Máme tři kategorie. První, základní je ze skladové látky a vyjde na 13 900 korun. Další je za 16 900, u ní se dá vybírat z 300 druhů látek různých designů. Pak je luxusní značka Scabal, tam začínáme na 28 tisících. Ale umíme třeba i oblek, kde jenom látka vyjde na sedm tisíc eur.
Chodí za vámi muži, kteří touží po změně stylu a nechají to celé na vás?
Máme i takové, jednou dvakrát měsíčně. Problém jsou někdy manželky. Chlapům se třeba oblek líbí, ale ženy mají pořád připomínky. A často chtějí to, co mužům ani nesluší. Velmi oblíbenou větou je: "Moje maminka trochu šije, takže vím, že by to sako mělo být vypasovanější."
Poznáte předem, o jaký oblek bude mít zákazník zájem?
U českých zákazníků se většinou pohybujeme v černé, modré nebo šedé látce. Vím, že některé zákazníky nemá cenu přesvědčovat a nutit jim jiný styl. Často ale poznám, že je zákazník narozený ve znamení vah nebo blíženců, ti se obvykle neumí rozhodnout. Takovým raději něco navrhnu sám a oni jsou spokojeni.
Jakub LohniskýJe mu 30 let, vystudoval mediální studia ve Zlíně a problematiku daní v Brně. Jeho snem bylo vlastnit obchod s pánskou módou. Nejprve založil blog o pánské módě muzivcesku.cz, v roce 2011 začal šít košile na míru. Řediteluje firmě Le Premier provozující e-shop s pánskou módou a občas ho najdete i za pultem obchodu v Pánské pasáži v ulici Na Příkopě v Praze. |
Takže v obchodě prodáváte i vy osobně?
Ano, baví mě to, v obchodě bývám často.
Oblékáte se i do jiných značek?
Nosím hlavně naše věci. Popravdě, v jiném obchodě jsem si nic nekoupil pěkně dlouho.
Přiznejte ještě, nosíte i mikiny?
Dlouho jsem ji na sobě neměl. Mám samozřejmě věci na sportování. Ale v mikině nechodím ani do obchodu, v té se maximálně doma potím, když jsem nemocný.
Vraťme se ještě k vašemu působení na ledě. Už vás to k hokeji netáhne?
Když jsem skončil s hraním, začal jsem pískat. Skončil jsem, když jsem jednou dostal do nosu.
Jako rozhodčí?
Na konci jednoho zápasu se kluci začali prát, jednomu sundali helmu a dva se na něj sesypali. Když jsem je chtěl roztrhnout od sebe, jeden mi zcela záměrně jednu vypálil. Řekl, že to mám za to, že nevylučuji. Pak mi dal ještě jednu a pak další. Já byl přitom čárový.
Mělo to dohru?
Nahlásil jsem to na policii, vedoucí mužstva mi nesmyslně nadával do komunistů a debilů. Ten hráč dostal zákaz, tuším na rok.
To byla vaše poslední hokejová tečka?
Tohle já nemám zapotřebí. Samotnou kapitolou jsou rodiče dětí, které hrají. Podporují je v agresivitě, neúctě k autoritám. I trenéři bývají na hráče často vulgární, nadávají jim nebo rozhodčím. Děti se ale přece mají sportem bavit. Úplná tečka to ale nebyla, hokej pořád hraju na amatérské úrovni, za tým HC Renegades v Pražské lize ledního hokeje.
