Jídlo jako sex. Je lepší výtečný oběd, nebo skvělé milování?

Patří mezi nejzákladnější lidské potřeby, řadíme je mezi své každodenní činnosti: jídlo a sex. Vnímání výjimečných pocitů, které při obou zažíváme, jsou si tak podobná, že je má člověk při vyprávění problém odlišit. Kdyby neexistovala společenská omezení, lidé by se jednomu či druhému oddávali prakticky bez přestání. Možná by to jen občas prostřídali.

Jídlo jako sex | foto: Profimedia.cz

Přesto se vztah lidstva k sexu i jídlu během vývoje dramaticky měnil. Jídlo se stalo zábavou, ke které se otevřeně přiznáváme, každý časopis či noviny má rubriku o jídle, každá televize aspoň jeden pořad. Šéfkuchaři se konečně už i v Česku stali celebritami a ve společenské prestiži začali dohánět své zahraniční kolegy, kterým se aspoň v četnosti sprostých slov už minimálně vyrovnají.

Do dobrých restaurací začínají chodit i lidé, kteří nad nimi ještě před pár lety ohrnovali nos se slovy o snobských podnicích. Následovat dobré jídlo je prostě sexy. A přitom to tak nebývalo vždycky.

Vařit je módní

V postoji k jídlu a k sexu se jednotlivé generace zásadně liší, dokonce si v nich ani navzájem nerozumějí. Tak jako dřív nebylo všeobecně běžné mluvit o svých zážitcích v sexu, byla poživačnost považována za něco, co náleželo jen bohatším vrstvám. I názor jednoho člověka na sex a jídlo se mění podle toho, ve které životní fázi se zrovna nachází. Platí dokonce i generační prohoz: zatímco v mládí většina lidí bez sexu nemůže být a na jídlo si občas vzpomene, v druhé polovině života to zpravidla bývá obráceně.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?

Svíčková? Kachnička? Nebo něco z mezinárodní kuchyně? Napište nám své preference na redakční mail redakce@xman.cz. Stanou se součástí velké ankety a spolu s tipy ostatních se budou ucházet o hlasy čtenářů. Jak v ní uspěje právě vaše zamilované jídlo?

"Když už člověk nemusí sexuální výkony podávat každý den, jeho zájmy se začnou orientovat na jiné požitky. Proto se jídlo stalo takovým trendem," říká Pavel Maurer, nejznámější milovník dobrého jídla v Česku.

Jeho každoroční vydání knihy Grand Restaurant je nejprestižnějším hodnocením českých restaurací a jeho Pražský festival jídla (Prague Food Festival) se musí rok od roku rozšiřovat, aby pojal všechny ty nové zájemce o dobroty.

Jídlo jako sex

"Je to způsobené cestováním. Lidi baví vařit, používat neobvyklá koření, zkoušet nové chutě. Je fascinující jet třeba do Thajska, ochutnat tam něco výtečného a pak si to moct uvařit sám doma."

Centrum slasti

Na rozdíl od sexu, který člověk má mít jen se svým partnerem či partnerkou, jídlu se můžete oddávat prakticky kdekoliv, s kýmkoliv a ještě k tomu veřejně. O vášni k jídlu je dovoleno otevřeně mluvit před rodiči i kolegy v práci, nezvyklé lahůdkářské preference nevyvolávají zděšené reakce okolí ani diskrétní nabídky na známého specialistu.

Čím víc lidí se s vámi na jeho konzumaci podílí, tím silnější zážitek - i když zrovna tohle může platit pro oboje. Jak jinak by se dalo vysvětlit, že se opulentním hostinám říká orgie?

Na druhou stranu platí, že čas od času je příjemné najíst se o samotě. Člověk se může soustředit plně sám na sebe a nezabývat se jinými, dáte si přesně to, co chcete, a nikdo vám do toho nemluví ani nedomlouvá, když to přeženete s přílohou. Jenže kdokoliv byl okolnostmi nucen jíst sám delší dobu, přizná, jak osaměle si připadal, jak si to nakonec už ani trochu nevychutnával a jedl víceméně z nutnosti.

I anatomicky jsou tyto dvě potřeby umístěné nedaleko od sebe, dokonce jen setiny milimetrů. "Centrum slasti, ať už ze sexu nebo z jídla, končí v části mozku, která se jmenuje hypotalamus. Jsou to maličká centra vzdálená od sebe jen kousíček," vysvětluje nejznámější český neurolog Vladimír Beneš.

