Ani dnes na světě nežije moc kosmonautů, kteří by se mohli pochlubit tím, že se do vesmíru podívali šestkrát za život. John Watts Young je v tomto ohledu skutečným unikátem. Byl členem první pilotované mise programu Gemini, patřil k opravdovým veteránům programu Apollo.
Stal se v pořadí devátým člověkem, který se prošel po měsíčním povrchu. Nechyběl ani při první misi raketoplánu v historii, byl součástí posádky Columbia.
Za dlouhých dvaačtyřicet let práce pro Národní úřad pro letectví a vesmír si do svých deníků zapsal 24 475 letových hodin v atmosféře planety Země a 835 hodin letů mimo ni. Když ve čtyřiasedmdesáti letech odcházel do důchodu, stála za ním reputace nositele čtrnácti různých vojenských medailí a vyznamenání NASA a další dvě desítky civilních nebo vědeckých čestných ocenění.
A případ s topinkou v kosmu.
Poslední snídaně před odletem
Kapitán Young patřil k nejdekorovanějším vojenským pilotům a astronautům americké historie, platil za profesionála každým coulem. Jenže ani jeho hvězdná kariéra nebyla úplně bez poskvrnky. Stal se totiž prvním a zatím asi jediným účastníkem amerického kosmického programu, kterému kdy byla udělena přísná důtka a jehož kuriózní provinění se řešilo až v dolní komoře Kongresu Spojených států. Nevinný vtípek, který teoreticky mohl ohrozit vesmírný program za desítky milionů dolarů, naštěstí dopadl pro všechny dobře.
Vesmírná vzpoura kosmonauta USA Billa Poguea a jeho posádky Mise Skylab 4, které se zúčastnil, provedla první stávku ve vesmíru, když vypověděla poslušnost, vypnula komunikaci se Zemí a dala si den volna. William Pogue vůbec bořil mýty o nadpozemských schopnostech astronautů, v kosmu zvracíte, trpíte závratí, přiznával. Třetího března zemřel ve věku 84 let. |
Co přesně se tehdy, 23. března 1965, na palubě stroje GLV-3 12558 odehrálo? V pořadí třináctý let ze Země a první americký pilotovaný kosmický let s posádkou šel podle všech očekávání dobře, než kapitán Young vytáhl z kapsy na zápěstí svého skafandru poněkud seschlou topinku.
V zájmu věcné správnosti bychom asi neměli říkat topinka, protože to byla jen na másle opražená část krájeného pečiva, nedílná součást „beef corned sandwich“. Byl to zbytek svačiny, kterou si dva dny předtím dopřál během dovolenky jiný astronaut Walter Schirra v bistru Wolfie’s na dohled od floridské Kokosové pláže. U snídaně v ubikacích kosmonautů si před ním Young postěžoval, že jídlo toho dne nestálo za moc. Schirra odtušil, že má na pokoji něco lepšího, načež si kapitán Young s humorem sobě vlastním nabízenou topinku vzal s sebou. S tím, že si ji sní později. Načež zamířil k oddělení předletové přípravy.
Nedáte si někdo?
Astronaut Schirra rozhodně nepředpokládal, že by se jeho nedojedená svačina mohla kdy podívat mimo pozemskou atmosféru. A rozhodně s tím nepočítal ani Virgil Grissom, velící letu Gemini 3, který byl na palubě s Johnem Youngem. Když po 98 minutách plánovaného pětihodinového letu s úspěchem ukončili test manévrovacích motorů a nastal čas na krátkou přestávku, Young se začal zaobírat něčím, co Grissomovi přišlo až podezřele povědomé. Co však bylo ve vesmíru naprosto nepřiměřené.
„Hele, co to, prosím tě, je? Odkud se to tady vzalo?“ zeptal se svého kopilota. „Topinka. Vzal jsem si ji s sebou. Uvidíme, jak bude chutnat. Voní, co?“ odvětil naprosto nevinným hlasem Young. Debata k překvapivému tématu se odbyla v pár větách.
Ukázalo se, že topinka už měla to nejlepší za sebou, chutnala podivně, byla tvrdá a drolila se. Young ji tedy nakonec po menších obtížích schoval zpět do kapsy, aby se velícího letu ještě zeptal: „Nedal by sis kuřecí stehýnko?“
Pak se oba pustili znovu do práce. Ta zahrnovala pořízení několika sérií fotografií zemského povrchu, biologický test, oplodnění vajíček mořského ježka ve stavu beztíže a také ozkoušení metody přípravy balených dehydratovaných vzorků potravy s pomocí vodní střičky. A když bylo hotovo, navedli modul na přistání na hladinu Atlantského oceánu. Bylo poněkud tvrdší, než čekali, neobešlo se bez několika šrámů obou členů posádky. Ale obecně byla zatím mise úspěšná.
Mokré přistání a nedůtklivá vládní místa
Komplikace však záhy po dopadu způsobil brzdný padák, který začal modul kabiny stahovat pod hladinu. Grissom i Young tedy museli na čerstvé povětří o něco dřív, aby je vylovilo záchranné plavidlo, letadlová loď USS Intrepid. Ta pak musela s pomocí žabích mužů a jeřábů vyzvednout i napůl potopený modul.
