Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Je to vznešená profese, říká čistič bot

aktualizováno 
Když za první republiky procházel pražský kavalír ulicemi Starého Města, na každém rohu našel řemeslníka, který čistil boty. Mít vyleštěnou obuv bylo vizitkou opravdového muže. Dnes se o renesanci této tradiční profese pokouší v centru Prahy pětapadesátiletý Michal Grivalský.

Michal Grivalský od revoluce profesionálně čistí a ošetřuje boty s pojízdným vozíkem po Praze. Přes léto bývá na Václavském náměstí, na zimu je v pasáži Myslbek. | foto:  František Vlček, MAFRA

Grivalský se vyučil v zemědělství a přes deset let dojil krávy nedaleko kláštera boromejek v pražských Řepích. Když ale státní statek po revoluci skončil, vrhl se Michal Grivalský na čištění bot. Se svým křesílkem stojí v létě dole na Václavském náměstí a přes zimu v pasáži Myslbek.

Jak vás napadlo oživit tuto téměř mrtvou profesi?
Čištění bot se mi líbilo odjakživa, přišlo mi to jako užitečná a vznešená profese. Vždyť podle bot poznáte, s jakým mužem máte tu čest. Při čištění bot se také dostanu do kontaktu se zajímavými lidmi. Navíc mě to nutí se vzdělávat, číst noviny, mít všeobecný přehled o českém i světovém dění, musím umět se zákazníky hovořit o tématech, které s nimi souvisejí. Často je překvapím s tím, že se s nimi dokážu bavit o kultuře, ekonomice i sportu.

Fotogalerie

Kdy jste s čištěním bot začínal?
Na podzim roku 1990, kdy jsem si začal přivydělávat na Staroměstském náměstí. Když jsem na to šel poprvé, měl jsem velkou trému, schovával jsem se v takové malé uličce na Starém Městě. Chvíli mi trvalo, než jsem osmělil a zvykl si na lidi. Nejhorší byly narážky a pitomé řeči, jimž jsem od kolemjdoucích občas čelil. Ale čistění bot mě bavilo natolik, že jsem se tím v roce 1993 začal živit na plný úvazek.

Jak se podle vašich zkušeností starají čeští muži o boty?
Špatně. Strašně mi vadí kultura bot v Česku. Když vidím, jak jdou mladí muži třeba od promocí, občas se neudržím a říkám jim: prosím vás, sundejte si tu kravatu, když máte takové boty. Je pravda, že jsem za dvacet let už profesionálně deformovaný, a tak koukám po botách víc než jiní, a je to smutný obrázek. Lidé se o boty nestarají. Když s někým jednám, kouknu mu na boty a vím, s kým mám tu čest. Opravdu nevím, jak muže naučit, že se mají o svou obuv starat.

Můžete jim třeba poradit: co je na čištění bot nejdůležitější?
Dát si s tím opravdovou práci. Správně botu umýt pěnou, nakrémovat, navoskovat, vykartáčovat a naleštit flanelem. Já osobně mám jen na mytí bot čtyři druhy pěn a speciální kartáč na odstranění nečistot a sprej na případné nánosy nekvalitního starého krému. Snažím se navíc objednávat stále kvalitnější kosmetiku, která boty lépe a lépe ošetří. Když má někdo boty za 15 tisíc, měl by o ně pečovat kvalitním krémem a voskem.

Jak jste se naučil správně čistit boty?
Částečně mě proškolila firma a přiznávám: částečně to byl systém pokus omyl. Dnes už se muži mohou podívat na různá výuková videa na internetu, ale před 15 lety to nešlo. Učím se ale pořád. I teď si občas nechávám od výrobců poradit, jaký krém použít na speciální druhy kůží. Jsou přípravky na lakovanou, krokodýlí či hadí kůži. A třeba semišové boty čistím na počkání jen tehdy, když nejsou špinavé. V opačném případě je musí zákazník přinést a já si s nimi dám důkladnou práci doma.

Jak dlouho trvá vyčištění bot?
Základní čištění kolem deseti minut. S nejluxusnější kosmetikou včetně vosku to pak bude i půlhodina. Cena je u základního čištění kolem šedesáti korun, dámské kozačky jsou za sedmdesát korun. Lodičky za padesát korun. Když je bota hodně špinavá, tak si řeknu maximálně osmdesát korun.

Kdo jsou vaši zákazníci? Jen bohatí lidé?
Ne, ne, převládá stálá klientela. Jsem tu už patnáct let a zákazníci si na mě zvykli. Jsou to lidé všech věkových i příjmových kategorií. To není o tom, jestli je člověk bohatý nebo ne, ale jestli se chce starat o své boty. Převažují muži, ale přes zimu se mi díky kozačkám dvakrát třikrát do měsíce stane, že mám více žen než mužů.

Autoři: ,




Nejčtenější

Otevřené a polymaorické vztahy mají své výhody, ale sexuální spokojenost...
Lidé v otevřených vztazích jsou méně sexuálně spokojení, tvrdí studie

Kvalita vítězí nad kvantitou. Studie německé analytické společnosti Dalia nese právě tento všeříkající název. Zjistila totiž, že lidé žijící v monogamních...  celý článek

Letušky byly prvními čínskýmki civilistkami, které se v roce 2016 prošly po...
Vybuduji ostrov, přivlastním si moře. Umělé kusy souše staví hlavně Čína

Je plné ryb, ropy a zemního plynu. A proto rostou v Jihočínském moři umělé ostrovy. Je to území, o které se přetahuje nejméně šest zemí a budování ostrovů má...  celý článek

Je to jen milimetr, milimetr kůže, ale kolik toho dokáže. Umí dávat fazonu, umí...
OBRAZEM: Putin, Trump, Merkelová. Umělci stáhli politiky z kůže

Je to jen milimetr, milimetr kůže, ale kolik toho dokáže. Umí dávat fazonu, umí rozdělovat, udržovat odstup. Proto se umělci Alex Wadelton a Marcus Byrne...  celý článek

Rozstřel s ředitelem Českého egyptologického ústavu Miroslavem Bártou (26. 6....
Čeká nás bouřlivé období, teď jsme na vrcholu, říká egyptolog Bárta

Naši společnost čeká velká proměna, a to nejspíš už za pár let. Neznamená to, že vymřeme a svět zanikne, ale musíme najít nové způsoby, jak společenský systém,...  celý článek

Další z rubriky

Žijí svou restaurací. Ludwig a Jana Westermairovi obětují svému podniku všechen...
Jsem lepší než Pohlreich, ale jen ve svém ranku, říká Tyrolák z Ano, šéfe!

Patnáct měsíců strávil se svou ženou vlastně výlučně prací ve své restauraci. Každý den, sedm dní v týdnu. Zavírací den mu nařídil až televizní šéf Zdeněk...  celý článek

Nehoda a zranění mě nakonec paradoxně zrychlilo, říká Gabriela Novotná.
Špičky dun strojem prorážíme, říká jezdkyně, která se chystá na Dakar

Je potřeba fyzická síla, jezdkyně přece krotí pekelně těžkou mašinu. Pak i sebevědomí a nezbytná je také technická dovednost. Klíčem k rally je však podle...  celý článek

Při takové práci zcyničtíte - nasávám do sebe spoustu tragédií, a tak se mi...
Náckové mi volávali, že mi uříznou hlavu, vzpomíná reportér Josef Klíma

Nikdy nevypíná telefon, protože náměty mu chodí i v noci. Též mu ale volávají lidé, jichž se ve svých reportážích dotkne. „Dřív to byli často náckové,“ říká...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.