Kapitán Láska: chci rozsévat genetický materiál

aktualizováno 
Má prý rád silné ženy-osobnosti, ale zpívá spíš o roštěnkách, co jsou vždy k dispozici. Nemá rád holky, co "se na někoho nalepí", jedním dechem však dodává, že nadbytek slečen má od doby, co je známým raperem. Daniel Ďurech alias James Cole, který se v aktuálním projektu představuje jako Kapitán Láska, se ale podobnými rozpory příliš netrápí.

Daniel Ďurech alias James Cole | foto: Jiří Švorc

Svůj cíl si ostatně splnil: Ve fabrice se šéfem za zády neskončil. Naskočil do hiphopového rychlíku, jede v první třídě a užívá si: skládání, koncertů, pití, holek i staromládeneckého života. Evidentně mu to stačí.

Rap byl často spojován s revoltou. Co ti na tomhle státě, na věcech, které vidíš kolem sebe, vadí nejvíc?
To je těžký. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc zjišťuju, že je to tady vlastně dobrý. Když pozoruju ostatní země, myslím si, že jsme poměrně liberální stát, kde fízl nemá zdaleka takovou pozici jakou třeba v Polsku, na Slovensku nebo v Chorvatsku. Tam lidi vyloženě žijí ve strachu, tam bys s balíčkem trávy běhal někde v lese, zakopával ho, aby si ho tam potom přišel někdo vyzvednout. U nás se dejchá daleko líp.

Problémy s policií tedy nemíváš?
Ne, snažím se jim vyhýbat. Zažil jsem pár policejních razií na Slovensku, ale tady jsou policajti slušný. Pokud neděláš vyloženě blbosti, dají ti pokoj.

Obecně tedy potíže s autoritami nemáš?
Samozřejmě že jo. To byl můj problém už na základní škole, pak to pokračovalo a furt to jede do dneška. Nedokážu si představit, že bych byl někde v zaměstnání, kde bych musel být v určitou dobu a poslouchat někoho, kdo by mi říkal, co mám dělat.

Nikdy sis to nezkusil, nikdy ses neživil jinak než muzikou?
Jeden čas jsem tlačil vozík v kulturáku v Mladé Boleslavi. Rozvážel jsem tam během představení limonády, vína, piva a tak. Tam jsem se inspiroval, viděl jsem tam spoustu vystoupení řady zpěváků. Pak jsem párkrát učil v jazykovce angličtinu, ale zjistil jsem, že ani to nejsem schopnej vydejchat. Tak jsem se stal umělcem. (smích)

A jak tedy vypadá umělcův život?
Umělec se vzbudí, kdy chce. Pracuje samozřejmě i ve spánku, nápady dostává ponejvíc právě ve spánku či při probuzení. Doma nemá nic k jídlu, protože umělec na tak povrchní věc, jako je jídlo, nemyslí. Takže musí sestoupit do ulic, tam si něco koupí, a pak se věnuje jenom tomu, čemu chce. Buď se válí na gauči, nebo vymýšlí nesmrtelný myšlenky nebo jede do studia... a večer slaví život. Každý den je sobota. Bez žádný regenerace, protože tu umělec nepotřebuje.

Daniel Ďurech alias James Cole

Za co utrácíš peníze?
Za chlast, jídlo, ženský, nájem, hry, muziku. Nekupuju si ale kurvy, utrácím za to kolem, co holky obnášejí, což je leckdy dražší. A hodně prachů utrácím za Prahu. Tohle město tě vysaje, pokud v něm chceš žít a ne přežívat a chodit do hospody na jídlo za šest pětek.

Jsem sexista, i když jím být nechci

Nejen kvůli tvé poslední odpovědi, ale i kvůli tvým textům se nejde nezeptat: Jsi sexista?
Snažím se nebýt, ale jsem. Stejně mi to pořád lítá do hlavy, stejně tam furt nacházím, že náš a ženský svět jsou úplně jiný dimenze.

V jakém smyslu?
Problém s holkama je v tom, že nedochází k porozumění. Často se setkávám s tím, že mě nudí. Neustále se vystavuješ nebezpečí, že ve vztahu budeš ukolébanej. Rodina by mě hrozně zklidnila, už bych nebyl takovej raubíř.

Jaká žena by tě zaujala?
Mám rád ženský, který něco dělají, který jsou nějakým způsobem kreativní. Jakkoli, ať si doma mastí obrazy, hlavně když mají svou cestu životem. Chci ženskou, která nehledá, kam se upíchnout, nehledá oportunisticky, na jakýho hokejistu nebo fotbalistu se nalepit. Ženskou, která je vyhraněná, má vlastní hodnoty, zásady. To mi rozhodně imponuje.

Daniel Ďurech alias James Cole

Je takových žen kolem tebe hodně?
Nevím. Nechodil jsem s lakmusovým papírkem a neměřil to zastoupení, ale obecně jsem jich moc nepotkal. Holky, co zpívají, ty kreativní jsou.

