Vaše vystupování působí tak, že jste totálně sebevědomý, po psychické stránce jste parní válec. Je to tak?
Jsem sebevědomý, jsem parní válec. Ale jak říkám svým studentům a fanouškům, není to proto, že bych byl nemyšlený, že bych si sebevědomí namlouval, sugeroval. Já jsem sebevědomý proto, že vím, co dělám, že vím, že trénuju čtyřikrát denně, že nevynechám jediný trénink, že vím, jak shazuju, co všechno pro sport dělám, že si neustále odříkám, dřu, při dietě neudělám jediný podvod. A pokud toto vše uděláte, máte na sebevědomí právo, protože víte, že jste nemohl udělat víc. A jste si téměř jistý, že děláte víc než váš soupeř.
Že „to dáte“ jste ani na moment neskrýval ani před nedávným duelem s Patrikem Kinclem. Opravdu jste si byl tak jistý?
Já věděl, že mě nemůže porazit. Věděl jsem, že jsem lepší, že jsem silnější, že budu pravděpodobně techničtější. A hlavně, že to opravdu chci, on se snažil jen zviditelnit. Sledoval jsem ho, jak trénoval, co trénoval… pro něj to byl takový mediální výplet, celý ten zápas. Pro mě naopak, já se zavřel v posilovně, přivezl jsem si českou špičku, Miloše „Melouna“ Petráška, Jiřího „Denisu“ Procházku, Michala Martínka, velký, těžký kluky. Sparoval jsem s nimi, věděl jsem, že pokud budu na dobré úrovni házet velký, těžký kluky, pokud je budu házet znovu, znovu, znovu, tak mě nemůže nějaká malá sedmdesát sedmička zastavit. Což se ukázalo. Když jsem si řekl, že ho hodím, hodil jsem ho.
Při sledování vašeho duelu jsem měl chvílemi ve třetím kole pocit, že už nemůžete. Ruce jste měl níž od obličeje, byl jste pomalejší… Byl jste unavený nebo v tom bylo něco jiného? Pár direktů jste dostal, i koleno…
To ano, ale to je v každém zápase. Já byl mezi koly úplně v pohodě, on byl unavený. A nešlo o váhovou převahu, v den zápasu jsme měli rozdíl kolem dvou kil, unavila ho moje síla. Já jsem byl nahulený, schytal jsem špatné koleno. Všechny ty direkty jsem potom už ani necítil, ale když máte rozhozenou hlavu z toho, že jste nahulený, to vás samozřejmě zpomalí. Nevíte, kde jste, točí se vám hlava, přepnete na autopilota… Proto jsem si řekl: „Teď ho musím hodit.“ Ono to možná vypadalo, že jsem unavený, ale já byl fyzicky výborně připravený. To je vidět na rozhovoru po zápase, stojím a mluvím úplně normálně. On na tom nebyl úplně nejlépe, zůstal ležet, špatně dýchal, pak zůstal sedět, pak ho odvezla ambulance, ať už to bylo kvůli oku, nebo čemu. Potom, co jsem dostal tu bombu, jsem byl nahulený, nevěděl jsem, kde jsem. Když se vám točí hlava, samozřejmě se vám zpomalí ruce, ale to je u fightů celkem běžné.
Celý rozhovor na Óčko DriveKarel „Terminátor“ Vémola bude hostem pořadu Drive televize Óčko v neděli 22. června ve 22:00 hodin. Povídat si s ním bude Jakub Buba Ouvín. |
Jako sportovec moc nepijete. Je za tím něco jako kodex bojovníka?
Vůbec ne, ono se prostě jen špatně trénuje, když se sežereš. Já trénuju každý den, jen neděli mám volnou, a tu trávím s dětmi, ne s chlapama v hospodě. Ale není pravda, že nepiju. Například po zápase v O2 areně jsem nepil, protože jsem se věnoval fanouškům, ale včera jsem měl narozeniny a to jsem si normálně dal, slavil jsem vítězství. Piju každý rok na silvestra a na Vánoce. Musí být příležitost, to, že je pátek nebo sobota, neznamená to, že jdu do hospody, ale pokud vyhraju fight, většinou po každém zápase piju. Ale jinak jsem celoročně v tréninku a nedokážu si představit jít do hospody, dát si osm škopků a druhý den jít do gymu. Ale má to praktické důvody, rozhodně to není proto, že bych zastával filozofii abstinence.
21. července 2018 |