Podle výzkumu psychologa Roye F. Baumeistera si mírné formy sexuálního masochismu, jako jsou spanking (bití), svazování rukou nebo zakrývání očí, vyzkoušelo pět až deset procent populace. Skutečný sexuální masochismus praktikuje pravidelně a důsledně méně než jedno procento lidí. I když je masochismus jednou z mála sexuálních úchylek, kterou trpí i ženy, je častější mezi muži.
Výzkum, který provedl v roce 1997 Baumeister se svou kolegyní Jennifer L. Butlerovou mimo to zjistil, že si v sadomasochistických aktivitách libují spíše lidé z vyšších socioekonomických tříd.
K tomu, abyste se ale mohli za masochistu hrdě prohlásit, je potřeba, aby vás při sexuálních aktivitách vzrušovala následující trojice faktorů: prožívání bolesti, ztráta kontroly nad situací i nad sebou a pocit studu a ponížení. Nestačí jen představy, musí se jednat o reálné prožitky a ve hře musejí být všechny tři náležitosti.
Pokud jste se sice například nechali svou partnerkou svázat, splnili jste jen jeden z aspektů masochismu, ztrátu kontroly. Z pohledu sexuologů si tak jen hrajete a do skutečného masochismu máte ještě velmi daleko.
Oproti obecnému přesvědčení musí masochista vnímat bolest jako nepohodlnou, ale stále snesitelnou. Její intenzita i délka je většinou předem dohodnutá. V menší míře se masochismus vyskytuje samostatně, obvyklejší je jeho kombinace se sadismem.
U skutečných masochistů se masochistické fantazie objevují obvykle už v dětství, v dospělosti se realizují a masochistické tendence potom přetrvávají po celý život.
Agresivní se souhlasem
Úchylka, která získala jméno po markýzovi de Sade, spočívá v uspokojení z působení bolesti a ponižování druhých. I tady ale platí: jestliže se chcete zařadit do party sexuálních sadistů, nesmíte jen snít, je zapotřebí konat. Bolestivé podněty a ponížení, které vyprodukujete, musí přitom mít alespoň střední intenzitu. Mírné kousnutí nebo chycení pod krkem v průběhu soulože se nepočítá.
Na rozdíl od sexuálně agresivních nebo psychopatických lidí se většina sadistů věnuje tomuto typu hrátek po domluvě a se souhlasem své submisivní polovičky. Důležitý je pro ně pocit převahy, kontroly nad situací a dominance. Nemusí si k tomu nutně pořizovat mučírnu a latexové oblečky pro otroky, uspokojí je například i sehraná scénka zlobivé žačky a jejího přísného učitele.
Samozřejmě ale může přijít na řadu i tvrdší žánr. Zraněním nebo dokonce smrtí submisivní partnerky či partnera však končí sadistické aktivity většinou pouze v případě, kdy se k sadismu připojí ještě nějaká duševní porucha.
Ovšem pozor, sadistické chování se může časem stupňovat. Podle výzkumů začínala řada sadistů sbíráním sadisticky orientovaných pornografických materiálů. Po čase zkoušela jemně sadistické techniky na své partnerce a postupem doby zvyšovala jejich intenzituě. Jestliže se řadíte mezi sadisty, tento typ fantazií se u vás, podobně jako u masochistů, objevoval nejspíše už v raném dětství.
