Kunimasa Hamaoka, který dohlíží na tento projekt společnosti Transcosmos Inc., sází na kulturní rozdíly mezi Japonci a Američany.
Podle něj jsou Japonci tak způsobní a konformní, že dají přednost předvídatelnějšímu a bezpečnějšímu prostředí před volnomyšlenkářským Second Life vytvořeným sanfranciskou společností Linden Lab.
V "meet-me" jsou avatary - počítačem vytvořené druhé já hráče - kulatější a měkčí, dosti podobné postavičkám Pokémonů. Nejsou tak realistické jako postavy v Second Life.
V "meet-me" slunce zapadá i vychází podle tokijského času. Postavy hráčů se pak v tomto virtuálním světě, který v mnohém připomíná skutečné Tokio, musejí pohybovat pomocí vlaků a dalších vozidel nebo jednoduše chodí, na rozdíl od Second Life, kde postavy mohou libovolně "přeskakovat" z místa na místo.
Americké internetové stránky a programy, které měly v USA i ve světě úspěch, se v Japonsku setkaly s různým přijetím. Například videoserver YouTube zde uspěl. To se ale nezdařilo dalším internetovým fenoménům, což přimělo japonské programátory k vyvinutí místní verze, která většinou obstála dobře.
Například japonský společenský internetový server Mixi zaujal 11,1 milionu lidí, zatímco japonské ztvárnění stránky MySpace mělo jen mírný úspěch v podobě 1,4 milionu návštěvníků.
Japonská společnost Sony, která je jedním z hlavních vývojářů počítačových her, odložila otevření virtuálního světa Home.
Předpokládá se, že je to způsobeno skutečností, že od vydání herního zařízení PlayStation 3 na konci loňského roku se těchto stanic zatím prodalo jen pět milionů, což by omezilo vyhlídky Home již při jeho spuštění.
Něco jako Disneyland
Hamaoka tvrdí, že chce z "meet-me" udělat pouze japonskou záležitost, přestože jsou zahraniční návštěvníci vítáni.
"Bude to místo, kde si lidé budou moci užívat s pocitem bezpečí. Podobně jako v Disneylandu. V Second Life je absolutní svoboda jednání, což vyžaduje osobní zodpovědnost. Je to velice americké. Téměř vše je v pořádku, včetně zla," říká.
V ukázce programu "meet-me" se ženský avatar prochází v ulicích ve čtvrti Šibuja. Vše je jak ve skutečnosti, včetně obchodů a busty, která je oblíbeným místem schůzek. Ulice, jež jsou obvykle zaplněné automobily, však jsou stále prázdné, protože "meet-me" bude otevřeno až v prosinci.
Podobně jako v Second Life zde budou lidé moci nakupovat a bavit se. Budou si také moci vybrat vzhled své postavy. Hamaoka doufá, že v prvním roce získá "meet-me" milion uživatelů.
Právo a pořádek
Na rozdíl od Second Life bude "meet-me" pod přísnou kontrolou své mateřské firmy. "Japonci nepřijmou kulturu Second Life. To je tím druhem místa, kde vás někdo střelí do zad, jakmile se přihlásíte," říká Hamaoka.
Postava v Second Life sice nemůže zemřít, může však používat zbraně.
Japonsko má však extrémně přísné zákony na držení zbraní. Střelnými zbraněmi jsou vyzbrojeny pouze policie a mafie.
Second Life přesto přilákal pozornost celé řady Japonců, kteří jsou známí svou otevřeností vůči novým technologiím. Z 9,7 milionu "obyvatel" Second Life je plných 561 000 Japonců, kteří jsou na třetím místě za Američany a Brazilci. Vůči obchodu v Second Life je otevřená i řada japonských společností.
