Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Randák: Do politiky vstoupit nemůžu. Musel bych dát někomu po hubě

aktualizováno 
Do tajných služeb se dostal jako karatista, který dělal ochranku v bance. Dotáhl to až do jejich nejvyšších pater a z oboru tak docela nezmizel ani po svém odchodu. Loni se stal členem Nadačního fondu proti korupci. Je to bída, ale snad se blýská na lepší časy, říká ke korupci v Česku Karel Randák.

Tajná služba se mu vepsala pod kůži. Sledovačku umí Karel Randák odhalit dodnes. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Spoustu let jste nemohl vystupovat na veřejnosti, teď už můžete odpovídat na cokoli?
Ne. Ohledně věcí, které se týkají činnosti ve službě, jsem pořád pod paragrafem. Maximálně můžu okomentovat to, co se už na veřejnosti objevilo. 


Máte velká tajemství?

Asi ano, ale nejsou to taková tajemství, jaká si lidi představují. Většinou se netýkají naší republiky, spíš zahraničí. Jde o zajímavé kauzy, zajímavé kontakty.

Bojíte se něčeho?
Nebojím. Možná jsem přehnaně sebevědomý, ale zatím ne.

Fotogalerie

Poznáte, když vás někdo sleduje?
Poznám. Je na to i školení. Když víte, kam se máte koukat, a disponujete pamětí na tváře, dáte si bacha a sledování je jednoduché odhalit. Ještě nedávno mě sledovali. Nejprve chtěli něco odhalit, pak už mě chtěli jen otrávit.

Kdo?
No… Bezpečnostní informační služba.

Není to trochu profesní deformace, pořád skenovat své okolí?
Je to ve vás a už to tak asi zůstane.

Systém semele každého

Jste členem správní rady Nadačního fondu proti korupci…
V podstatě je to můj koníček, ani za to neberu žádnou mzdu.


Jak jste se do fondu vůbec dostal?

Založil ho Karel Janeček, Standa Bernard a Honza Kraus. Já si o tom něco přečetl a oslovil ho. Nabídl mi pozici v radě, pak přišel Radim Jančura, ten vystřídal Tomáše Sedláčka.


Jak vypadá váš pracovní den?

Průměrně se na nás obrátí dva lidi denně. Vybíráme podle toho, na kolik jsou věci, s nimiž přijdou, průkazné, zda mají nějaké dokumenty, o které se můžeme opřít… Mnohdy se s tím ale nedá nic dělat, čímž lidi v podstatě zklamete.


Své předchozí praxe asi využít nemůžete.

Ne, možná jen dokážu víc odhadnout, do jaké míry se s tím dá něco dělat.

"Bude to znít jako fráze, ale vážím si toho, když někdo není křivej a dokáže být s vámi, i když se vám zrovna nedaří," říká.

Dostanete se ke spoustě informací a kauz. Jak to vidíte s Českou republikou?
Zatím je to katastrofa. Korupce tu bývala vždycky, zedníkovi se dávalo, doktorům se dávalo… Ale politická korupce je tu největší za celou dobu. Nikdo to nepostihoval, za uplynulých dvacet let nebyl nikdo potrestaný. Ti lidi proto mají pocit, že žijí ve vlastním světě, že pro ně zákony neplatí. Problém je v tom, že politici nikdy nenarazili a myslí si, že jim projde úplně všechno. Už se to bohužel stalo normou.

Ve společnosti to ale nějaký organizovanější a masovější odpor nevyvolává…
Je to naší mentalitou, na Balkáně už by lidi dávno vyšli do ulic. 

Dá se onen veletoč korupcí vůbec zastavit?
Teď se pro to snad dělá všechno. Bude to ale hodně těžké. 

Mají politici teď větší strach?
Rozhodně se jim hůř spí. (smích)

Když už jsme u politiky, nemáte na ni zálusk? Nechcete do ní vstoupit?
Nemá cenu tam jít, protože tam nic nedokážete. Pokud se změní volební systém, tak možná. Já navíc asi nejsem vhodný typ, asi bych tam někomu musel dát po hubě. Férový lidi v parlamentu dokázali úplný prd. Nechci někde sedět, tiše přihlížet tomu, co se tam děje a hlasovat podle stranických norem. Ten systém asi semele každého. 

Co média, dělají v potírání korupce maximum?
Nedělají, mohla by dělat víc a líp, měla by dotahovat věci do konce, spolupracovat víc mezi sebou. Některá média to plánovitě zametají pod koberec.

Od kola k běhání

Karel Randák

Narodil se v roce 1955, vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, poté byl vojákem z povolání. Po roce 1989 pracoval v kontrarozvědce, specializoval se na ekonomické kauzy a organizovaný zločin. V polovině 90. let minulého století přešel do civilní rozvědky, v roce 2004 se stal jejím šéfem. Z funkce jej odvolal ministr vnitra Ivan Langer. Je zmiňován v souvislosti s informacemi o schůzce prezidentova poradce Jiřího Weigla s Miroslavem Šloufem v roce 2008. V roce 2009 předal Mladé frontě DNES fotografie z toskánské dovolené Mirka Topolánka.