Jak přežít bez WC cestu na Mars: exkrementy mohou kosmonauty i zabít Dokážeme poslat člověka do vesmíru. To lidská civilizace zvládne. Bohužel však zatím nerozlouskla problém, jak by měli astronauti nakládat se svými exkrementy, když si zrovna nemohou zajít na toaletu. Problém sice může vypadat marginálně a bizarně, americké agentuře NASA však stál za soutěž o 30 tisíc dolarů. |
V zásadě to však nebylo nic zvláštního, oba astronauti jen podotkli, že vesmírná loď je na vlnách moře mnohem méně lodí, než asi čekali na velícím středisku v Cape Canaveral. Ne úplně standardní průběh samotného závěru letu však k sobě připoutal pozornost. A jak jinak, mohl za to vtípek kapitána Younga. Když totiž před startem s řídící věží řešili, jaké si pro svůj modul vyberou volací jméno, napadla ho Molly Brownová. Celebrita, která se vyznamenala odvahou a pomocí ostatním při zkáze lodi Titanik a jejíž osudy se staly koncem třicátých let námětem muzikálu „Nepotopitelná Molly Brown“ a v roce 1964 též stejnojmenného hollywoodského filmu.
Velitel letu Grissom s narážkou souhlasil, protože i první testovací modul Gemini, který před měsíci pilotoval, skončil pod hladinou a on málem s ním. Jenže díky tomu upoutali pozornost vládních představitelů, kteří projekt dobývání kosmu a horentní výdaje na něj vynakládané bedlivě sledovali. Nevinnou zmínku o modulu nepotopitelné Molly, který se v Atlantiku téměř potopil, si vzali dost osobně. Bez vtipu.
Křidélka a topinky ve stavu beztíže
Několik rozhořčených reprezentantů dolní sněmovny Kongresu si následně vyžádalo kompletní dokumentaci průběhu celého letu. Včetně přepisu komunikace mezi řídícím střediskem a oběma astronauty. Ano, včetně té kritické pasáže, při které se Young chvíli zaobírá dva dny starou topinkou. Tato nepatrná, desetivteřinová epizoda, v kontextu čtyři hodiny a 52 minut trvajícího letu, pak představovala celý podnik Národního úřadu pro letectví a vesmír v dost nelichotivém světle.
Čistý přepis audiozáznamu sám o sobě, bez bližších znalostí souvislostí, působí navíc ještě ironičtěji a výsměšněji než skutečnost. „Jaké topinky? Jaká kuřecí stehýnka?“ začaly padat otázky. „Dopustili se astronauti ještě nějakých dalších nepřístojností? Je taková úroveň profesní nekázně běžná i mezi ostatními piloty? Uvědomujete si, že mohlo dojít k ohrožení celé vesmírné mise v hodnotě miliard dolarů?“ Atmosféra houstla.
Svačinky už do vesmíru nesmí
A v NASA začalo být horko. Zvlášť poté, co ti ještě o něco méně informovaní kongresmani nezapomněli připomenout, že program vývoje stravy pro lety do kosmu přišel daňové poplatníky na 30 milionů dolarů. A teď to vypadá, jako by se vesmírní piloti mohli klidně stravovat topinkami a kuřecím.
„Pár kongresmanů se prostě cítilo rozhořčeně, protože si mysleli, že jsme s velitelem Gusem zcela ignorovali skutečnou výživu pro lety do vesmíru, a tím připravili vlast o miliony dolarů,“ popisoval ve svých vzpomínkách Forever Young kapitán Young. S topinkou, která se navíc z poloviny rozmočila v oceánu, měli rázem problémy i technici hygienického odboru NASA.
Vše, co při letu směřuje do vesmíru, je na setinu gramu přesně zváženo. Přibližně třicetigramová zátěž mohla ovlivnit výstupy prováděných měření. V detailní dokumentaci NASA a schváleném itineráři vybavení totiž nebyla topinka zmíněna! Profesní pochybení, jehož se Young dopustil, tedy podnítilo i vznik dosud neexistující karanténní směrnice pro organický materiál dovezený z vesmíru.
To už však museli na kobereček před zvláštní komisi Kongresu nastoupit vrchní správce programů NASA James Webb, jeho zástupce pro řízené kosmické lety George Mueller a Robert Gilruth, ředitel Centra řízených vesmírných letů v Houstonu. A měli hodně co vysvětlovat.
Výstupem jednání pak bylo i to, že John Young obdržel od svých zaměstnavatelů přísnou důtku. „NASA přijala nová bezpečnostní opatření, která zabrání opětovnému výskytu topinek v blízkých budoucích letech do vesmíru,“ opakovaně sliboval Mueller kritikům. „Kárné sezení před komisí bylo totálně komické, ale můžu vás ujistit, že nikdo z těch, kteří tam hájili NASA, se rozhodně nesmál,“ dodával Young. V sázce bylo hodně, kovbojský vtípek mohl přijít astronauty draze.
Muzeum pro hrdinu. A topinku z vesmíru
Aféra všal nakonec dopadla pro aktéry dobře. Týden před misí Gemini 3 se totiž sovětské posádce Voschod 2 podařil vůbec první výstup mimo modul lodi do vesmíru, takže v závodech o dobývání kosmu byli o krok napřed. Zpráva o tom, že američtí kosmonauti jako první konzumovali potraviny, trochu srovnala skóre.
Když dnes zavítáte do městečka Mitchell v Indianě, nezapomeňte se zastavit ve zdejším muzeu dobývání vesmíru. Je věnované památce velitele letu Gemini 3 Virgila Gusse Grissoma, který tragicky zahynul v roce 1967 během požáru Apolla 1. Jedním ze zdejších exponátů je v epoxidové pryskyřici zalitá topinka. Není to sice originál, ale přesně tak prý vypadala ta, se kterou Young a Grissom vyrazili na první pilotovaný let ke hvězdám.
Topinkový incident se stal fenoménem, který dobré pověsti amerických letů do vesmíru určitě neuškodil. Spíš je zbavil rozměru technicko-politického souboje, protože ukázal astronauty veřejnosti v mnohem civilnějším světle. Lidé se více začali zajímat o vesmírná dobrodružství. Konec konců, jednou by si topinku ve stavu beztíže mohli dopřát také, ne?
