Vy nejenom hrajete, ale třeba reklamní spoty si i režírujete a píšete k nim scénář. Co je pro vás lepší?
Víc mi vyhovuje hraní. Je to menší práce, menší zodpovědnost. Vlastně jenom plníte pokyny režiséra a je na něm, aby vás ukočíroval, řekl vám, co máte dělat, hlídal, aby to zapadalo do smyslu pořadu. Režisér musí mít všechno v hlavě, všechno střežit, vysvětlovat. Pro mě je lehčí to, co stojí méně práce, takže být před kamerou.
A jak je to v zábavních pořadech a show? Dostáváte například v pořadu Tvoje tvář má známý hlas pokyny, co přesně máte dělat?
Ne, tam jsou pokyny takové, že si mám dělat, co chci. To jsou nejlepší pokyny. Říkám tomu volný pohyb. Je to jako když hraje fotbalový tým zápas. Každý hráč má svoje povinnosti. A v Barceloně je to stejné, ale Messi má volný pohyb. Řeknou mu: Udělej, co chceš. A já jsem také takový Messi.
Jakub Kohák: jak šel čas |
Je někdo, kdo v Tváři ještě nevystupoval, ale vy byste ho tam chtěl vidět?
Je jich spousta. Ze světa třeba Michael Jordan nebo Donald Trump, kdyby dělal nějakou zpěvačku. Kdokoli, to spektrum je velmi široké. Miloš Zeman, kdyby chtěl zahrát třeba (přemýšlí) Hanu Zagorovou, tak by mohl. Takových snů mám spoustu. Myslím však, že to nikdy nenastane. Ale opravdu bych si to přál.
Z úst mi šlehaly plameny. Docela zajímavé
Jakub Kohák
|
Stal jste se prvním oficiálně potvrzeným novodobým habánem. Jak k tomu došlo?
Že jsem Habán, to sám o sobě vím už dlouho. To poznáte. Ale oficiální glejt jsem dostal až letos v polovině června v Habánských sklepích ve Velkých Bílovicích na jižní Moravě.
Co jste pro zisk glejtu musel udělat?
Tak habánskou krev v sobě mám, to je základ. Ale pro potvrzení jsem musel natáhnout koštýř vína najednou. Ale ne ledajaký. Měl objem dva a půl litru a natahoval jsem ho ze země, což je těžší. Ale jako správný Habán jsem to zvládl.
Jaké víno vám chutná nejvíc?
Nejlepší je jednoznačně to habánské, jaké jiné.
Ale jaký druh?
Líbí se mi vždycky to na začátku ochutnávky. To lehčí, bílé. Myslím, že naposledy to byla rulanda šedá, kterou jsem pil na kopečku nad vinicemi. Nebo možná speciální pozdní sběr, který se jmenuje po Jacobovi Hutterovi, jenž na Moravu Habány zavedl. Takže lehké bílé.
A co jiné pití, zvládnete? Nebo to habánská pravidla nedovolují?
Zvládnu. Zase žádný přeborník ve vínu nejsem. Piju spíš míchané koktejly nebo nealkosrandičky, limonádičky. Jsem schopen vypít takřka cokoli.
Opravdu cokoli?
Ano. Dokonce mi jednou, to si pamatuju, bylo to v Ostravě, ten drink ještě zapálili. To si lehnete, otevřete pusu, oni vám tam nalejou nějakého panáka a zapálí ho. Takže vám hoří pusa. Například to jsem pil.
Hořel jste z takového drinku pak celý?
Ne, jenom pusa. Někde mám dokonce i video. Šlehat ze sebe oheň je docela zajímavé.
Víno a Kohákové, to jde dohromady
Dokážete si představit, že byste se měl o víno starat? Kopat ve vinohradu, pracovat na vinici?
Určitě. To by se mi líbilo. Mě baví práce s půdou, na pozemku. Třeba ve škole, na základce, jsme mívali práce na pozemku v rámci pracovní výchovy. A vždycky jsem z toho měl jedničku nebo dvojku.
Takže práce na pozemku jsou pro vás jako dělané?
Kopání, okopávání, rýč, motyčka – nemám nic proti. Nesmí to teda trvat moc dlouho. Tak třeba patnáct dvacet třicet minut bych zvládnul. Chvilku, jenom než se člověk unaví. (úsměv)
Máte v rodině k vínu vazby?
K vínu, to ani nevím. Ale jméno Kohák znamená v nářečí pařez. Takže my jsme v podstatě vrostlí do země. A když z půdy všechno vzniká, tak z ní vzniká i víno, keřík z ní vyrůstá také.
Takže k tomu historicky asi opravdu nějaký vztah máte.
Jo, takhle to je. Můj otec, ale ať zase nepřeháním, dokáže vypít třeba dvanáct litrů vína a druhý den mu nic není. Může do toho zamíchat všechno možné. Tatínek měl a pořád ještě má vinice, ale spíš bych měl říct viničky. Jsou to dva řádky dlouhé deset metrů. Takže sklizeň trvá vždycky asi šedesát sekund.
To se celkem hodí k vaší výdrži u okopávání.
I tak to stačí. Vinaři jsme. Táta dělával takzvané bránické vinobraní. To znamená, že někde koupil víno a vydával ho za své, že ho sám vypěstoval. Ale to nevadí, vinobraní bylo.
Rád bych sklípek, výhled na Pálavu být nemusí
Jaký vztah máte k jižní Moravě, domovu Habánů?
Je to úrodný kraj. (deklamuje se smíchem) Úrodný, pestrý, pohostinný kraj. Plný krásných stromů, zvěře, mužů a žen. Rád se sem vždy vracím. A také bych si tady rád koupil pozemek.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Opravdu?
Pozemek nebo sklípek. Kdyby byl nějaký sklípek k mání, ne moc drahý, tak bych ho bral. Potřebuju levný sklípek. Kdyby mi ho chtěl někdo prodat, tak jsem tady.
Ale k tomu byste potřeboval i lidi, kteří by se vám o něj starali, ne?
Nechci vinařství, chci jenom sklípek. Stačí mi jenom ten baráček.
S výhledem na Pálavu?
Je mi to jedno. Samozřejmě nějaký krásný, kdyby to šlo.
No, nemyslím si, že zrovna v této lokalitě by se chtěl někdo vzdávat sklípku nebo pozemku.
Ale jo! Když to bude pro mě, tak jo. Ideálně zadarmo.
Na venkově se často využívá zaručených tipů, babských rad. Znáte nějaké?
Spoustu. My jsme doma vždycky dali na lidové recepty. Takže když někomu naskočí bradavice, je dobré si to místo počůrat. Nebo například dávat si na záhlaví jitrocelovou mast. Přirození je dobré omývat vlažnou vodou. To všechno je ku prospěchu člověka a jeho těla. Ještě je také fajn skočit do borůvčí nebo sníst bodlák. To může být také přínosné.
A to je dobré k čemu?
To je dobré na celkový prospěch těla a trávicího traktu.
Chtěl byste mít blízko pozemku i rybník? Rybaříte?
Byl jsem několikrát na rybách, mí kamarádi rybaří. Ale že bych se považoval za rybáře, to ne. Kdyby bylo potřeba, můžu se tomu věnovat, ale není to úplně moje hobby.
To je pak asi lepší ten sklípek.
No ježíšmarjá.