Co ale ostatní ženy ve scéně, kde se pohybuješ? Od holek, které chodí na písničky s texty, v nichž slečny ponejvíc fungují jako nástroje na orální sex, těžko čekat emancipovanou kreativitu.
Já nevím, nedělal jsem průzkum, co dělají v soukromí… U ženských je problém, že s tebou chtějí mít děti. Často to ani nevědí, ale celý jejich genetický fond, celý ty miliardy let je k tomu tlačí. Všechny ty hnízdící rituály vedou k tomu, že bys měl být otcem jejich dětí, že pokud s tebou tráví pátej šestej večer, tak to z jejich pozice znamená, že by to někam mělo vést. Jakmile to do tohoto začne nastupovat, strašně mě to děsí.

Ty děti chceš?
Hrozně rád bych, tu genetickou banku musíš pěkně sytit.

Monogamní vztah mě ničí, s klukama je mi líp

Máš teď trvalý vztah?
V současný době ne, ale párkrát jsem to zkoušel.

Jak dlouho to vydrželo nejdéle?
Tři roky.

To není zase tak málo.
Není. Když se do toho pustím, jsem nesmírně monogamní stvoření. Ovšem jen do doby, než si uvědomím, že mě to hrozně vysává, svazuje a ničí. Obecně platí: Když máš nějaký možnosti, které se před tebou otevírají, je ti dobře, i když jich nevyužíváš. Jenže v momentě, kdy ti je někdo odstřihne, a to vztah dělá, je ti blbě, a to bez ohledu na to, že by tě jinak ani nenapadlo jich využít.

Daniel Ďurech alias James Cole

Myslíš, že vztah musí fungovat takhle represivně?
Snažím se být k ženským ohleduplnej, a proto se pak cítím blbě, když mám vztah a jdu třeba na kafe s kamarádkou. Cítím se provinile, z toho začnu najíždět do pozice oběti… a vyschnu.

Máš nedostatek žen?
Spíš trpím přebytkem. Ale stačí mi hrozně málo, abych se přesytil, abych si řekl "díky bohu" a mohl si celý odpoledne ležet spokojeně na gauči.

Co myslíš, že na tobě ženy vidí?
Došel jsem k tomu, že než jsem začal dělat desky, moc jsem jich neměl. K výraznýmu procentuálnímu nárůstu došlo za posledních pár let, takže mám pocit, že vím, čím to je. Vím, že se ženským líbíme jako mocní jedinci.

Říkáš, že holek máš nadbytek. Hiphop je ale taky hlavně o partě, kamarádech. Kolik času trávíš s kluky a kolik s holkama?
Dost často jsem ve studiu, takže jsem s klukama vlastně skoro pořád. Řekl bych, že je to v poměru tak sedmdesát procent na třicet.

Je ti s kámoši líp než s holkama?
Samozřejmě. V tomhle ohledu by měla většina chlapů zjistit, že jsou latentně teplí. Trávíme spolu čas a utvrzujeme se navzájem, stěžujeme si... Všichni jsme tak trochu gayové. (smích)

Jaký největší podraz může podle tebe kámoš udělat?
Když udělá útratu na baru a zdrhne. Když ti "vohobluje" holku u tebe doma a sní ti všechno v lednici.

To se ti stalo?
Ne.

Podle svých textů rozhodně nežiju

Co člověk potřebuje k tomu, aby dělal tvoji práci dobře?
Musí se uvolnit, nesmí se bát, musí se zbavit veškerých zábran, i morálních. Musí mít samozřejmě hrozně silný vnitřní kodex, musí do toho jít po hlavě a ten homerun prostě odpálit. V momentu, kdy se začneš bát, to bude na finální věci znát. Nemusí to být ale nic agresivního, může to být i docela jemná věc. U té se zase nesmíš bát ani tý nejteplejší stránky, co máš v sobě. Odvaha je strašně důležitá.

Daniel Ďurech alias James Cole

Pracuješ se slovy, větami... čteš hodně?
Míň, než bych chtěl. Dřív to bylo daleko lepší, přečetl jsem knížku na jeden zátah. Teď se mi knížky hromadí a hlodá ve mně černý svědomí.

Zdokonaluješ se ve svém oboru? Chodíš na hodiny zpěvu?
Ne. Jdu dál spíš v tom psaní... Dřív jsem napsal stránku, proškrtal ji a zbyla z ní jedna použitelná věta. Dneska tam škrtání moc není, mozek se to naučil a jde to rychle.

Jsi v reálném životě stejný ranař jako ve svých textech?
Ne, proboha. To rozhodně ne. Takovým textům se svým životem nemůžeš přibližovat. Je to jako fanoušek metalu, který miluje tu tvrdou muziku a drsný věci kolem, krev a tak… a pracuje jako bankovní úředník.

Takže každý tvůj koncert kalbou nekončí.
Rozhodně dne. Minulý rok jsem nechlastal vůbec, dal jsem si pauzu. Po koncertě jsem si šel hned lehnout na hotel. Ale kalby jsou fajn. Vydařenej koncert v cizím městě, ta rána, kdy se probudíš na hotelu a nevíš, kde jsi, jsou úžasná.

