V první řadě: Češi ho pravděpodobně vyslovují obvykle špatně. Není to žádný Tolkyjen, ale Tólkýn. Ale jako jsou Tolkienovy knihy plné tajemství, je to podobné i s jeho jménem. Tólkýn je britská výslovnost, Tolken říkají Američané, zatímco někteří spisovatelovi potomci byli přistiženi, jak říkají Tolkyjen. Buď je to nakonec správná verze, nebo nevědí, jak se jmenují. Ale debata pokračuje.
A přestože byl J. R. R. Tolkien Angličan jako poleno, to jméno je německé. Jeho rodina totiž přišla do Anglie v 18. století z Dolního Saska, což je vzdor jménu území na severu Německa. V té době to bylo běžné, protože Británii vládli králové z hanoverského rodu. Přinejmenším třetina "britských" červenokabátníků, kteří bojovali proti Washingtonovým Američanům v 70. letech 18. století, byli vlastně Němci.
Jméno Tolkien se vyvinulo z německého slova tollkühn, což znamená cosi jako šíleně odvážný. Ale ojediněle se uvádí i to, že je odvozeno z východopruské vesnice Tolkynen poblíž Rastenburgu, tedy z oblasti, kde měl za druhé světové války své Vlčí doupě Hitler.
Milovaný sirotek
Zpočátku vše nasvědčovalo tomu, že malý John Ronald Reuel (narozen 3. ledna 1892) prožije idylické dětství. Otec, bankovní úředník se slibnou kariérou, byl přeložen do Jižní Afriky, kde se chlapec i narodil. Jenže když mu byly tři a odjel s matkou a bratrem na dlouhou návštěvu příbuzných do Anglie, otec dostal revmatickou horečku a zemřel.
Matka se pak skvěle starala o oba chlapce, ale protože konvertovala ke katolictví, rozešla se s rodinou a na vše byla sama. Nakonec, když bylo budoucímu spisovateli dvanáct, dostala cukrovku, a protože to bylo ještě dlouho před objevem inzulinu, brzy zemřela. Před smrtí zařídila, aby se pěstounem dětí stal otec Francis Xavier Morgan, který z nich měl "vychovat dobré katolíky".
Jeho první světová
Když vypukla první světová válka, poštval si proti sobě mladý J. R. R. spoustu příbuzných. Všichni očekávali, že se ihned vlastenecky přihlásí do armády, ale on se rozhodl nejdřív dokončit univerzitu. Vojákem se stal až v roce 1915. Přihlásil se jako spojař, což mu přišlo bezpečnější. Jeho vojenská kariéra naznačuje, že nad ním osud držel ochrannou ruku, snad aby mohl jednou psát.
Vydání Hobita s Tolkienovým věnováním Elaine Griffithsové bylo vydraženo za 60 tisíc liber. Griffithsová byla někdejší Tolkienovou žačkou, autor Hobita jí dal knihu k přečtení a právě ona ji postrčila dál k nakladatelské redaktorce Susan Dagnallové.
Skoro rok prodělával výcvik v Anglii, do zákopů ve Francii se dostal až v létě 1916 těsně před tragickou ofenzívou na Sommě. První den útoku, nejtragičtější v dějinách britské armády, kdy padlo 20 tisíc Britů, strávil na velitelství. Pak zažil i pobyt v první linii, ale přímé boje se mu obvykle vyhnuly.
A po třech měsících, po poštípání blechami, dostal tzv. zákopovou horečku. Měsíc prožil v důstojnické nemocnici, pak byl přeložen do Británie, kde až do konce války působil jako výcvikový důstojník. Historici se shodují, že nebýt nemoci, měl jako nižší důstojník, kteří na frontě vykazovali nejnižší míru přežití, velmi malou šanci dočkat se konce války.
Milovník jazyků
Tolkien se dostal k jazykům už jako dítě. Matka ho naučila latinsky, řecky a francouzsky. Ukázalo se, že měl obrovské jazykové nadání. Na univerzitě proto studoval lingvistiku a zaměřil se na staré germánské jazyky.
Nakonec Tolkien ovládal kromě výše uvedených jazyků i němčinu, středověkou angličtinu, finštinu, gótštinu, italštinu, starou severštinu (jazyk, z něhož se vyvinuly skandinávské jazyky, faerština a islandština), moderní norštinu, španělštinu, welšštinu, zvládal dánštinu, holandštinu, langobardštinu, ruštinu, srbštinu, švédštinu a další moderní germánské a slovanské jazyky.
Velká láska
Když mu bylo šestnáct, zamiloval se do Edith Mary Brattové, které bylo už devatenáct. Jeho opatrovník otec Francis Morgan se vyděsil, protože chlapec měl hlavně studovat, navíc byla Edith protestantka. Zakázal mu, aby se s ní stýkal, a dokonce si s ní byť jen dopisoval, než dosáhne věku jednadvacet let a bude plnoletý. Pohrozil, že jinak nebude smět pokračovat ve studiu.