Přesto jsou chutě, jak sexuální, tak gastronomické, individuální věc. Po čem by se jeden přerazil, druhého vůbec nenadchne, na čem jste byli závislí před pěti lety, s vámi dneska ani nehne, a naopak to, po čem člověku v mládí naskočila husí kůže, v něm dneska vyvolává něhu a potřebu zdrobnělin. Jsou sice univerzálně uznávané pochoutky, jako například čokoláda, ale i ta má tolik druhů a navzájem se vylučujících podob, že není zdaleka jasné, zda si pod čokoládou všichni představíme totéž.

Jídlo jako sex

"Jídlo se stalo druhem zábavy. Ženy se nestydí přiznat, že doma vaří, dřív to znamenalo, že jste domácí puťka. I muži se chlubí, že vaří, lidé se navštěvují a chodí k sobě navzájem jíst," vysvětluje Pavel Maurer. "Už se nejdete k někomu domů opít. Jdete se nejdřív najíst, opijete se možná a každopádně až po večeři."

Spektrum labužnických nadšenců se přitom nevymezuje jen na úzkou společenskou vrstvu. Jeho šíře je stejně rozsáhlá, jako je mezi šéfkuchařem Pohlreichem a kuchařem Babicou. Jídlo prostě milujeme všichni bez ohledu na věk, tělesnou konstrukci nebo výši výplaty. Jedinou podmínkou je funkční čich. Kdo ztratil čich, ztratil i chuť, a když vám něco (někdo) nevoní, nebude vám to ani chutnat.

Globální trend

Otevřená a přiznaná láska k jídlu se přitom netýká jen Česka. Vlna se vzedmula nejdřív ve Spojených státech, Británii a Francii, Češi a Češky teď spíš chytají její nejširší rozptyl. I proto na takové Mallorce najdete pětkrát víc restaurací s hvězdičkou Michelin než v Česku, ačkoliv má desetkrát míň obyvatel. Zatímco v 50. letech minulého století ještě ani neexistovalo slovo "food critic", recenzent jídla, dneska už se "food studies" vyučují na univerzitách jako obor.

Během nedávného experimentu jedna americká novinářka spočítala četnost slova "food" v nejvlivnějším světovém deníku New York Times. "Zjistila, že před dvaceti lety se v novinách objevilo jednou za týden až dva. Dneska je tam několikrát denně a noviny mají aspoň jednoho recenzenta jídla," vypočítává Pavel Maurer.

Dřív byly stránky o jídle řazené do rubriky péče o domácnost, dneska i tak intelektuální magazín, jakým je americký New Yorker, vyjde jako monočíslo věnované výhradně jídlu. Jídlo se stalo odvětvím popkultury stejně jako divadlo nebo film.

Přesto jsou lidé, kteří vyloženě neradi jedí. Jídlo jim nic neříká, jedí jen z povinnosti, aby se mohli věnovat jiným, mnohem oblíbenějším činnostem. Na první pohled působí možná neduživě a nevášnivě, zatímco labužníci, byť opásáni očividným důkazem dopřávání si, vzbuzují dojem zábavných a společností oblíbených dobráků.

Jídlo jako sex

Ti, kteří si jídlo odpírají (třeba z estetických či zdravotních důvodů), zase někdy nutně povolí, a pak nás před jejich potlačovanou náruživostí ochraňuj pánbůh. A ti, kteří zase jedí za každou cenu, všechno a všude, jsou sice vyhlášenými jedlíky, ale sami už dávno nevědí, proč jedí, že jedí a hlavně - spokojí se s kdejakým párkem z ulice. Podívejte se na takového Tigera Woodse.

Usouložit se k smrti

Ačkoliv veřejnost jeho četné nevěry odsoudila stejně jako golfista sám, podle neurochirurga Vladimíra Beneše je dost pravděpodobné, že by se stejně jako on zachovala většina dalších lidí, kdyby se nemuseli omezovat.

"Potřeba sexu, respektive slasti, spadá do limbického systému, je tedy v člověku hluboce uložená a je reflexivní. To znamená, že ji neovládáme. Nad ní ale máme ještě mozek, který nám pomáhá naše pudy ovládat. Je to takový kulturní nános. Nebýt jeho, usouložili bychom se k smrti," vysvětluje slavný neurochirurg.