Co pijete, dáš si třeba Božkov?
Proč ne. Tuhle jsme byli na hotelu v hodně velkým delíriu a nebylo už nic jinýho než ta velká flaška s lodí. Hecli jsme se a exovali jsme decáky, do toho jsme klikovali... Měl jsem potom dva dny klepavku, furt mě polejval pot.

Co posloucháš za muziku?
Jakoukoli, je jedno, jaký je to styl. Jde o to, co má uvnitř, jakou to nabere podobu. Poslechnu si i vážnou muziku, když na ni mám chuť, najdu si ji na internetovým rádiu.

Kdo je pro tebe hudebním kingem?
Přes Michaela (Jacksona) se těžko někomu půjde. Doma si ho pustím málokdy, ale vážím si ho, nejen muziky, ale i toho, jak dokázal lidi strhnout. Rolling Stones dobrý, Depeche Mode dobrý, ale Michael to dotáhl v popu nejdál. V poslední době mě naopak štve Madonna, už by toho měla nechat. Když se hvězdy začnou pouštět do politických věcí, jako jsou ty její adopce černošských dětí, je to konec.

Paříš hry?
Mám PS3, xbox360 a PC.

Co další koníčky?
Obávám se, že žádné nejsou. Buď jsem ve studiu, v hospodě, nebo si čtu. Sbírám CD, mám rapovou sbírku. Ale jen pár stovek věcí. Třeba Wladimir 518 má sbírku designových knih, neuvěřitelný množství. Já nic takovýho nemám.

V hiphopu se hodně hraje na image. Staráš se o sebe v tomhle směru hodně?
Moc ne. Nesmí se to přehánět, nejsme modelky. Lidi to přepínají, nosí barevný hadry, vypadají jak papoušci. Já mám z barev strach, asi stárnu.

James Cole

Narodil se jako Daniel Ďurech v roce 1984.

Kolem roku 1998 založil (pod nickem Phat) s Hackem (Hugo Toxxx) formaci K.O. Crew. V roce 2002 vydal sólové album Frekvence P.H.A.T.

S Hugo Toxxxem vytvořil i kultovní uskupení Supercrooo, jemuž vyšla alba Toxic Funk (2004), České Kuře: Neurofolk (2005) a první české rapové 2CD Dva Nosáči Tankujou Super (2007).

V následujícím roce vydává James Cole spolu s Orionem z PSH album Orikoule.

Letos v září mu vyšlo CD Kapitán Láska, které připravil spolu s bývalým kytaristou Support Lesbiens Yardou Helešicem a nestorem českého hiphopu Risto Sokolovskim.


Nejčtenější

VIDEO: Takový je osud plastu ze žlutých popelnic. Půlka končí na skládce

Díky třídicí lince a jejím pracovnicím dokážeme plasty recyklovat. I když ne...

Když vyhodíme plastový výrobek do třídicího kontejneru, máme dobrý pocit. Reportér iDNES.tv Matěj Smlsal vyrazil do...

Prodávám v sexshopu a baví mě to, říká MOgirl Lucka

MOgirl Lucka miluje tetování a sama ráda kreslí.

Původem je holka z vesnice, po zastavení v Praze však skončila v Liberci. A zamilovala si ho. Plánuje vysokoškolské...

Hon na tygra: jak britský technik ulovil Hitlerův smrtící tank

Tiger měl renomé nezničitelného tanku.

Mezi spojeneckými vojáky vzbuzoval paniku. Oprávněně. Nacistický tank Tiger, šedesátitunové monstrum, se zdál...

Chlapi nejsou snadná kořist, říká domina a striptérka Majkelína

Majkelina

Je striptérkou, jako rázná domina má sadomasochistický projekt, se svou přítelkyní vystupuje jako bondage modelka. Pro...

Koně ve městě: když se světové metropole topily v hnoji

Zašlý půvab starých časů. Jenže koně ve městě znamenali problém.

Byl to problém, který narůstal. Čím více lidí žilo ve městě, tím více koní bylo zapotřebí k jejich přepravě. Nevábný...

Další z rubriky

Jsem jako bulteriér, říká životní vícebojař na vozíčku

Tomáš Helísek žije naplno.

Děti se ho často ptají, zda může pít pivo, když jezdí na vozíku. Zvládá však i podstatnější věci, žije život jako jiní....

Společnost nás stresuje požadavky na výkon, tak pijeme, říká terapeut

„Abyste se stali závislými, musíte stejně jako olympijský vítěz intenzivně a...

Narušené vztahy, odcizení, ale též stres z diktátu výkonnosti. Tam leží kořeny závislostí. „Společnost je ráda, když...

Originalita neexistuje, talent patří do cirkusu, říká landartový umělec

Svartisen II. Malba na ledovec, 3x2x2m, biologicky odbouratelná barva s...

Je autorem působivých landartových děl, v nichž je krajina současně předmětem zobrazení, rámem výjevu i galerií....

Najdete na iDNES.cz