Avšak týž večer, kdy mu bylo jednadvacet, Tolkien napsal Edith dopis, že ji stále miluje a požádal ji o ruku. Vše se ovšem zdálo ztracené: ona mu odpověděla, že si myslela, že na ni dávno zapomněl a že se sama bude vdávat. Jenže to dopadlo jako v hloupém románu: ti dva se nakonec setkali na tajné schůzce pod železničním viaduktem, láska propukla na plné pecky, ona vrátila zásnubní prsten a oznámila, že se provdá za Tolkiena. Přestoupila kvůli tomu ke katolictví. Vzali se v březnu 1916 a žili spolu šťastně až do smrti.
"Špionem"
Občas se objevují zprávy, že Tolkien měl být za druhé světové války špionem. Je to značně přepálené. Pravda je pouze to, že jako lingvistu ho pozvala na jaře 1939 tajná služba na třídenní školení, kde si ho chtěli okouknout a získat jeho souhlas, zda by v případě války, s níž zpravodajci najisto počítali, chtěl být součástí dešifrovacího týmu.
Řekl, že ano, oni si do papírů poznamenali, že se jim jevil jako bystrý, ale tím to skončilo. Jen pro úplnost: výběr neprováděli špioni sami, seznamy svých vědců jim dodávaly univerzity.
Kritikem Hitlera i spojenců
Na první pohled vypadal Tolkien jako politicky zmatený. Ve 30. letech stál na straně Frankových fašistů, a to proto, že se dočetl, jak španělští republikáni ničili kostely a zabíjeli duchovní. Ale na druhé straně nesnášel Hitlera. Už v roce 1938 stáhl souhlas s publikací Hobita v Německu, protože po něm chtěli doklady o árijském původu. V původní verzi dopisu, který nakonec nebyl odeslán, napsal: "Chápu to tak, že po mně chcete vědět, zda jsem židovského původu. Mohu pouze odpovědět, že lituji, že zřejmě nemám žádné předky pocházející z tohoto nadaného národa."
Tolkien byl stoupencem tradic, přírody, malého zasahování vlády do života lidí, pravicového libertariánství.
Neměl však rád ani Stalina a během války, kdy byl britským spojencem, o něm hovořil jako o "krvežíznivém starém vrahovi".
Aby byl zmatek ještě větší, stejně tak tvrdě kritizoval i válečné akce vlastní země. Především odsuzoval bombardování měst v Německu a Japonsku, což označoval za totální válku, používal pro to tedy termín používaný nacisty. V dopisu synovi napsal, že zničení Německa, i kdyby bylo stokrát zasloužené, je jedna z největších katastrof světových dějin. Už během války tvrdě kritizoval i spojeneckou propagandu, protože podle něj nezaslouženě házela všechny Němce do jednoho nacistického pytle.
Kromě toho Tolkien směřoval ke svérázné, vlastní verzi filozoficky chápané anarchie či k "ne-konstituční monarchii" a rozčilovala ho industrializace společnosti, která podle něj ničila anglický venkov a jednoduchý život. Například celý život nesnášel auta, a kde to šlo, jezdil jen na kole.
Jeho tajná neřest
Tolkien měl zvláštního koníčka, který však v jeho případě nijak nepřekvapuje. Vymýšlel si nové jazyky. Mluvil o nich jako o své tajné neřesti. Vždy říkal, že jazyky musí být krásné a musí znít příjemně.
Když je vymýšlel, bylo to jako luštění křížovky, protože pohrdal tím, aby si slova jen tak vymýšlel. Jazyk musel mít strukturu, logiku a kořeny, z nichž vycházel a z nichž se dal i rozvíjet. Jeho nejznámějšími jazyky jsou quenya a sindarin. Svým jazykovým světem obohatil své knihy včetně jmen postav, které se v nich objevují.
Náhodně napsaná knížka
V roce 1936 se nedopsaný rukopis Hobita dostal náhodou do rukou nakladatelské redaktorky Susan Dagnallové. Tolkien ho psal řadu let pro své děti. Dagnallová přesvědčila Tolkiena, aby dal souhlas s vydáním knihy. Nejdřív si ale majitel nakladatelství vyzkoušel knížku na svém desetiletém synovi. Když se líbila i jemu, šel do toho.
Hobit vyšel příští rok a měl velký úspěch. Stalo se však něco nečekaného: knížka pro děti přitáhla i pozornost spousty dospělých. A tak byl Tolkien požádán, aby napsal něco podobného. Začal pracovat na Pánu prstenů, který měl být původně pro děti, ale rovněž skončil jako literatura pro dospělé. Pán prstenů vyšel až v půli 50. let a opravdu populárním se stal v 60. letech díky zájmu lidí holdujících alternativní kultuře.
A to je konec.
Na konci života se stal slavným a bohatým spisovatelem. Knihy mu vydělávaly tak, že litoval, že nešel do předčasného důchodu, aby si mohl víc užívat. Byl tak slavný, že se musel nechat odstranit z telefonního seznamu. Dostal řadu ocenění. Zemřel v roce 1973, dva roky po své manželce. Bylo mu jednaosmdesát.
