Bylo to tehdy v roce 2009 obrovské překvapení. Phoenix měl zrovna za sebou úspěšný snímek Two Lovers a oscarovou nominaci za to, s jakou věrností ztvárnil ve filmu Walk The Line Johnnyho Cashe, když oznámil: Filmování mám po krk, odcházím a budu se věnovat rapování. Něco takového od herce, který se zrovna vyšvihl do extra-třídy, věru nečekáte.
Nebyla to ale jediná změna, která se s ním odehrála. Zprávu o tom, že se s ním něco děje, bubnovala do světa i Phoenixova fyzická proměna. Někdejší sexy symbol ztloustl, nechal se zarůst roštím umaštěných vlasů a neforemným plnovousem. Vypadal jako bezdomovec a choval se jako feťák a příležitostný násilník, který si to na svých koncertech neváhá rozdat s fanoušky pod pódiem.
Když si jej přivedl do své slavné show David Letterman, zaskočil ho Phoenix dočista mimoňským vystupováním. Konverzace víc než drhla, protože se začínající raper rozhovoru vůbec neúčastnil, nepřítomně civěl přes tmavé brýle, křečovitě si hrál s manžetami košile, převaloval v ústech žvýkačku a na moderátorovy otázky odpovídal téměř jednoslovně. "Joaquine, škoda, že jste tu dnešního večera nemohl být tak úplně s námi," zakončil nepovedené setkání dnes už slavnými slovy Letterman.
Kvůli image, kterou si vyžádal snímek I´m Still Here, prý Joaquin Phoenix trpěl: "Víte, kolikrát jsem se chtěl ostříhat a oholit?" O tom, že celá jeho proměna je jen fikcí, věděl prý jen režisér, herec a jeho agent.
Pár pochybovačných hlasů, které za tím vším tušily zrežírované divadýlko, se našlo, Phoenixovo vystupování však vypadalo příliš autenticky. Velké přiznání přišlo v roce 2010. Tehdy vyšel snímek I´m Still Here, který pád Phoenixe "dokumentoval", a jeho režisér Casey Affleck (jinak též Phoenixův švagr) přiznal, že vše bylo filmařským experimentem, v němž herec hrál sám sebe.
Všichni ti, co naletěli, však mají jednu dobrou omluvu. Phoenixova dosavadní životní dráha a postoje by se s tak nekonvenční obrátkou docela dobře rýmovaly.
Říkejte mi List, zazpívám vám o Bohu
Už dětství neměl nijak fádní. Narodil se v roce 1974 dvěma hippies, kteří se skrze marihuanový kouř, LSD dýchánky a vlastní komunu dostali až do evangelického společenství vyhořelých hippies Boží děti, později známého jako Rodina lásky. Přijali biblická jména a s úctou k Matce Zemi přidělovali jména i svým potomkům: Joaquinovy sestry se narodily jako Liberty (Svoboda) a Summer (Léto), bratr jako River (Řeka). Jemu samotnému znělo jeho jméno příliš civilně, proto si jej ve svých čtyřech letech změnil na Leaf (List), o deset let později se ale vrátil k původnímu.
Rodiče dělali v náboženské sektě slušnou kariéru. Stali se pastýři, kteří dohlíželi na život oveček v několika jihoamerických zemích, a Joaquin se sourozenci putoval spolu s nimi. A nejen to. Členové komunity při propagování Ježíše brzy rozpoznali, že usměvavé děti zpívající o Bohu, rozdávající letáky Rodiny lásky a natahující ruce pro příspěvky mají na oslovování nových stoupenců a lepší finanční bilanci "boží armády" velmi pozitivní vliv.
Někde tam, na ulicích venezuelského Caracasu, přicházeli Joaquinovi sourozenci o ostych z veřejného vystupování. Hvězdou, která si vždy dovedla získat dav, byl přitom jeho bratr River.
Bratr mu zemřel před očima. Neunesl slávu
River bude také první z rodiny Phoenixů, který se proslaví, když jeho rodiče z Rodiny lásky odejdou (nelíbilo se jim, že sekta začala lákat nové rekruty prostřednictvím sexu, později se ukázalo, že se v ní též zneužívaly děti). Ještě předtím si ale všichni sáhli na dno. Bydleli ve špinavých příbytcích bez toalety a děti vydělávaly peníze tak, že na chodníku zpívaly písně Beatles.
