Muž, který dal rocku syrovost a decibely: Jim Marshall, Táta hluku

Udělal rock hlasitější a dodal mu šťávu, přestože ho nikdy nehrál a byl o tolik starší než rockeři, kteří mu říkali Táta. Díky Jimu Marshallovi byl rock syrovější, hlasitější, chraplavější a opravdovější, než jaký by byl, kdyby tento muž zůstal stranou.

Jim Marshall věděl, co rockoví hudebníci potřebují. | foto: Profimedia.cz

Vypadalo to, že ho čeká nešťastný život a znát ho budou jen úředníci na sociálce, protože celé dětství prožil v krunýři. Byl tak nemocný, že ve škole strávil za devět let jen osm týdnů. Ale všechno dopadlo úplně jinak. Jeho jméno znáte, ale jeho osobně ne, přestože se zasloužil o podobu rockové muziky jako málokdo. A to přesto, že nikdy nebyl rockovou hvězdou.

Nebyl členem žádné kapely, ale současně byl u všech. Víc než půl století už je k vidění na každém druhém pódiu, kde hrály největší rockové páky, jako byli či jsou The Who, Deep Purple, Jimi Hendrix, Led Zeppelin, Kiss, Nirvana a další.

Byl s nimi na pódiu, i když jen jako jméno na jejich zesilovačích.

Říkali mu Táta. Táta hluku. Anebo také Pán hluku.

Je skoro neuvěřitelné, že zrovna tak usedle vypadající a tak skromně vystupující muž se stal rockovou legendou. A že za to, jak moc jeho reprobedny dokázaly řvát, dostal vysoký řád od britské královny.

"Chci kulomet a atomovou bombu"

Začalo to tím, že mladičký kytarista Pete Townshend chtěl něco "většího a hlasitějšího". Přesněji řečeno, chtěl "kulomet, který by dělal takové rány, že by je slyšeli lidé na celém světě, prostě něco tak velkého jako atomová bomba".

Byl červenec 1960. Beatles ještě neexistovali a po rock and rollových 50. letech byla hudba zase učesaná jako maminčin mazánek.

Jim Marshall pomohl, aby se to změnilo.

Ale vlastně to začalo ještě o mnoho let dřív. Druhá světová válka zuřila naplno, ale mladičký Marshall věděl s jistotou, že zůstane doma, přestože byl ročník 1923, a tudíž měl pro armádu ideální věk. Jenže fyzicky na tom byl špatně. Když mu bylo pět let, lékaři zjistili, že má tuberkulózu kostí. Nejenže dostal korzet od podpaží po kolena a nemohl chodit do školy, ale celé roky taky proležel v nemocnicích.

Pak pracoval v nejrůznějších pozicích, kde nebyla potřeba žádná kvalifikace. Byl topičem v továrně na marmeládu, pomocným pekařem a nějakou dobu pomáhal v kovošrotu či prodával boty. Za války ho dali do továrny na letadla.

Ale kdo byl dobrý pozorovatel, zjistil, že v tom klukovi něco je. Neustále četl a vzdělával se, většinou to byly technické věci, ale občas zabrousil úplně jinam. Jako by si chtěl vynahradit zmařené roky dětství.

A tak se přihlásil na kurz stepování. A od toho se to všechno odvíjí.

Tam se dal dohromady s taneční skupinou, kde se stal zpěvákem. Jenže v roce 1943 odvedli do armády bubeníka, Jim proto musel převzít jeho paličky. Vždycky po vystoupení jel na kole domů a na vozíku, který táhl za sebou, vezl bicí.

Aby se zlepšil, začal chodit na hodiny bubnování. Jeho idolem byl tehdejší jazzový bubeník Gene Krupa.

A po dvou letech začal učit sám. Tady už jsme u toho, jak se značka Marshall dostala na pódia, kde vystupovaly největší legendy rocku. Učit začínající bubeníky bubnovat byl dobrý kšeft. V 50. letech tak Marshall vydělával pět tisíc liber ročně, což byly opravdu pěkné peníze. Měl asi 65 žáků týdně. Pak ho napadlo, že by jim taky mohl prodávat bicí soupravy, a tak si udělal obchůdek. A budoucí bubeníci tam chodili okukovat a na kus řeči.

A s nimi tam chodili další členové jejich skupin, tedy i budoucí kytaristé. Jako třeba Pete Townshend nebo další teenageři Ritchie Blackmore a Jimmy Page. Ten první se měl stát oporou Deep Purple, ten druhý Led Zeppelin. Jak vyprávěl Marshall v jednom rozhovoru, všichni tihle začínající chlapci mu říkali zhruba toto: "Jime, kdybys taky kromě bicích prodával kytary a zesilovače, radši bychom si je kupovali u tebe, protože prodavači ve všech muzikantských obchodech v Londýně s námi zacházejí jako s totálními idioty, protože hrajeme rock and roll. Neberou nás vážně, protože nehrajeme jazz."

A tak jim Marshall vyhověl.

"Musel jsi mít Marshalla"

Jedním z muzikantů, kteří k němu chodili, byl Ken Bran, jenž patřil do skupiny s názvem Peppy and the New York Twisters. Marshall ho najal jako konstruktéra. Bran přivedl mladého inženýra Dudleyho Cravena a řekl: "A proč nepostavíme vlastní zesilovače?" Tak je postavili z toho, co bylo po ruce, a podle toho, co hudebníci chtěli. Do té doby ovládala trh americká firma Fender, jejíž zvuk byl čisťounký a uhlazený, přesně pro zpěváky typu Milana Chladila.

