Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


K. H. Mácha: macho, žárlivec a sexuální predátor, který rád pical

aktualizováno 
Učebnice nám ho vykreslují jako bolestínskou duši, která žije pro krásu poezie a skutečné touhy lidí z masa jsou pro ni příliš přízemní. Jenže Karel Hynek Mácha byl člověk jako my. Jen si to těžko připouštíme, když kolem něj vlaje aureola největšího českého básníka. Svědčí o tom i rozpaky, s nimiž čteme dlouho utajovaný Máchův intimní deník.

Deník Karla Hynka Máchy literární místa čtenářům dlouho zatajovala. Píše v něm totiž též o sexu a mohl by tak narušit mýtus o Máchovi, věčném romantikovi | foto: ČTK, Profimedia.cz, koláž iDNES.cz

Úplně vidím, jak by dnes vyšel Máchův Máj s propagačním přebalem "Další práce autora bestselleru DNES JSEM PICAL LORI DVAKRÁT". Tohle před časem o Máchovi, jehož 200. výročí narození si právě připomínáme, napsal dramatik Alex Koenigsmark - a nebyl první. Už ve 30. letech pobaveně uvedl lingvista Roman Jakobson, že kdyby Karel Hynek "žil právě teď", asi by si nechal lyriku pro domácí potřebu a uveřejnil by svůj deník.

Ano, ten, kam si zapisoval takové věci jako "chtěl jsem na zemi, ona nechtěla... Potom se přece svlíkla a lehli jsme si u kamen, aby na nás žádný nepřišel." Anebo tohle (pozor, mládeži nepřístupno): "Potom jsem ji pical třikrát po sobě, dvakrát to vyšlo, dvakrát ji, pravila, to lochtalo."

Anebo tohle (pozor, to bude teprve šok): "Koupil jsem dole pro Lori jehelníček za půl zlatky."

Proč je o Máchův tajný deník už skoro dvě staletí takový zájem, je skoro větší záhada než to, proč se mladý muž, jenž toho do své smrti nestihl moc napsat, stal "knížetem českých básníků". Ale vysvětlení samozřejmě existují.

Nejdřív to první, deník.

Šeřík? Ne, "mordyjánská prdel"

Čítanky nám předkládají básníky vykostěné a sterilizované. Taky o Máchovi si studentíci myslí, že jeho největší rozkoší bylo přičichnout k rozkvetlé louce.

Mácha k takovému výkladu přímo svádí. Romantik a rozervanec, který stoupá na "hrady spatřené" a v noci pláče na hřbitovech.

Škoda, že nám učitelé líčí Máchu (a další) jen jako muže tvorby, zasněného mladíka, který vypadal podobně naivně jako jeho socha na Petříně a který nejradši ze všeho, jak ukazuje právě odhalená socha v Litoměřicích, držel v ruce šeřík.

Vadilo by tolik, kdybychom se popravdě dozvěděli, že Mácha svíral v ruce mnohem raději - řečeno jeho slovy - "mordyjánskou prdel" své drobné milenky Lori?

Máchova socha na Petříně

A rozhodně by nám byl sympatičtější, bližší a hlavně srozumitelnější, kdybychom věděli, že to byl bouřlivák, který, když na to přišlo, zmlátil v Litoměřicích opilého kata, lezl přes plot za holkami a taky uměl zakalit. Zaslechli jsme a zase zapomněli, že se vydal pěšky do Itálie, ale nezapomněli bychom to, kdyby nám k tomu řekli, že ve dvou vypili s přítelem během dvou týdnů pochodu úctyhodných 41 litrů vína a někdy, jako v Lublani, je tak trápila kocovina, až mysleli, že nedojdou.

A vůbec, když čtete zápisky z jeho cesty, zjistíte, že jídlo a víno budilo v mladém Máchovi větší nadšení než památky a výhledy. My jsme však vycvičení automaticky předpokládat, že se mu rosily oči dojetím při pohledech na krajinu.

Od národního barda, nejuctívanějšího básníka se totiž nic jiného nečeká.

