Tým vedený Kyung-Jin Minem zkoumal genealogické záznamy příslušníků korejského císařského dvora z let 1392 až 1910. Archivy přitom obsahovaly též informace o eunuších, kteří buď přišli o své reprodukční orgány při nehodě, nejčastěji při napadení psem, nebo se dali kastrovat dobrovolně, aby se domohli vstupu do panovnického paláce, informuje server independent.ie.
Když vědci porovnali data o eunuších s údaji o mužích z podobné sociální vrstvy, kteří však o pohlavní žlázy připraveni nebyli, zjistili, že muži bez varlat žili o čtrnáct až devatenáct let déle.
Tři z celkem jednaosmdesáti eunuchů, na něž se studie zaměřila, se dožili sta a více let, průměrný život kastrátů byl sedmdesát let – obvyklá délka života ostatních mužů na císařském dvoře byla přitom od jednapadesáti do šestapadesáti let.
Vědci z dat dovozují, že za zkracování mužského života může pohlavní hormon, který produkují varlata. "Tento objev je významným vodítkem pro pochopení toho, proč je rozdíl mezi délkou života mužů a žen," uvedl Dr Kyung-Jin Min. V Evropě se muž dožije průměrně osmasedmdesáti let, žena dvaaosmdesáti.
Server theregister.co.uk dodává, že podezření, že život zkracuje zvýšený stres, jemuž čelí srdce, který způsobují mužské pohlavní hormony a který má zhoubný vliv na imunitní systém, měli vědci již dlouho. Přirozeně ho však nešlo ověřit pokusy na lidských dobrovolnících, právě proto je korejská studie tak přínosná.
Eunuši pracovali v palácích jako hlídači a služebníci v harémech. Lepší životní standard na císařském dvoře však delší život kastrátů nemůže vysvětlit, většina z nich totiž žila mimo palác a navštěvovala ho jen v době své služby.