Ale tohle bylo něco jiného. Okopírované americké bedny nebyly tak dokonalé jako originál, vycházel z nich drsný, zahalený, chraplavý a neučesaný zvuk. K rocku se přesně hodil. Začalo se mu říkat Marshallovo skřípání a revoluce začala.

"Když jsi chtěl mít trochu hrubý, neurvalý zvuk a chtěl jsi, aby to bylo pořádně slyšet, musel jsi mít Marshalla," řekl kytarista Jeff Beck. "Jeho zvuk měl koule. Bylo v něm hřmění a chrapot, který ostatní zesilovače neměly."

Byl rok 1962 a na první model přišlo 23 objednávek jen za první den. O dva roky později měl Marshall dílnu se šestnácti zaměstnanci a vyráběl dvacet beden týdně. V té době přišla první zahraniční objednávka: přihlásil se Roy Orbison. Potom už se to rozjelo ve velkém a Marshall byl na cestě, která vyvrcholila tím, že po letech dodával mamutí zvukové systémy skupinám jako Uriah Heep, Deep Purple, Status Quo a podobně.

Velký průlom nastal v roce 1967. Do obchodu přišel hubený černoch z Ameriky. Vysvětlil Marshallovi, že by si rád pořídil jeho soupravu, ale s podmínkou, že mu firma zajistí servis a podporu po celém světě. Marshall byl opatrný. "Myslel jsem si, že je to další Američan, který chce hodně za nic," vzpomínal později. Jenže za pár měsíců byla z Hendrixe prvotřídní hvězda a všichni v Americe chtěli mít marshally.

"Chtěl jsem jim dát zvuk, který měli v hlavách"

Mít za sebou na pódiu hory beden této značky vyrovnané jako hromady mrazáků ve velkoskladu, to znamenalo přihlásit se k rockovému machismu a drsňáctví. Heavymetalový kytarista Malmsteen řekl: "Z vesmíru jsou vidět jen dvě věci: Čínská zeď a moje marshally."

Čím víc beden bylo, tím to vypadalo líp. Říkalo se tomu Marshallova hradba nebo Marshallův stoh. Ale něco z toho bylo jen pro efekt: například skupina Kiss přísně střežila své tajemství, že při koncertech zapíná jen část ze své impozantní aparatury.

Ten úspěch nepřišel náhodou. Jim Marshall nesekal věci jako Ford auta: "Každá bedna, kterou jsem udělal, se zrodila z rozhovorů s kytaristy. Snažil jsem se dodat jim zvuk, který slyšeli ve svých hlavách."

Byl to šéf jako ze staré školy. Až do poslední chvíle chodil do práce jako první, byl tam vždy v půl sedmé ráno. První, do čeho se vždy pustil, byly dopisy. "Pokud přišla nějaká stížnost, chtěl jsem být první, kdo se to dozví."

Jméno tohoto milovníka dobré whisky a nejlepších kubánských doutníků zná celý svět, byť jen nepřímo. Jeho jméno najdete na dvou stovkách reprobeden, které firma každý den vyrobila, ale i na dalších věcech: sluchátkách, rádiích a dokonce ledničkách.

Zemřel loni v 88 letech. Až jednou třeba půjdete na konci hollywoodského Sunset Boulevardu, narazíte na Rock and Roll Walk of Fame, chodník rockové slávy. Mezi otisky rukou, podpisy a plastikami hvězd jako Chuck Berry, Carlos Santana, Keith Moon či Jerry Lee Lewis bude jedna plaketa, s níž si možná nebudete vědět rady, přestože jméno vám bude znít povědomě. Bude vypadat tak trochu nepatřičně: je na ní postarší muž, na tváři mírný dobrácký úsměv. Žádný uhrančivý pohled rockového démona.

Tak to je on. Jim Marshall. Táta hluku.

Autor:
  • Nejčtenější

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Uzlování je sice stará škola, objasňuje ale současné krimi případy

23. března 2024

Zločinci zastírají svou totožnost, pracují v kuklách a s rukavicemi. Dopadeni však bývají kvůli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Říkali, že je to stydlivý kluk. Dívkám přitom ubližoval chladně a bez lítosti

23. března 2024

Premium Půlnoc už odbila. S posledním úderem zvonu přikryl měsíc, který ještě před chvílí ozařoval pustou...

Přesvědčí vaše svaly, že cvičí. Pilulka má simulovat účinky tělesné aktivity

22. března 2024

Má umět namluvit vašim svalům, že cvičíte. I když přitom budete sedět v křesle, ležet na gauči,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Umělá inteligence ladila piva. Podle degustátorů úspěšně

29. března 2024

Premium Vyškolili ji v ingrediencích, nechali ji studovat posudky z pivních testování profesionálů i...

Návykový obal. Dějiny bublinkové fólie začaly nepovedeným vynálezem

28. března 2024

Premium Její praskání nabízí neodolatelně svůdné uspokojení, především však způsobila obalovou revoluci....

Policie dopadla zloděje kočárku. Byl jsem opilý a nic si nepamatuji, tvrdí muž

18. března 2024  12:56,  aktualizováno  27.3 13:51

Pražští policisté ve středu 27. března zadrželi cizince, který v polovině ledna ukradl z chodby...

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...