Kníže básníků nemohl mít sex

Proto byl jeho tajný deník dlouho pokládán za jeden z nejskandálnějších textů české literatury. Příčina nebyla v obsahu, ale ve hvězdném postavení, které Mácha zaujal na českém básnickém nebi.

Musel být cudný a nevinný. Kdyby se vědělo, že "picá, fiká a onanuje", bylo by to skoro, jako by anděl propadl orálnímu sexu.

Takový prostě Mácha nesměl být. Je to něco podobného, jako když patnáctiletí nevěří, že by jejich rodiče pod dekou ještě dělali něco jiného, než spali. Nebo jako když každá nová dospívající generace nevěří, že ti před nimi (natož ti před sto lety) znali takové věci, jako je poloha a la vache či 69. To podle nich není možné.

A tak národní básník Karel Hynek nesměl picat.

Jediné, co mu dovolili in memoriam, bylo snění. Šifrované věty v deníku rozluštil Jakub Arbes roku 1886, ale považoval je za tak obrazoborecké, že je neprozradil. Pak se desítky let vedly spory, jestli to veřejnost a památka Máchy unese. Poprvé vyšly intimní deníky až v roce 1976, navíc v cizině a v samizdatu. Oficiálně vyšly až v roce 1993!

Co všechno nám tajili

Je zvláštní, že nás Máchovo picání šokuje dodnes. Věty z jeho deníku jsou senzací pořád. Přitom jsou velmi krotké. V době sexu na internetu i v televizi mohou slova jako picat nebo fikat zaujmout nanejvýš jen svou dojemnou starosvětskostí. Pozdější kolegové, třeba Vrchlický a Halas, to odbrzdili mnohem víc.

Vrchlického Rytíř Smil, který "jednu vadu měl, že o kundě nevěděl", je prasárna prvního řádu. Halas klidně ve sbírce příznačně nazvané 69 oslavuje orál, ve sbírce Thyrsos zase radí: "Ve sladké tísni klína, nezapomínej, je vedle dírka jiná, tam prst svůj dej. Vtlač mírně v hloubku a ňadra lehce hněť, na tvém zvadlém sloupku, hned začne odbíjet."

Takto si Karla Hynka Máchu představoval Jan Zrzavý.

I další básníci to pořádně rozjížděli. A dneska klidně literáti popisují na papíře, jak plodí syna. Ale nás pořád snad nejvíc zajímá sex v podání Máchy. Kontrastu mezi jeho ikonicky romantickou nevinností a vilnou skutečností zřejmě nejde odolat.

Koneckonců, tohle utajování najdeme i ve výkladu Máje. Jak si vyložíte slova "o lásce šeptal tichý mech" či "jezero hladké v křoví stinných zvučelo temně tajný bol"? Říká se, že je to popis jarní přírody. Pche, neurážejte Máchu! Tohle je popis místa, kam směřují touhy mužů, když, jak ženy říkají, myslí na to jediné.

Macho a predátor, žárlivec a kobra

máchova šifra

Intimní pasáže si Mácha zapisoval do deníku zvláštní šifrou, kterou rozluštil v říjnu 1884 Jakub Arbes. Šifra byla soubor zvláštních písmen a znaků, jež nahrazovaly skutečné litery. Aby učinil své texty nerozluštitelné, Mácha vždy každou druhou řádku psal naopak, tedy zprava doleva.

Arbes šifru rozbil tehdy, když si uvědomil, že jeden znak stojí často osaměle. Mohla by to být samohláska "a" nebo "i". Pak si všiml, že týž znak je často na konci slov, což napovědělo, že je to "i", protože infinitivy tehdy končily slabikou "ti" (dělati apod.). Jenže něco nehrálo: spousta slov najednou rovněž začínala písmenem "i", což bylo divné, protože takových v češtině moc není. Tím Arbes odhalil, že Mácha zapisoval každou druhou řádku opačným směrem. První větou, kterou rozluštil, byl tento záznam: Koupil jsem dole pro Lori Nähpolster (jehelníček, pozn. iDNES.cz) za půl zla(tky).