Máte vystudovanou Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a jezdil jste závodně na kole…
Jezdil jsem od dvanácti třinácti. Přivedl mě k tomu táta, sám závodník. Bavilo mě to.

Jak vám to šlo?
Živil jsem se tím, tak asi dobře. Byl jsem mistr republiky ve dvojicích na dráze a na 100 km družstev na silnici, to byla moje disciplína. Závodil jsem do roku 1982, pak jsem dva roky dělal trenéra, poté jsem začal jezdit jako závodící trenér.


Kdy jste skončil?

Do roku 1992 jsem byl trenérem nároďáku, v zimě jsem pak skončil. Nastoupil jsem jako ochranka do Komerční banky, v té době jsem cvičil karate. Poznal jsem tam kluka, který mi nabídl práci v tajné službě. Vůbec jsem ale netušil, co to obnáší. Od té doby jsem byl v Bezpečnostní informační službě. Byla tam docela dobrá parta lidí, ale šlo to z kopce. Byl jsem v odboru, který se zabýval organizovaným zločinem a ekonomikou. Odešel jsem v květnu 1996.

Jaké máte kolo dneska?

Silniční i bikové. Silniční jsem kdysi měl Cannodale, kamarád je sem dovážel. Mám i bikové stejné značky. Vloni se mi naskytla příležitost koupit kolo od mladého Kreuzigera. 

Jak často jezdíte?
Moc ne, teď spíš běhám. Kolo zabere moc času.

Kolik toho naběháte?
Pokud jsem zdravotně v pořádku, odhadl bych to na 60 až 80 kilometrů týdně. Úplně si u toho vyčistím hlavu. Kdysi jsem běhal pražské maratony, ale už mě přestalo bavit běhat po silnicích. Běhám zásadně sám. Rád běhám do kopce, vyrostl jsem na tom. Po rovině mě běhat nebaví. Běhám bez rozcvičení, bez muziky.



Nejčtenější

Chci karavan a zběsilé jízdy po světě, říká MOgirl Dreya

Jsem sarkastická a tvrdohlavá, říká MOgirl Dreya.

Sarkastická, tolerantní a empatická, ale též tvrdohlavá a zbrklá. Tak se vidí MOgirl Dreya.

Poklad! Zlato a stříbro z vraku musel Alex Storm osm měsíců tajit

Alex Storm, hledač pokladů z potopených lodí

Tisíce zlatých a stříbrných mincí vynášeli z oceánského dna dvacet dní. Byl to poklad jako z pohádky. Následujících osm...



VIDEO: Lukáš ze sebe dělá Bílou i Vondráčkovou. Podoba je neskutečná

Lukáš ze sebe umí udělat dokonalou Lucii Bílou. I její pohyby a grimasy má...

Už skoro čtvrt století se živí jako travesti umělec. Téměř denně vystupuje po celém Česku a proměňuje se ve známé...

Stelete si postel? Máte víc sexu i přátel, tvrdí výzkum

Naše ranní ložnicové návyky o nás prozradí víc, než myslíme, tvrdí studie.

Jako by ostrým řezem dělil společnost na dvě opravdu odlišné skupiny. Jako by to nebyl jen pouhý ranní návyk. S tím,...

Siláci tahali kamion, zvedali auta. Českým mistrem se stal Jiří Tkadlčík

Je to jednoručka, ale jiná, než jakou znáte z fitka.

Má četné mezinárodní úspěchy, je legendou českých strongmanů, proto byl favoritem. Oprávněně. Jiří Tkadlčík první český...

Další z rubriky

Ochutnal jsem i pivo staré sto let. Pít se dalo, říká expert

Trend příchutí už odezněl, říká Jan Šuráň.

Nejsilnější české pivo se chlubí stupněm čtyřiatřicet, svět však zná i pivo stupně sedmdesát šest. „Jde to donekonečna,...

Biologické rodiče jsem se kontaktovat nesnažil, říká raper Hank

Nesmělý raper. Hank svou muziku destiluje z vnitřního napětí, nespokojenosti...

Klame tělem. Jeho songy oslovují na YouTube miliony lidí a na pódiu srší sebevědomím. Při rozhovoru však raper Kryštof...

Originalita neexistuje, talent patří do cirkusu, říká landartový umělec

Svartisen II. Malba na ledovec, 3x2x2m, biologicky odbouratelná barva s...

Je autorem působivých landartových děl, v nichž je krajina současně předmětem zobrazení, rámem výjevu i galerií....

Najdete na iDNES.cz