Joaquin Phoenix v roce 1998
Pouliční umění však vybrousilo jejich talent, a když se s nimi na žádost rodičů setkala agentka zastupující dětské herce, vzala všechny do své stáje. Rodinný rozpočet konečně dostal růžovější barvy. Nejprve se děti objevovaly v reklamách (rodiče však trvali na tom, že nesmějí propagovat maso, protože celá rodina držela veganskou dietu, které Joaquin zůstal věrný dodnes), pak ale přišly první role. Poptávka byla po všech Phoenixových dětech, nejdále však došel River.
Život teenagerské ikony ale není lehké ustát a drogový polštářek se Riverovi, který začal mimo jiné pařit s kapelou Red Hot Chilli Peppers, zdál být vítaným pomocníkem. Mladá hvězda se spletla. V roce 1993 umírá, napěchovaná kokainem, heroinem a diazepamem, před jedním hollywoodským klubem v náručí své sestry Summer, zatímco Joaquin zoufale volá z budky záchranku. Život celebrity má i svou zákeřnou stranu, pamatuje si Joaquin od té doby.
Muž v černém
I jemu se ale daří. Svou první dětskou roli získal už v roce 1984 a další následovaly. V patnácti dal poprvé najevo, že jeho vlastní pocit je pro něj důležitější než místo v showbusinessu. Dětských rolí mám po krk, ohlašuje, od filmu odchází a odjíždí do Mexika. Vrací se až šest let poté, když má pocit, že dostal nabídku, která stojí za to. A skutečně, ve snímku To Die For zazářil po boku Nicole Kidmanové. Na hereckou špici se však dostal až v roce 2000 snímkem Gladiátor, za nějž byl nominován na Oscara a Zlatý glóbus pro nejlepšího vedlejšího herce.
Nepředstírej, že zpíváš jako Johnny Cash, lidi, kteří chtějí opravdového Cashe, si koupí jeho vlastní nahrávky, řekl Phoenixovi režisér snímku Walk The Line.
Vrchol však přišel o pět let později, kdy si jej vybral Johnny Cash, aby jej ztvárnil ve snímku Walk The Line. Naživo se s ním sice předtím viděl jen jednou, když ho pozval k sobě domů na večeři, byl však prý jeho velkým fanouškem už od doby, kdy jej zhlédl ve snímku Gladiátor. Phoenix vzpomíná, jakou oslavou krásy bylo, když Cash po jídle zpíval se svou ženou June, aby mu hned poté citoval "jeden z nejsadističtějších" dialogů z filmu. "Osvětlilo mi to, jaké dvě odlišné síly uvnitř něho žily," říká Phoenix, "bylo to jako noc a den."
Co asi tak bude k obědu? říkám si na place
Za snímek, v němž nahrál a nazpíval všechny písně sám, dostal kromě Zlatého glóbu i nominaci na Oscara, přesto se nestal klasickou celebritou. Připomíná, že k filmu se nedostal proto, že by jej oslovoval hollywoodský svět. "Začal jsem hrát ve svých osmi letech a nikdy předtím jsem nečetl lifestylové magazíny, nikdy jsem se nedíval na zábavní show," přiznává.
Nechce být hvězdou, které lidé tleskají na "všechny hlouposti, které vypustí z pusy". Prohlašuje, že den, kdy mu bude ke spokojenosti stačit to, že dává rozhovory, chodí do talk show a že lidé tleskají každému nesmyslu, který řekne, jen proto, že je slavný, "bude dnem, kdy přestanu být lidskou bytostí. To zní příšerně. Je to jako předstíraný orgasmus," dodává.
A odmítá stavět hereckou práci na piedestal. "Mám-li být upřímný, dělal jsem hodně scén, kdy jsem si říkal, co bude, kruci, k obědu? A nemohl jsem se dočkat, až odtud vypadnu," říká. A jako by si chtěl připravit půdu pro skutečný odchod, proklíná všechno, co se točí kolem filmařského průmyslu, od rozhovorů přes propagaci až k hodinám stráveným v maskérně : "Nechci, aby to znělo nevděčně, ale na filmování je tak málo toho, co je zábavné, že si myslím, že je snadné začít se nudit, ztratit zájem, zlenivět a prostě odejít."
Zatím to nemyslel vážně. A nechystá to ani do budoucna. Až dotočí snímek The Master, ohlášený jako "náboženské drama", čeká ho politická satira režiséra Spika Jonze.