Zmíněný kontrast mezi romantickým autorem a Karlem Hynkem z masa a kostí je ohromující. Třeba to, jak věcně se velký básník o sexu vyjadřuje. Není to láska nebo cit, jen praktická záležitost.

Mácha je najednou jiný člověk. Dneska bychom řekli macho, sexuální predátor. Je to mladý muž, který při spatření Lori neprohlásil něco v tom smyslu, že je krásná jako květ ve svitu Lůny. Místo toho řekl: "Oč se vsadíte, že bude mou?" Mácha z deníků je taky žárlivec a despota. Nevážil si Lori, týral ji a vydíral.

Lori byla domácí puťka, slepička. Podle režiséra Vláčila, který o něm natočil film, byla myší, on byl kobrou. A myš byla kobrou fascinovaná. Mácha Lori nemohl milovat, protože nebyla jako Jarmila, Márinka a další ženy, o nichž romanticky psal. Je vidět, že Lori v něm neprobouzela nic kromě chuti stáhnout jí sukni a picat. Byla pro něj jen rekvizitou, gumovou pannou.

A co nás na tom vlastně překvapuje. Romantická legenda byla jiná než skutečnost. Současníci říkají, že Mácha byl milý i divoký, přátelský i nesnesitelný, arogantní, vřelý i panovačný a ješitný. Jeho přítel Karel Sabina o něm řekl, že byl "velepodivný", další přítel, Karel Jaromír Erben, dokonce prohlásil, že byl skoro nepříčetný.

Ani to nezapadá do obrazu romantického snílka.

Proč před námi vlastně ukrývají skutečného Karla Hynka? Když se nám takový navíc líbí víc?

Hrob na cizáckém území

Tajenka se skrývá v odpovědi na otázku, proč se stal "knížetem českých básníků". Stačilo málo a dneska se o něm vůbec nevědělo. Jeho Máj by nebyl nejvydávanější českou knihou, protože by neexistoval. Mácha ho totiž vydal vlastním nákladem 100 kusů a kritici ho strhali. Ne že by to nebyla hezká poezie, ale Češi prý potřebují něco jiného.

Jenže pak sehrálo roli několik náhod.

V první řadě romantická smrt a pohřeb přesně v den, kdy měla být svatba. A potom osud, který rozhodl, že se smrt i pohřeb odehrají v Litoměřicích, kde převládal německý živel. Když po pár desítkách let generace kolem Jana Nerudy Máchu docenila, uvědomila si, že leží v "německé" půdě.

Karel Hynek Mácha. Máj, Ilustrace Jan Konůpek, Praha : R. Brož, [1910] (z výstavy Listování)

Pouť k jeho hrobu na cizáckém území se stala povinností. Zrodil se mýtus. Na rozdíl od jiných měl však pevný grunt, Máj byl krásný a je takový dodnes.

Je paradoxní, že nás však pořád vzrušuje to picání. Z Máje jsme udělali školní četbu a z picání skrývané tajemství.

Pro milovníky úvah "co by bylo kdyby", tady máme krásnou křižovatku: Kdyby Mácha v roce 1836 nezemřel, byl by on i Máj zapomenut, anebo by z něj byl nejsmyslnější, nejkrevnatější a nejerotičtější český básník všech dob?

Co si Mácha taky zapisoval

"Odpoledne jsem chtěl na zemi; ona nechtěla. Juž oblíkla šaty, bála se však ustavičně, že budu mrzutý. Potom se přece svlíkla a lehli jsme si u kamen; aby na nás žádný nepřišel."

"Po divadle byl venku p. Šabas s jeho mladou paní. Uvečer jsem ji pical dvakrát po sobě. Podruhé na stolicích u okna."

"Vzadu jsem ji fikal. Nechtěla dlouho, ale když jsem se stavěl mrzutý, šla přece. Bála se, že chci hluboko."

"Líbal jsem ji u kamen a díval jsem se na ni až dovnitř, pak jsem ji fikal u kamen, podruhé když odešla, opět jsem pical a vyšlo to, uvečer leželi jsme na sobě na kanapé, tam jsem ho měl v ní a seděla mi na klíně; pak jsem měl hlavu pod sukněmi, pak jsem ji pical vstoje vyzvednutou a vyšlo to."