"Vážně. Dělali bychom jen to, co by nám vyhovovalo a co bychom si přáli. Což by bylo pár nikterak složitých činností. Naštěstí jsme si zavedli kulturní návyky, které naše touhy dokážou jakž takž korigovat."

Frekvencí se zároveň zvyšuje potřeba, takže kdo jednou ochutná slast, chce ji mít zase a čím dál častěji. To dokázal i jeden experiment, během něhož dali kryse do akvária přístroj vyvolávající elektrický šok, kdykoliv na něj šlápla. Ten šok jí zároveň způsobil slast. "Nejdřív to zkusila a vrátila se k tomu za půl hodiny. Pak na to šlapala čím dál častěji, až u toho zůstala a ušlapala se k smrti," popisuje Vladimír Beneš. "S lidmi by to dopadlo úplně stejně."

Vyšší škola jídla

"S někým mě baví lyžovat a s někým zase jíst," řekl mi před lety ženatý milenec o víkendu na horách, když jsem si v luxusní restauraci objednala suché kuře a on zasněně zavzpomínal na manželku. Až dneska chápu, co tím tehdy myslel. K jídlu prostě musíte dospět. Přiznává to skoro každý, kdo se projedl do vyšších lahůdkářských sfér, což jde zpravidla ruku v ruce s vyššími příjmovými sférami.

Jídlo jako sex

"I jíst se musíte naučit a nepřijde to přes noc. Když jsem byla v roce 1991 na Miss, italský sponzor nás vzal na Kanárských ostrovech do restaurace, která pro mě tehdy byla luxusní," vzpomínala Michaela Maláčová na vstup do života tehdejší smetánky.

"Objednal nám pravé šampaňské, které nám v porovnání se sektem, na který jsme byly zvyklé, vůbec nechutnalo. Učil nás jíst mořské plody a začal ústřicemi. Já jediná je byla schopná polknout, všechny ostatní je odešly vyplivnout na záchod," dodává žena, která je dnes se svým partnerem Zdeňkem Bakalou ochotná platit desetitisíce za večeři ve špičkové restauraci, na jejíž rezervaci si počká i několik měsíců.

Na rozdíl od západních zemí Češi a Češky nevyrůstali v dobré gastronomii, a tak se ke znalectví musí doslova projíst. Snad žádnému dítěti nechutnají olivy, přesto z nich v dospělosti vyrostou náruživí milovníci oliv.

"Člověk, který často jí čerstvé ryby, pak pozná, když mu na talíř naservírují zmrazenou, byť by byla sebelepší," přidává Pavel Maurer. "Samozřejmě že existují gastronomičtí snobové, kteří se vám budou chlubit, co všechno a kde jedli. Ale snobové jsou v každém oboru, tomu se nevyhnete."

Normální je bio

O to sympatičtější je proto současný trend biopotravin, kdy lidé zaplavují farmářské trhy (na nedávném v pražských Dejvicích se nedalo pohnout a ten klánovický je sobotu od soboty plnější), objednávají si bedýnky s čerstvými, lokálními potravinami (jen na registraci do bedýnkového systému se čeká týdny) a vykupují oddělení s biopotravinami v supermarketech (řetězec Billa nedávno razantně rozšířil nabídku produktů s označením "naše Bio").

Jídlo jako sex

"Je to důkazem toho, že žádný člověk nevydrží jíst delší dobu špatné jídlo. Nabídka kvalitních potravin a pro nás nové způsoby, jak se k nim dostat, jsou jen odrazem přirozené lidské potřeby dobře jíst," říká Martin Kuciel alias pan Cuketka, který vede oblíbený blog o jídle cuketka.cz. "Na mediálním trhu, jako jsou rubriky v časopisech či televizní show, jen doháníme vyspělejší mediální prostředí, protože kultura jídla je prostě součástí každé vyspělé společnosti."

I když mnozí nad trendem biopotravin ohrnují nos, faktem je, že bio je normální, zatímco to, co je k dostání v běžné nabídce, je chemicky upravované. Česko je však pořád za vyspělejšími zeměmi pozadu. "Nedokážu pochopit, proč stále masivně konzumujeme klecová vejce, která tvoří 97 procent veškeré produkce, i když víme, v jakých podmínkách se produkují. Klecová vejce tak, jak je známe, ale budou od roku 2012 podle EU nelegální," připomíná Martin Kuciel, podle kterého návrat k původním potravinám s sebou přinese i rozsáhlejší společenské změny.