"Hned časně ráno onanie."

"Já ji odkryl pozadu a koukal jsem se na ni. Ta má mordyjánskou prdel! Pical jsem ji pozadu. Mluvili jsme o tom, wie tief ich hinein je kommen bis. (jak hluboko dovnitř jsem se dostal)"

"Když jsem ji fikal, musila se přehnout přes stůl a stěžovala si, že ji to tuze bolí."

Karel Hynek a Lori (a Ludvíček)

Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 v Praze. Původně se jmenoval Ignác, ale jméno si počeštil na Hynek a dodal si k tomu Karel. Vystudoval filozofii a práva. Zemřel 6. listopadu 1836 zřejmě na choleru, nikoliv na zápal plic, jak se dlouho soudilo. Pohřben byl o dva dny později - přesně v den, kdy se měla konat v Praze jeho svatba s Eleonorou (Lori) Šomkovou.

Lori (oslovovala Máchu "lieber Ignaz") se narodila v Praze roku 1817. Po Máchově smrti žila do svých dvaatřiceti sama, pak si vzala policejního úředníka Františka Sieha. Nežila s ním šťastně, protože rozhazoval peníze a domácnost často navštěvovali exekutoři. Z trestu byl přeložen do Lvova, kde v 80. letech zemřel. Lori pak dožila v Praze u své sestry. Zemřela roku 1891. Na náhrobek si nechala napsat slova Máchova Lori.

Syn Lori a Karla Hynka Ludvíček se narodil v říjnu 1836 a zemřel v srpnu následujícího roku.

Autoři:

Nejčtenější

Elitní base jumper Rus Rozov zahynul v Himálaji

B.A.S.E. jump

Rus Valerij Rozov, který se věnoval extrémnímu base jumpingu z velehor, zahynul o víkendu při nehodě v Himálajích....

Kalendář Pirelli 2018 se představil: zbavuje Alenku v říši divů nevinnosti

Alenka zbavená nevinnosti: Duckie Thotová

Je průkopnický, excentrický, magický. Kalendář Pirelli pro rok 2018 nabídne příběh Alenky v říši divů, se surreálnou...



Nahota je pro mě přirozená, svoje tělo mám ráda, říká MOgirl Ilona

„Ráda si dělám radost,“ říká MOgirl Ilona.

Je upřímná a přiznává, že automaticky očekává, že od druhých se jí dostane téhož. „S každým člověkem se pro mě otevírá...

S ženou Anděla smrti na rande: jak Mosad pokazil hon na Mengeleho

Anděl smrti Josef Mengele v roce 1956.  Kvůli dokladům ho tehdy vyfotografovala...

Ani proslulému Mosadu se nikdy nepodařilo chytit masového vraha v bílém Josefa Mengeleho. Jednou nevybral správného...

Experiment z Tuskegee: cílem je nechat černošské „pacienty“ zemřít

„Hlavně jim nepodávat léky.“ Čtyři desetiletý trvající pokus v americkém...

Ona studie trvala čtyřicet let. Afroamerickým rolníkům, kteří byli její obětí, vědci neřekli, jakou nemocí trpí, a...

Další z rubriky

Kalendář Pirelli 2018 se představil: zbavuje Alenku v říši divů nevinnosti

Alenka zbavená nevinnosti: Duckie Thotová

Je průkopnický, excentrický, magický. Kalendář Pirelli pro rok 2018 nabídne příběh Alenky v říši divů, se surreálnou...

Japonské delikatesy: živé rybky v ústech nebo tančící chobotnice

Živá chobotnice na talíři

Rybu fugu, která vás při nesprávné přípravě může zabít, zná leckdo. Ale co tančící chobotnice na talíři, chytání živých...

Vládkyně moří: nejmocnější pirátka velela 80 tisícům mužů

Čeng Š’ velela největší pirátské konfederaci celé historie.

Společnost jim přisoudila úlohu „slabých“ bytostí, jimž sluší podřízenost. Ženy však stereotypům čelily. Mnohdy s...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.