"Dříve nebo později budeme muset řešit celý potravinový řetězec - od zemědělství a zacházení s naší krajinou přes potravinářský výrobní sektor až k domácí kuchyni. Budeme se ptát, jestli dává systém smysl a jestli od něj dostáváme to, co jsme čekali. Jsme spokojeni s produkty našich zemědělců a s tím, jak se chovají k české krajině? Vyplatí se farmářům v Česku vůbec existovat? Jakou cenu na našem zdraví a životním prostředí zaplatíme za spotřebu průmyslově opracovaných potravin a polotovarů?"

Až tady se začíná náš vztah k sexu a k jídlu rozcházet. Zatímco v přístupu k sexu nám bariéry padají a názor na to, co je normální a přijatelné, se rozvolňuje, v jídle se z nás stávají stále přísnější gastronomičtí puritáni.

Tak jako se v sexu snažíme hlavu vypnout, o jídle přemýšlíme stále důkladněji. Je-li jídlo nový sex, pak sex je nový fast food, dostupný všude a hned.

Jen čas ukáže, jestli to je správně.

20 jídel lepších než sex

Každému způsobí slast něco jiného. Tady je dvacet věcí, které vybrala autorka. Ochutnala je i slečna Lucie - ta už tak nadšená nebyla.

Avokádové sushiAvokádové sushi
Jana: Ideální mix měkké rýže, řasy a hlavně avokáda.
Lucie: Dalo se spolknout jen díky velkému kusu avokáda, ostatní úpravy syrové ryby mi způsobily žaludeční nevolnost na půl dne.

Mléčná čokoláda
Jana: Je nepřekonatelné jíst ji pomalu, jeden díl tak za dvě minuty. Bohužel to dokážu, jen když jsem na hodně přísné dietě.
Lucie: Čokoláda nepatří mezi mé nejoblíbenější sladkosti, ale když nemám nic jiného sladkého, dám si.

KoriandrKoriandr
Jana: Voní mi v každé podobě a okamžitě ho všude rozeznám. Jeho chuť ve mně vyvolává vzpomínky na Londýn.
Lucie: Příliš aromatický, chutí mi připomíná mýdlo.

Křupavé mořské řasy
Jana: Poprvé jsem je měla v China Town v Londýně a od té doby si je tam dávám pokaždé. Výborně se na ně balí nováčci v britské metropoli.
Lucie: Po sushi nejhnusnější věc z celého seznamu. Trochu to zachránila sezamová zálivka, ale chutí to celé připomínalo vařenou trávu.

Čerstvý chleba
Jana: Kvůli němu nikdy nebudu hubená. Milovala jsem ho už jako malé dítě, pár let ho vydržela nejíst, ale teď jsem se k němu zase vrátila. S máslem a solí, jen pár hodin poté, co ho vytáhli z pece.
Lucie: Křupavá kůrčička byla skvělá, teplý se dá jíst i samotný, nejradši mám Šumavu.

TřešněTřešně
Jana: Velké, tmavě vínové chrupky. Nejvášnivější ovoce, jaké znám. Většinou jich sním tolik, že mi je trochu špatně.
Lucie: Byly skvělé, připomněly mi, jak jsem je jako malá jezdila sbírat do trička do Šárky.

Pravé šampaňské
Jana: Zbožňuju tu lehkost a nezávaznost, kterou přináší večer, a čistou hlavu, se kterou se po něm probudím ráno.
Lucie: Příliš malé a jemné bublinky, málo výrazná chuť. Mám radši bohemku Brut.

Tom Ka GaiTom Ka Gai
Jana: V thajské kuchyni jsem naprosto banální, asi hlavně proto, že si nikdy nedokážu objednat nic jiného než tuhle polívku. Byly doby, kdy jsem si dávala i dvě najednou.
Lucie: Pro mě trochu pikantní a voňavá polévka, docela mi ale chutnaly krevety.

Avokádo
Jana: Proč všechno dobré musí být tak kalorické? Avokádo má nejvíc kalorií, co vím, takže si tu hutnou, máslovou chuť dopřávám jen... jen když zrovna potkám nějaké akorát měkké.
Lucie: Chutnalo mi i samotné, nejraději ho mám jako guakamole.

PletenecPletenec s pekanovými ořechy
Jana: Proklínám den, kdy jsem ho šla koupit pro kamaráda a vzala radši dva. Když ho začnu jíst, přeju si pro zbytek života nedělat nic jiného.
Lucie: K snídani poživatelné, má ale moc sladkou a nevýraznou chuť. Radši si dám něco s ovocem.

Fazole edamme
Jana: Miluju tu chuť a lehkost, s jakou vystřelí z chlupatého lusku. Nedokážu vnímat žádnou konverzaci, dokud nejsou všechny lusky prázdné.
Lucie: Nic moc, radši mám obyčejné fazole v polévce.

Fois grasFois gras
Jana: Všem jsem zakázala, aby mi připomínali, z čeho se husí játra dělají. Jejich lahodnost někdy skoro až slyším.
Lucie: Příliš krvavé a tučné, nechápu, jak to může stát tolik peněz.

Pražená slunečnicová semínka
Jana: Jen tak na pánvi a těsně předtím, než zhnědnou.
Lucie: Mňam.

Řapíkatý celer
Jana: Moje nová gastronomická aféra, není jí víc než rok. Trvalo mi, než jsem ho přijala úplně, a teď se od něj nedokážu odtrhnout.
Lucie: Klasický celer mám raději, řapíkatý spolu s barbecue křidýlky sním, samotný ho jíst nebudu už nikdy.

CuketaCuketa
Jana: V jakékoliv podobě, pečená nebo smažená, se slupkou nebo bez - tohle je moje zelenina.
Lucie: Grilovaná s olivovým olejem a česnekem, přesně podle mého gusta. Vzpomenu si vždy na Řecko.

Banány v čokoládě
Jana: Jedny nikdy nejsou dost a dvoje jsou už příliš. Moje nejoblíbenější tyčinka, kterou jsem si vozila i do Londýna.
Lucie: Banány nejím, chemickou náplň banánků nezachrání ani čokoláda.

Čokoládové brownieČokoládové brownie
Jana: Tuhé, poctivé a přeplněné čokoládou. Ještě že ten Bohemia Bagel, ve kterém ho prodávali, už zavřeli.
Lucie: Zjistila jsem, že se nedá sníst víc než půl plechu, výborný dezert.

Punčová kopečková zmrzlina
Jana: Musí mít rozinky a musí být léto.
Lucie: Hnusnější zmrzlinu jsem nejedla, rozinky to dorazily...

Oranžové TIC TAC
Jana: Doufala jsem, že to je jen těhotenský úlet. Díky závislosti na nich dodnes vím, kde mají největší balení za nejmíň peněz, a počítám dny, kdy jsem si je vydržela nekoupit. Jsou to tři.
Lucie: Strašně dlouho jsem ho neměla a nevím proč. Jako malá jsem s chutí snědla krabičku najednou.

Malinový cheesecakeMalinový cheesecake
Jana: Nejlepší je to první sousto. Následuje po několikatýdenním až několikaměsíčním odříkání. Když se vidličkou vnořím do horní měkké části a zastavím se na přesladkém křupavém dně, nevnímám nic a ptám se: Kdes byl tak dlouho?
Lucie: Po všech těch hrůzách konečně něco normálního, výborné maliny, smetanový vnitřek, geniální.

  • Nejčtenější

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Uzlování je sice stará škola, objasňuje ale současné krimi případy

23. března 2024

Zločinci zastírají svou totožnost, pracují v kuklách a s rukavicemi. Dopadeni však bývají kvůli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Říkali, že je to stydlivý kluk. Dívkám přitom ubližoval chladně a bez lítosti

23. března 2024

Premium Půlnoc už odbila. S posledním úderem zvonu přikryl měsíc, který ještě před chvílí ozařoval pustou...

Přesvědčí vaše svaly, že cvičí. Pilulka má simulovat účinky tělesné aktivity

22. března 2024

Má umět namluvit vašim svalům, že cvičíte. I když přitom budete sedět v křesle, ležet na gauči,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Umělá inteligence ladila piva. Podle degustátorů úspěšně

29. března 2024

Premium Vyškolili ji v ingrediencích, nechali ji studovat posudky z pivních testování profesionálů i...

Návykový obal. Dějiny bublinkové fólie začaly nepovedeným vynálezem

28. března 2024

Premium Její praskání nabízí neodolatelně svůdné uspokojení, především však způsobila obalovou revoluci....

Policie dopadla zloděje kočárku. Byl jsem opilý a nic si nepamatuji, tvrdí muž

18. března 2024  12:56,  aktualizováno  27.3 13:51

Pražští policisté ve středu 27. března zadrželi cizince, který v polovině ledna ukradl z chodby...

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...